Wippli 37 let / České Velenice

Give It A Name Incoming, jak zní název jednoho z nejmladších, avšak také jednoho z nejprogresivněji se rozvíjejících indoorových festivalů v Evropě, napsal zatím teprve svou pátou kapitolu. Již dnes je však, i přes obtíže, které ho v posledních dvou ročnících provázely, jednou z nejoblíbenějších akcí svého druhu na starém kontinentě.

Do roku 2005 se datuje vznik festivalu, později festivalového turné, pojmenovaného podle písně americké post-hardcoreové kapely At the Drive In. Během jednodenního koncertu jste tenkrát v londýnském Alexandra Palace mohli za 25 liber spatřit domácí Funeral For A Friend a spolu s nimi hvězdnou skvadru ze zámoří v čele s Rise Against, Finch, Alexisonfire či Coheed and Cambria. Po „zkušebním“ ročníku, který u nenasyceného obecenstva při pobřeží Temže sklidil nemalý úspěch, se z festivalu stává dvoudenní akce, která, kromě již zaběhlého Londýna, zavítá také do Manchesteru. Téměř trojnásobná slíbená účast interpretů oproti prvnímu ročníku donutila pořadatele uspořádat GIAN 2006 ve dvou městech a na dvou scénách. V Manchesteru a Londýně se tak během posledního dubnového víkendu proháněli My Chemical Romance, Billy Talent, Lostprophets, Paramore, Angels and Airvawes, Atreyu, Thrice, Taking Back Sunday, Goldfinger nebo Silverstein. Give It A Name si pod záplavou hvězdných formací získává stále větší poularitu a přízeň fanoušků, ostatní země jen tiše závidějí.

Některé z nich ten rok naposledy. Francie, Německo a také sousední Skotsko respektive města Paříž, Kolín nad Rýnem, Berlín a Glasgow. Třetí ročník válcuje mimo domovského Londýna a Birminghamu, který pro tento rok nahradil Manchester, také tuto část západní Evropy a z GIAN se stává festivalové turné. Ostrovní část indoorového festivalu se odehraje již jako třídenní víkendová akce. Týden předtím si kapely vyplňují cestou kolem Maginotovy linie a fanoušci ve Francii a Německu tak na konci dubna 2007 poprvé ochutnávají atmosféru nelítostně útočícího gigantu jménem Give It A Name. I když kontinentální obsazení nečítá ani polovinu kapel, kterou se může pochlubit ostrovní část a účastníci se prohánějí pouze v jeden den na jednom hlavním pódiu (výjimkou byla Paříž, kde se hrálo po dva dny) na nadšení příchozích to ani v nejmenším neubírá. Při představě, že sledujete v akci New Found Glory, MxPx, AFI, Enter Shikari nebo Jimmy Eat World to snad ani jinak nejde. Hlavním centrem dění je však stále, jako roky předtím i potom Londýn, kde se, mimo již zmíněných, ten rok představili The All-American Rejects, Brand New, Madina Lake a další.

S čtvrtým, doposud nejpozději se konajícím ročníkem, přichází první negativní změna a okamžitě vyvolává pobouření u za tři roky tak namlsaného anglického obecenstva. GIAN 2008, který se kromě tradiční bašty ostrovní metropole koná také v Sheffieldu, je oproti předchozímu ročníku o jeden den zkrácen a organizátoři se tak vracejí ke dvoudennímu formátu. Koná se 10. a 11. května. 30 Seconds To Mars, Paramore, Alkaline Trio, Set Your Goals či All Time Low jsou náplastí fanouškům za ubraný den. Give It A Name pokračuje v nastolené tradici a znovu objíždí kontinent. Těmi šťastnými pro rok 2008 byla města Kolín nad Rýnem, Vídeň a Mnichov.

