Maestro Muž / Plzeň

Dnes jsem jel ráno do práce trolejbusem přes jednero kopců a řek a připadal jsem si jak v cizím světě. Co v cizím světě, jak v pohádce. Po sedačkách posedávalo asi 20 lidí a každý z nich by mohl hrát rovnou nějakou charakterovou postavu. Kluk s naivním výrazem zabředlý do své mp3ky byl jasnej typ šaška, pán s kulatou tváří by hrál hostinského, slečna v předu se tvářila nadutě jako princezna (jen kdyby vyměnila džínovinu za dlóhý šat a tetování za pihu), řidič vozu měl kníra jak kočí a já byl mezi nimi jak hloupý Honza s ranečkem bez svačiny. Nejlépe ovšem vypadal dvoumetrový hubený pán s ulízlou černou patkou, bradou porostlou pěstovaným vousem a zamračenýma temnýma očima. Přilepit mu dlouhý knír, dát do ruky vidle a představit si kolem něj vír lávy a puch síry - je tu pán pekel ! Samozřejmě chybí ještě zakroucené rohy, ale ty někde musel mít. Zbývající cestující byli takoví nemastní, neslaní (ale i mastní a slaní), kteří by se báječně hodili jako obyvatelstvo podhradí.

Asi jsem se moc nevyspal. Ještě že jsem vystoupil. Doufám že trolejbus úspěšně dojel na konečnou a žili šťastně, a pokud neumřeli žijí dodnes...

Občas to tak přistane.

Člověk si usne ovlivněn koktejly a už to vidí. Za okny padá popílek z právě proběhnuvšího výbuchu atomové bomby. Tak pro jistotu přepne páčku z pozice "ventilace" na "zavřeno", aby se nezakuckal. Hned na to práskne další puma následovaná velkým oblakem za okny. Jahodový nanuk chutná výborně, tak proč se vzrušovat. Sotva se trochu rozjasní, vylézá ven a potkává trojici opeřených lidí. Objímají se navzájem a tak je hned zve k sobě na čaj. V tu chvíli člověka probudí hlášení z měchýře, že je čas ho vypustit a to nejlépe do záchodu, takže netuším jak to dopadlo.

Snad byl čaj dobrý.

Jakože proč jsem založil profil ? Ptáte se ? Protože prý každá kapela musí mít nově alespoň jednoho člověka ve fanoušcích. Jinak že to nepůjde.

A třeba sem někdy něco napíšu, až mě někdo naštve či potěší v tramvaji.

Tak Mír !