IAMX - La Loco - Paris - 22/04/09
Již od počátku mého pobytu jsem si dal za cíl vidět a poznat co nejvíc francouzských kapel a lehce proniknout do francouzského HC podhoubí. Můj postup vypadal asi tak, že jsem jako první šel na českou kapelu (TataBojs) v českém centru a na druhý koncert jsem vyrazil na kapelu anglickou. IAMX jsem si ale nechtěl nechat ujít (i když často koncertují i v Praze), zvášť když se měl koncert konat v clubu La Loco, který je hned pod Moulin Rouge.
Francouzi jsou všeobecně známí svojí nedochvilností, takže když jsem přišel až ve chvíli, kdy měl začít koncert ke klubu (21:00), tak se před ním táhla 300m dlouhá fronta, ve které jsem čekal následujících 20 min. Ani to nevadilo, protože Chris Corner naskočil s kapelou na pódium až o hodinu a půl později. Jakmile jsem se dostal do klubu, tak mě překvapil poměrně nuznej vzhled interiéru. Klub vypadal, jako kdyby poslední renovaci zažil na přelomu 80. a 90. let a to co se linulo z reproduktorů mi dávalo této doměnce za pravdu. Celé čekání na kapelu vyplňovaly disko-techno hity z této doby, které byly téměř stravitelné, když hráli remixy Depeche Mode. Celý klub se ukázal být sídlem pařížské komunity otáčející se kolem magazínu D-SIDE, který hudebním vkusem usnul také někde na začátku 90.let. Čekání bylo tedy hodinovým 100 dB utrpením, které jsem si mohl odpustit ještě pozdějším příchodem.
V půl jedenácté disco konečně utichlo a nahradily ho první samply IAMX. Hned se změnila nálada. The Alternative, Bring Me Back a Dog a Nature of Inviting perfektně rozprodily publikum. Nechal jsem se strhnout syntetickou vlnou i davem kolem sebe. Dále následovaly Sailor, I for an I a další pak už klidnější skladby. Po prvodním nakopnití jsem začal trochu víc sledovat co dělají jednotliví muzikanti a snažil jsem se zjistit, ne co jede přes samply, ale spíš co zbývá a co by mohli hrát naživo. Chvílemi mi připadalo, že i Chris Corner zpívá na playback. Zpěv byl překvapivě čistej a bez chyb, ovšem videa na internetu později ukázaly, že mu to občas pěkně ujelo. To, že jsem si toho během koncertu nevšímal je jen dobře. Otázka je s ostatními nástroji. Hudba IAMX je hodně závislá na přesných rytmických syntetických spodcích. Tak přesně jako je hraje sampl by se hrát naživo nedaly s uvážením toho jak IAMX paří. Syntetizátory ve výškách už by však hrát mohli, nebo alespoň hlavní linku. Při bližším zaposlouchání měl člověk pocit, že kromě bubeníka (i on měl některé přechody nahrané) jsou na pódiu jen herci, kteří paří na nahrávku. Měl by se cítit člověk okradeně? Měl by se cítit zklamaně, že neslyší ryzost, spontátnost a původnost živého vystoupení? Možná, ale koncet IAMX pulzoval od začátku až do konce, lidé se bavili, zvuk byl perfektní, hudba přesná. V případě IAMX mě to nevadilo, posluchač by měl hodit skutečnost, že hrajou 70% hudby ze samplů, za hlavu a nechat se unést skladbami, které šlapaly perfektně.