Dění ve světě spojené především s ekonomickou krizí se nemalou měrou podepsalo na zatím posledním ročníku festivalového turné nově pojmenovaného Give It A Name Incoming. Změnami se nešetřilo a byly zásadní. Mnohatisícové návštěvy, které předchozí ročníky v Londýně i ostatních anglických městech provázely (v roce 2009 se festival opět, tak jako v roce 2006, konal také v Manchesteru), byly zapomenuty. Z arén byl festival přesunut do menších prostor pro několik set lidí. Zrušena byla druhá scéna a zůstalo pouze hlavní pódium, tak jako první rok. K tomu všemu ještě omezení, kdy v jeden den mohlo vystoupit pouze sedm interpretů. V Anglii se tak během dvou dnů představilo pouze čtrnáct kapel, méně jich bylo jen v zahajovacím ročníku. Co však zůstalo, bylo evropské turné, které tentokrát zavítalo opět do Vídně, Kolína nad Rýnem a Mnichova. K nim přibyla italská Boloňa a švýcarský Curych. Návštěvníci sledovali v akci například Taking Back Sunday, Underoath, Thursday, Escape The Fate či Emery, v Londýně a Manchasteru doplnené o Enter Shikari, VersaEmerge, Whole Wheat Bread a opravdu jen pár dalších.

GIAN je v mnohém jiný. Je jiný než belgická chlouba Pukkelpop. Je jiný než německý kolos Rock Am Ring. Nemá několik desítek let trvající tradici, nepřijde se na něj v jeden den podívat 70 000 lidí a ani zde neuslyšíte stovky interpretů. Pokud však chcete slyšet výkvět punk-rockové a hardcore scény a oprostit se od všemožných jiných, doplňkových žánrů, zdá se být Give It A Name Incoming volbou nad slunce jasnou.

Od roku: 2005
V pozadí: Texaská formace At the Drive-In. Právě podle její skladby pocházející z EP „El Gran Orgo“ dostal GIAN svůj název.
Datum konání: Duben nebo květen (Anglie) + evropské festivalové turné.
Místo konání: Londýn + vybrané anglické město, nově také vybraná evropská velkoměsta
Žánr: Punk-rock, pop-punk, post-hardcore, alternativní rock, indie, emo-rock
Zajímavost: Poslední ročník provázelo především v Londýně velké rozhořčení mezi fanoušky. Festival se tam totiž konal sice dva dny, avšak v pátek a v neděli. Trochu nedomyšlené, především pro příznivce z cizích zemí, nemyslíte?
Web: www.giveitaname.co.uk

Je tomu přesně rok a půl, co se česká fanouškovská obec rozdělila na dva tábory. Opět. Zlí jazykové obviňující je z neoriginality a přílišného poohlížení se po insipraci u svých slavnějších zahraničních kolegů si v ničem nezadali se zapřísáhlými zastánci oponujícími tvrzeními o tom, že v současné hudbě je originalita jevem více než vzácným. Diskuze vypukla naplno a jejím hybatelem nebyl nikdo jiný než pop-punková trojice Rybičky 48 s albem „Amores Perros Voe!“. Symbolicky dnem 9.9.2009 čekání na další rozčeření vod české hudební scény skončilo. Nová deska chlapců z Kutné Hory je venku. Pod názvem "Viva la Revolución" (jako by se s podobnými oslavnými zvoláními v poslední době, nejen na poli rockovém, roztrhl pytel) a graficky poměrně vydařeným přebalem je už ale od prvního pohledu jasné, že s revolucí to až tak horké nebude, a že jejím hlavním cílem spíše bude trošku to posluchačstvu osladit. Hořká pachuť Vám ale při bližším pohledu do kuchyně "Viva la Revolución" na jazyku jistojistě zůstane.

Už jsme si za ta léta a dvě doposud oficiálně vydané desky zvykli. Rybičky 48 byli vždy synonymem pro jednoduchý poppunk bez zbytečných instrumentálních kudrlinek, podložený hloupými, smysl postrádajícími texty s často se opakujícími frázemi. Nejinak tomu je na "Viva la Revolución". Zvláště do uší bijící je v tomto ohledu skladba Letní Hra. Ani hned z počátku alba vzívaný Che Guevara nedopomohl k převratu, který by znamenal výrazný posun v propracovanosti textů, ač by se to s přirozeným vývojem, a to nejen hudebním, očekávalo. Na desce tak budeme mít tu „čest“ se opět setkat především s tématy oslovujícími generaci, kterou chlapci tak barvitě vylíčili v úvodní skladbě. Spojení s Michalem Davidem a jeho epoizodní roli v téže písni berme spíše jako vtip, neboť prvotním záměrem novodobých kutnohorských havířů (J.K.Tyl odpustí) opět je, jak před vydáním každé desky proklamují, hlavně své příznivce pobavit. To se jim z části daří ve spojení s dalším hostem, kterého si k nahrávání alba pozvali. Bára Zemanová, účastnice české superstar, dostala mnohem více prostoru než její o generaci starší kolega, což bylo evidentně ku prospěchu věci. Koncepce skladby Zamilovaný/Nešťastná je svým způsobem originální, má myšlenku a ve spojením s ženským vokálem je příjemným zpestřením na závěr. Škoda nevýrazné instrumentální stránky, která tvoří snadno předvídatelnou a již od druhého poslechu stereotypní melodii, díky níž píseň nijak zvlášť nevyčnívá nad zbytkem alba.

