Le.Pavel Muž, 40 let / Londýn

Je to již téměř rok od posledního článku a mnohé se změnilo. Přesunul jsem se z Paříže do Londýna. Ukončil studentský život a začal vydělávat na Lamborghini Gellardo (doufejme, že se předpovědi Aubrey De Gray vyplní a budu na to mít dost času :c). Jedno se však nezměnilo. Snažím se využívat místa kde jsem a chodit na koncerty, které bych asi nikdy v ČR neviděl. Jedním z takových koncertů byl jam Michaela Manringa a Steva Lawsona.

Michael Manring je pro české baskztaristz jistě známý. Je to virtuóz na 4-strunnou bezpražcovku a inovátor, který se snaží pozvednout možnosti všemožných efektů a smyček na další úroveň. Steva Lawsona jsem před koncertem neznal a nepředpokládám, že bz tomu bylo v Čechách jinak. On se prezentuje jak "UK's leading solo bass guitarist" a tak jako host a mladší z dvojice začínal.

Steve přišel na scénu v douhém huňatém kabátu a s několika hláškami ve stylu Bernarda Blacka z Black Books. Chvíli ladil svůj MacBook a efektový rack a hrál pár nesourodých partů, které jak se později ukázalo používal později při konertě. Steve hned od počátku používal smyčkovač: nejdřív rytmus, pak basový podklad, simulace rytmické kytary a pak na živo hrál melodickou část. Nic nového. Ale zanedlouho začal přidávat další a další vrstvy se zvuky, které se ani vzdáleně nepodobají basové kytaře. Přidával efekty na zvuky, které již byly ve smyčce a přidával přednahrané zvuky z laptopu. Při tak masivním používáním effektů na basu hrozí, že budou některé z nich znít lacině. To ovšem nebyl případ Steva. Všechny efekty zněly skvěle.

Youtube Video UhNOBDGX1YA

Zbytek jeho vystoupení byl v podobném duchu. Zazněly pomalejší ambient skladby až po rychlejší variaci na Drum'n'bass. Po poslední skladbě přišel Michael Manring na jam. Výsledek byl perfektní. Oba basáci se střídali v roli basáka aby dali jeden druhému šanci na sólo.

Druhá část koncertu pak patřila samotnému Michaelovi. Ten předvedl v cca 4 skladbách vše co se od něj čekalo. Smučkování, efekty, změna ladění během hraní, tapping, slap; vše absolutně precizně a virtuózně zahrané (čelist) (Smrka jistě potěší, že hrál na 2 komba MarkBass ;c).

Oba basisté předvedli perfektní vystoupení. Každý s jedinečným stylem a cítěním pro hru. Michael svojí precizní technikou jednoznačně zastínil Steva Lawsona. Na druhou stranu, Steve ukáyal větší nápaditost při používání a kombinování efektů a při kompozici skladeb, které mohou potěšit i "obyčejné" posluchače.

Erasmus = super zkušenost, setkávají se zde lidé z celé Evropy, mluví se spolu, učí se jazykům a porovnávají různé kulturní rozdíly mezi svými zeměmi, to vše probíhá ve skvělé atmosféře, všichni se dobře baví, pijí, tančí....tančí, už toho mám dost, copak se lidé z Erasmu nedokážou bavit jinak??? Už jsem si musel jít vyčistit hlavu a zajít na ryzí kotel. Koncert The Fall of Troy s dvěma hosty se zdál jako nejlepší prostředek.

Koncert se odehrával na lodi jménem Batofar zakotvené u Národní knihovny Mitterrand (a jedné super lávky pro pěší, ale to by byll na delší povídání :c). Její nevelké rozměry naznačovaly, že by se mělo jednat o koncert s blízkou klubovou atmosférou. O takový koncert by se jednalo, kdyby většina francouzského pařížského obyvatelstva neposlouchala disko. Naneštěstí nedorazilo moc lidí a tak na první kapelu Mutiny on the Bounty bylo v clubu velkém jako Cross tak 50 lidí. Skupina z Lichtenštejnska předvedla dobře šlapající set ve stylu podobném TFOT. Kromě dvu třináctiletých emoslečen vpředu publikum příliš nereagovalo, ale já jsem se dobře bavil rychlými změnami a zajímavými rytmy. Jedinou vadou byla absence jednoznačného frontmana/zpěváka.

