Lucas-Filth Of Tran Muž, 31 let / Opava

HER GHOST IN THE FOG

"The Moon, she hangs like a cruel portrait
soft winds whisper the bidding of trees
as this tragedy starts with a shattered glass heart
and the Midnightmare trampling of dreams
But no, no tears please
Fear and pain may accompany Death
But it is desire that shepherds it's certainty
as We shall see..."

She was divinity's creature
That kissed in cold mirrors
A Queen of Snow
Far beyond compare
Lips attuned to symmetry
Sought Her everywhere
Dark liqoured eyes
An Arabian nightmare...

She shone on watercolours
Of my pondlife as pearl
Until those who couldn't have Her
Cut Her free of this World

That fateful Eve when...
The trees stank of sunset and camphor
Their lanterns chased phantoms and threw
An imquisitive glance, like the shadows they cast
On my love picking rue by the light of the moon

Putting reason to flight
Or to death as their way
They crept through woods mesmerized
By the taffeta Ley
Of Her hips that held sway
Over all they surveyed
Save a mist on the rise
(A deadly blessing to hide)
Her ghost in the fog

They raped left...
(Five men of God)
...Her ghost in the fog

Dawn discovered Her there
Beneath the Cedar's stare
Silk dress torn, Her raven hair
Flown to gown Her beauty bared
Was starred with frost, I knew Her lost
I wept 'til tears crept back to prayer

She'd sworn Me vows in fragrant blood
"Never to part
Lest jealous Heaven stole our hearts"

Then this I screamed:
"Come back to Me
I was born in love with thee
So why should fate stand inbetween?"

And as I drowned Her gentle curves
With dreams unsaid and final words
I espied a gleam trodden to earth
The Church bell tower key...

The village mourned her by the by
For She'd been a witch
their Men had longed to try
And I broke under Christ seeking guilty signs
My tortured soul on ice

A Queen of snow
Far beyond compare
Lips attuned to symmetry
Sought Her everywhere
Trappistine eyes
An Arabian nightmare...

She was Ersulie possessed
Of a milky white skin
My porcelain Yin
A graceful Angel of Sin

And so for Her...
The breeze stank of sunset and camphor
My lantern chased Her phantom and blew
Their Chapel ablaze and all locked in to a pain
Best reserved for judgement that their bible construed...

Putting reason to flight
Or to flame unashamed
I swept form cries
Mesmerized
By the taffeta Ley
Or Her hips that held sway
Over all those at bay
Save a mist on the rise
A final blessing to hide
Her ghost in the fog

And I embraced
Where lovers rot...
Her ghost in the fog

Her ghost in the fog

.......................................................................................................................

"Měsíc, visí jako krutý portrét
lehký vánek šeptá výzvu stromů
jak tahle tragédie začíná s roztříštěným skleněným srdcem
a Noční Můry děsí ze sna
Ale teď, prosím, žádné slzy
Strach a Bolest mohou doprovázet Smrt
Ale je to touha, která ji doprovází určitě
jak Uvidíme..."

Ona byla božským stvořením
Které líbalo chladná zrcadla
Sněhová Královna
S ničím nesrovnatelné
Symetricky sladěné rty
Hledali Ji všude
Temné, jasné oči
Arabská noční můra...

Svítila akvarely
jako perla z Mého oceánu života
Dokud ti, co Ji nemohli mít
Ji nevytrhli z tohoto Světa

V ten osudový Večer, kdy...
Stromy páchly západem Slunce a kafrem
Jejich koruny pronásledovaly přízraky a házely
Záblesky, jako stíny, které oni vrhli
Na mou lásku zaobírající se lítostí za svitu měsíce

Dává to důvot k rozletu
nebo ke Smrti podle jejich názoru
Plížili se zkrz lesy zmámeni
přes taftovou Louku
Jejími boky, jež se pohupovaly
Přesto, že to sledovali
Zachyť mlhu, když vzniká
(Aby skryla smrtící požehnání)
Jejího přízraku v mlze

Ukradli i to, co zůstalo...
(Pět Božích mužů)
...Její přízrak v mlze
Úsvit Ji objevil tam
Pod Cedrovým stromem
Hedvábné šaty roztrhány, Její havraní vlasy
Splývaly kolem roucha, Její nádherné obnažené tělo
Bylo olemováno jinovatkou, věděl jsem, že je ztracena
Plakal jsem, dokud se slzy nestaly prosbou

Zapřísáhla Mě přísahou sladké krve
"Nikdy se nerozdělíme
Aby žárlivé Nebe neukradlo naše srdce"

A tak jsem křičel:
"Vrať se ke Mě
Byl jsem zrozen, abych Tě miloval
Tak jak může osud stát mezi námi?"

A jak jsem potopil její jemné křivky
S nevyřčenými sny a posledními slovy
jsem pozoroval třpyt zašlapaný do země
Klíč ke Kostelní zvonici...

Mimochodem, vesnice Ji nařknula z toho,
že byla čarodejnicí
Jejich Muži toužili po tom to odhalit
A já jsem zhroutil pod Kristem hledajícím znamení viny
Svou zmučenou duši na led

Sněhová královna
S ničím nesrovnatelné
Symetricky sladěné rty
Hledali Ji všude
Pátrající oči
Arabská noční můra...

Byla Ersulie mající
Mléčně bílou pleť
Má porcelánová Yin
Spanilý Anděl Hříchu

A tak pro Ni...
Vánek páchl západem Slunce a kafrem
Má silueta pronásledovala Její přízrak a podpálila
jejich Kapli a vše uzamkla do bolesti
Nejlepší způsob, jak vyjádřit nesouhlas se spravedlností,
kterou hlásala jejich bible...

Dává to důvod k rozletu
Nebo milovat nezahanbeně
Utišil jsem svůj pláč
Zmámen
Přes taftovou Louku
Jejími boky, jež se pohupovaly
Přese všechny, kdo se Jí postavili
Zachyť mlhu, když vzniká
Aby skryla poslední požehnání
Jejího přízraku v mlze

A objal jsem
Tam, kde milenci hnijí...
Její přízrak v mlze

Její přízrak v mlze