Kladných referencí, kterých se dostalo Ondřejově zpěvu v jeho akustické skladbě Ondrova Pomalá z poslední desky "Amores Perros Voe!", vyslyšeno nebylo, a tak si na celé desce užijeme, vyjma vystoupení hostů, pouze hrubšího vokálu Kuby Ryby. Absence akustické skladby je škoda. Celkovému vyznění z "Viva la Revolución" by jistě přidala na hodnotě. Slibný začátek songu Tak To Je (Jendova), který se ale v druhé půlce stane klasickou nevýraznou oddychovkou, je jen pouhým zábleskem. V pozadí hrající violloncelo v podání Olina Nejezchleby je však na druhou stranu nápadem z kategorie těch lepších, tady palec jednoznačně nahoru.

Ať už jsou nedostatky na "Viva la Revolución" ve všemožných směrech jakékoliv, jedno se chlapcům upřít nedá. Umění vytvořit hit, který se bude dlouhé týdny linout z českých rádií. Vždyť i sama kapela před vydáním hlásala, že půjde o snahu navázat na úspěšné hity Ooou a Emily z předchozího počinu. Takových potenciálních hitů na desce pár najdeme. Posluchače si získají především nenuceností, s jakou jsou hrány svižné kytarové rify a příjemně chytlavou melodií např. v songu Sebevražedná (ať žijí Zebrahead), či občasnými, pro žánr pop-punku tak typickými, popěvky ve skladbě Jediná.

Nedělejte si naděje, že uslyšíte hlas božského Mistra či se budete proplétat řádkami Máchových děl, ale těžko klukům něco vyloženě zazlívat. Na "Viva la Revolución" dost možná předevedli svůj standard, vlastní stín však v žádném případě nepřekročili. Minimum originality a výrazná inspirace minulou tvorbou, po lyrické stránce prosté rýmovačky a nečitelná snaha o inovativnost a, až na výjimky, jednoduchost spojená s přílišným ostychem vyzkoušet něco nového po stránce instrumentální. To není vysvědčení hodné formace obecně pojímané jako jedna z vlajkových lodí českého pop-punku.

Ti, co nosí na hrudi tričko s pěticípou rudou hvězdou si při poslechu "Viva la Revolución" zřejmě na své přijdou a je v celku jedno, zda jsou to příznivci argentinského partyzána nebo kutnohorského tria. My ostatní máme opět smůlu, protože nad tuplákem Dačického se slibovaná revoluce nekoná.

Rybičky 48 – Viva la Revolución

Hodnocení: 4/10

Vyšlo: 9.9.2009
Label: Hev-Het Tune

Tracklist:

1. Viva la Revolución
2. Sebevražedná
3. Najednou
4. Lovecká sezóna
5. Letní hra
6. Jediná
7. Tak to je (Jendova)
8. Drogová
9. Krvavý Valentýn
10. Normální člověk
11. Vlastní křídla
12. Páteční večer
13. Zamilovaný / Nešťastná

Světové festivaly (4): Take Action! Tour

02.09.09, 22:08

Když Louis Posen roku 1993 zakládal vydavatelství Hopeless Records, jeho základna čítala 10 místností a sponzorována byla hrstkou investorů. Dnes label sídlí v komplexu o 5200 metrech čtverečních ve Van Nuys, Kalifornie, měsíc co měsíc vydává novou desku a je tak jedním z největších nezávislých vydavatelství vůbec. Byl to právě Hopeless Records, který odstartoval kariéru takovým kapelám jako Avenged Sevenfold nebo Thrice, a také vytvořil Plea for Peace Tour, dnes známou pod názvem Take Action! Tour (zkráceně TAT).

