LUcie krnáčová Žena, 32 let / Bohumín

Myslím na tebe dnem i noci, mám takový pocit, že vidím padat hvězdu, tak něco přát si musím a ať už se to splní nebo ne jednou se to možná stane, skládám verše vyjadřuji svoje city, možná je to k ničemu ale teď na řadě si ty.

Skládám slova, skládám věty, kreslím naše siluety

Slunce zapadlo, ale měsíc vychází

Ne on nesvítí, jen světlo od slunce se odráží

Je už velká tma a já chtěla bych jít spát ovšem dřív než usnu, nechám si o tobě zdát

Teď si přejí hodně věcí, jedna z nich je něco zkusit

Možná jsme se srazili, ale myslím, že si byl rád, že nechtěl bys být jenom můj kamarád

Vídat tě každý den a vědět, že nebudu tě mít

Nevím jak bez toho budu žít, nejlepší by bylo na sebe nenarazit

Jak vypadáš to, už všichni ví, ale jaký jsi uvnitř, holkám musíš dovolit nahlédnout do tvoji duše a tvého srdce ale pozor nepůjde to jednoduše

Vzpomínám teď na minulé léto, byly tam fajn kluci

Kteří se mě chtěli zmocnit a já jim hned dala šanci, ale tohle byla chyba, ale bohužel tak už to na světě bývá

Zrovna přemýšlím co bude dál, ale zpátky už to nechci

Potkala jsem tebe, koukala na překrásné noční nebe Koukám stále na tebe, jak se na mě usmíváš a jsem nejvíc happy, když si se mnou povídáš

Teď už zase svítá a já se sebe ptám ,jestli mě máš rád a jestli uměl bys mě milovat

Často zdají se mi sny, ve kterých objevuješ se mi ty

Každý ráno vstávám a do školy se těšívám, jen když vím ze potkám tam tebe, tak hned se usmívám

Každý večer vzpomínám, jak o přestávce sis se mnou povídal

Kolik bylo dnů, co jsme se potkávaly, kolik bylo dnů, co jsme se nezdravily

Ale teď je vše jinak, už týden je to co začli jsme si psát už týden je to co se mi zas dobře usíná

Možná je to jenom sen, každý den co s tebou jsem, nejvíc happy člověk jsem

Je to krásný pocit, být s tebou a povídat si

Když vím, že právě ty mi rozumíš, a možná ve svých snech o mě sníš

Ale ve svém životě mě asik nespatříš

Možná jako přítele to ano, ale už je tady zase další ráno

Zase ranní Ptáčci zpívají, v našem krásném kraji

A už zase skládám verše vyjadřuji svoje city možná je to k ničemu, ale teď na řade si ty

Skládám slova, skládám věty, kreslím naše siluety

Nechci být jen kámoška, chci být něco víc, tak to prosím pochop, nejsem sice dokonalá ale ty si proste úžasný,

Ted koukám na stojan zapálených svíc

1. svíčka hoří z lásky, nechci aby dělal sis z ni vrásky
2. svíčka, to je zdraví tohle není výmysl, je to všechno podle pravdy

Prohlížím si obchod s bouchačkami, další svíčky nejsou důležité a ty bouchačky nejsou ještě nabité

Budu čekat co pak bude, moje tvář už pomalu rudne už se červenám, své oči zavírám a jen na tebe se usmívám

Vy to všeci víte, komu patří ten můj úsměv, ale ještě jednou pro velký úspěch

Tenhle úsměv patří tobě, já tu teď sním o svobodě

Chci být tam, kde jsi ty, byla bych s tebou klidně celý dny

Ale volnost ve vztahu je velmi cenná, a já chtěla bych ti být věrná

Stejně jako ty mě, přece nechceme  skončit na dně

A teď už se zase stmívá, a odbijí další hodina

já nechci stále čekat až se rozhoupeš až řekneš jen sorry. A já budu vědět ze mě nemiluješ

a ty mi stále dáváš naděje, venku zase leje ale presto chceš bejt pouze kamarád a chceš mě miít pouze rád

 a já už se na tebe nebudu vůbec smát, ale říkám, i když vím, jak to skonči, budu stále cekat a nebudu se s tebou loučit, nezavírej ještě oči, neotáčej se ke mně zady, já čekám tady na tvý rady

my to spolu zvládnem, budem jezdit krásným autem tak už  myšlenky mi nechtěj brat a nech si o mě aspoň zdát

A už naposled skládám verše,  vyjadřuji svoje city, možná  je to k ničemu ale teď na řadě si ty…