Listerr 35 let / Příbram

Jedno sychravé odpoledne,znáte ten čas kdy je venku tak nějak depresivně.Všechno vypadá tak něj šedě a bez nápadu.Bez toho důležitého faktoru něco dělat.Jemu to však bylo celkem jedno.Jel v té podzemní dopravní stonožce kamsi pryč.Neměl ani tucha co chce dělat,jedno však věděl.Nechce být na tom samém místě.Chtěl poznávat nové kouty města.Bylo mu jedno že to tem nezná.Proč by se taky měl o něco strachovat.Kdekoliv sežene ve městě vstup zpět do podzemí když zabloudí.Ale to ho teď netrápilo.V plicních sklípcích mu kolovala ta polehčující okolnost která rozšiřuje vědomí.Ve sluchátkách hraje jeho oblíbený lyrický rap a on je svým způsobem šťastný.Vnímá okolí,vnímá lidi a i to že pomalinku zastavuje.Otevřou se dveře a proudí sem a tam další a další přehlídky lidskosti.Když si všichni vyberou místa k sezení zazní z nakřáplého mikrofonu hromadné dopravy klasické „ukončete prosím výstup a nástup,dveře se zavírají“ putuje se všemi lidmi hlouběji do historického města.Putuje do jeho srdce,do jeho aorty která je prošpikována hřeby turistických pastí.Předražených stánků a obchodníků jež se snaží svojí naučenou německou frází přilákat naše státní sousedy,aby právě u nich utratili svoje eura.To Jeho teď v tento moment opravdu nezajímá.

Masa nastupujících lidí na něj přihrnuje novou vrstvu lidskosti.Zná to každý a každému je to svým způsobem  velice nepříjemné.Někdy to může být loterie na záplavu a zvláštní pocit méněcennost nebo porci dávicího reflexu.To už ovšem záleží na tom člověku který protiklad na něj masa jeho konzervové společnosti přimáčkne.Může to být uhlazený úředník s kufříkem který přetéká jeho kariérou nebo také otrhaná bezdomovkyně  která v tom lepším případě má tu igelitovou tašku plnou kočičích konzerv.V tom opačném shledáním tam bude otrhaná pletací souprava s ohlýmy jehlami.On byl přimáčknut v posledním vagonu zprava klasickým nagelovaným sportovcem.Podle barvy pleti se jednalo o nějakého přistěhovalce.Tipoval Rumuna.Bylo to naprosto jedno.Nezajímal se o něj ani o blíže stojící lid.Radši se opřel o zeď která ho dělí mezi jízdou nebo mezi dlouhým tunelem.Občas si prohlíží lidi.Ale nepřemýšlí nad nimi.Jen nad tím divným parfémem a třením batohu neznámého člověka o Jeho záda.

Na další zastávce se otočil aby viděl majitelku toho krásného parfému a malého batohu.Když se otočil a Ona vycítila jeho pohyb udělala to samé.Náhle si na stanici Malostranská stáli pro ti sobě zajímavým způsobem podobné osoby nahlédli do očí.Když si v první vteřině zaostřili do očí tak musel usmát.Viděl tak oči plné porozumění a smyslu pro humor.Ona zase viděla zelené oči  plné zábavy a krásného flákání.Jen tak tam stáli a hleděli si do očí.Jen tam nic jiného je nezajímalo.Jen úsměvy a oči.Občas rychlé prolétnutí po tváři toho druhého ale rychlí návrat dvouplošníků očních panenek k opačnému letci ve větru nového poznání.Poznání toho druhého A nového zážitku u kterého se podle toho očekávání dá předpokládat mnoho hodin stráveného ve společnosti spřízněné osoby.Jeho ovšem vytrhne ze snění krutá reality mono toního zvuku reproduktoru slyší jen  název své konečné stanice.Konečné pro něj ne však pro lidi kteří jednou hlouběji ať už to je kamkoliv.I s Ní.Ona to z Jeho výrazu obličeje ví hned také.Přelétne jí po tváři jemná chmura,ale hned se musí usmát když vidí jemnou skulinku v osobě naproti Ní.Slyší jen „slečno,chci znát tvoje jméno?“ Jemný hlasem dávajícím důraz na každou slabiku odpověděla „Tereza“.

On jen se zatavením pramice jeho podzemního Chárona.Převozníka který převeze na úplně opačné strany možností jejich vztahu.On udělá tři kroky přitom z Ní nespouští oči.Ona se jen usmívá a On opětovným pokřivením rtu dává najevo že rozumí tomu,že už se nikdy v životě nesetkají.Ona odjede a jemu zbývá jen se přestat smát a pustit si do uší opět klidnou skladbu možná to bude vidět na něco hlubokomyslného a pomalého.Otočením a následnou chůzí objeví v tunelu který vede na světlo.Pak už zmizí z podzemí s naprosto jinou myšlenkou.