Po 20ti minutové pauze nastoupili skoti Twin Atlantic, kteří působili proti předchozí kapele dosti popově. Nicméně, brzy si dokázali získat publikum přesvědčivým projevem a přímočarým rytmem. S přibývajícími lidmi se začaly vytvářet i zárodky kotle. Francouzi hold chodí všude pozdě. (Mimochodem, basák měl super zkreslení na basu Fender Precision - Tech 21 SansAmp Driver - Boss Overdrive - Ashdown head).

Youtube Video 35oSRh8rl0c

Poslední The Fall of Troy si dali před vystoupením trochu na čas, nijak to ovšem neuškodilo. Ne zcela plný klub byl vděčný za kapelu a hned od počátku to dával najevo. TFOT zahájili zkrácenou verzí Introverting Dimensions z  Phantom On The Horizon, ze které přešli to Panic Attac! z nejnovějšího alba. Publikum (ani já) se během prvních skladeb nezastavilo. Možná právě proto se vytvožila zvláštní sounáležitost. Kapela začala dělat stále delší pauzy, během kterých se bavila s publikem, vtipkovala a dokonce pak zahrála na přání skladbu Single. Během setu nezapomněla na známý vypalovačky FCPREMIX nebo I Just Got This Symphony Goin'. Zajímavostí byla sólo zahraná kombinace Webs a Hendrixovy skladby Little Wing, po který si zpěvák neodpustil malou filosofickou vložku, že bychom měli neustále zkoušet v životě něco "jiného". Zároveň osvětlili proč nejspíš nevyšel plánovaný koncert v Praze. Bubeník před tour ztratil pas a než si stačil vyřídit nový, tak museli zrušit 7 koncertů. Očividně byl mezi nimi i ten z Prahy.

Youtube Video Lhb_OsxQyoA

Youtube Video mzoJRAp4IC0

Po dlouhé době jsem odcházel z večera s pocitem, že jsem se dobře bavil, a navíc mě druhý den nebolela hlava ze španělský sangrie.

I když jsem pořádně nezašel na jedinej francouzskej koncert, mám přecejen pár postřehů k francouzskému hudebnímu vkusu.

S politováním musím konstatovat, že mladí francouzi jsou poměrně diskofilní (tady si řikaj Tectonici). Všichni jsou tim lehce prorostlí, mladí francouzi hledají lehkou zábavu, rádi tančí a zpívají, o hlubší sdělení se moc nezajímají. Elektronická hudba tu má však silné podhoubí a vznikají tu i kvalidní kousky známé i u nás (Justice, Daft Punk, Air, Mr.Oizo, nedávno jsem objevil Jean Michel Jarra, který byl vizionářem elektra v 70-80.letech, možná ten v tom má prsty).

U stařších francouzů pak převládá zájem o střední proud, který tady má svojí specifickou písničkovou podobu. Samozřejmostí jsou francouzské texty, společným rysem pak pohodová atmosféra a spíše akustická hudba (např. Thomas Dutroc, Olivia Ruiz, paní prezidentová, atd). Nejen ve zprávách, ale i v hudbě se francouzi často obrací ke svým bývalým koloniím. Díky tomu mají rádi také africkou a arabskou hudbu (např. Khaled, Souad Massi, a spoustu daších).

Dále jsem tu našel několik kytarovek, které v zásadě kopírujou anglické kytarovky.

Vidíte, ža najít nějakej zajímavej ryze francouzskej koncert není zas tak jednoduchý.