Liborius 60 let / Stěbořice

To nejprve přišel můj syn Karel (bubeník Volfík), že když už píšu ty básničky a všelijaké blbosti, že bych moh' napsat i nějatý ten text pro kapelu 1T9 (později RAdost1T9), co s ní zkouší v naší  garáži. A tak se i stalo. Jenže vymyslel jsem to tak, že to zas nikdo nezapěl. A tak mě do toho zpěvu upíchli. Nikdy bych nevěřil, že ještě  budu hrát a zpívat v kapele. Kdysi po vojně jsme to zkoušeli, ale odchodem těch mladších na vojnu se to celé rozpadlo. Jmenovali jsme se tehdy Citrus, po vzoru ostravského Citronu. Čas, tedy můj věk už nyní mírně pokročil, ale hrát na kytaru a zpívat mě ještě bavit nepřestalo. S mým synem i celou kapelou si rozumím a baví mě to. Dvakrát týdně trénujeme v garáži (sousedi už si zvykli - zdarma tolik koncertů: No řekněte že to není fajn?!§ :-) ) a už jsme zahráli i jako předkapela slavnému Turbu. Klaním se úctou a považuji si toho. Moc. Vždyť Turbo je kapela, provázející mě celé mé mládí. Hity Hráč, Chtěl jsem mít a ploužáky s holkama, ach jo, to jsou vzpomínky... No, zpět do našeho časoprostoru... Jsem spokojený se životem i vším co dělám s kapelou a co podnikáme s manželkou, se syny i s kamarády a přáteli. A je toho taková fůra, že často vše ani téměř nestíhám. Volejbal, cykloturistika, snowboard, moře, hudba... Ale takový život mám prostě rád. Nestát na místě. A mám k tomu setsakra vážný důvod. To mi věřte. Tak jedeme dál ne?