Take Action! Tour je každoroční jarní koncertní šňůra konaná ve Spojených státech od roku 1999 právě pod záštitou Hopeless a jejich pravé ruky Sub City Records (dceřinné vydavatelství Hopeless Records vytvořené roku 1999, jehož hlavní náplní je podpora neziskových organizací). V čem je Take Action! Tour výjimečná a tak odlišná od jiných turné, konaných všude možně ve světě? Tím, že se snaží pomáhat – to tu hraje prim. Charitativní účel byl hlavní důvod, proč byla stvořena. 10% podíl z ceny každé jednotlivé vstupenky a 5% z ceny každé prodané kompilace Take Action! Tour (sada CD+DVD), vydávané každoročně při příležitosti turné, jde na konto charitativní organizace, se kterou ten daný rok TAT spolupracuje. V řeči čísel to tak znamená každoročně téměř 100 000 dolarů (letos v důsledku ekonomických problémů 40 000 dolarů), které putují organizaci. Do roku 2007 TAT spolupracovala s Kristin Brooks Hope Center poskytující vzdělání a oporu mladým lidem, kteří žijí v chudobě nebo se nacházejí v těžkých životních situacích. Nově (od roku 2008) je to charita Do Something dávající mladým lidem příležitost „změnit svět“.

A kdo že se za deset let trvání tour na pódiích představil? Nečekejte desítky interpretů, jako tomu je u Warped Tour. Take Action! Tour je svou koncepcí a zaměřením někde jinde než jeho slavnější kolega. Nemůže s ním soutěžit v počtu interpretů ani své velikosti. Na kvalitě každoročního obsazení to však neubírá ani v nejmenším. Posuďte sami: Jimmy Eat World, Anti-Flag, Thursday, Silverstein, Paramore, Amber Pacific, Emery, The Red Jumpsuit Apparatus, From First To Last, Chiodos. To je jen hrstka těch, kteří se do roku 2008 této charitativní akce zúčastnili. A letos? Cute Is What We Aim For, Meg and Dia, Breathe Carolina, Every Avenue, Anarbor byli ve vybrané společnosti těch, kteří ve čtyřiceti městech USA podpořili dobrou věc a potěšili velké množství posluchačů.

“Použití hudby k prospěšným účelům je něco, čeho je ctí se zúčastnit. Take Action vyzdvihuje důležitost toho, jak i maličkosti mohou mít velký dopad na svět kolem nás. Slovy nelze vyjádřit jak moc pro nás znamená zapojit se a pomoci organizaci Do Something. Take Action! je jedinečná příležitost pro kapely i fanoušky pokusit se společně něco kolem sebe změnit. Je tu proto, aby ukázala, že i jeden jediný člověk má pro společnost svůj význam,“ prohlásil Dave Strauchman, zpěvák kapely Every Avenue.

Letošní jubilejní ročník byl přeci jen v něčem výjimečný. Tour se rozrostla napříč kontinenty a zavítala do Austrálie. V obsazení Set Your Goals, All Time Low a domácí pětice Stealing O´neal se mezi 3. a 7. červnem TAT představila v Brisbane, Sydney, Melbourne a Adelaide. Byla přitom partnerem projektu ReachOut.com, australské organizaci, která se zabývá prevencí sebevražd mladých lidí.

Za dobu deseti let pořádání Hopeless Records/Sub City Records získali TAT spoustu partnerů, kteří jí finančně pomáhají a podporují ji. Mezi nimi i konkurenční labely jako Epitaph Records, Rise Records či Fearless Records. Pokud se jedná o prospěšnou věc, konkurence jde stranou. Žádnou rivalitu tady nehledejte. Ale nejde jen o peníze a finanční pomoc, kterou se TAT snaží neziskovým organizacím poskytnout. Jeden příklad za všechny. 10. březen 2009. Kapely účastnící se americké šňůry spolu s mnoha dobrovolníky pomáhají během vystoupení v arizonském městě Tucson vysazovat stromky v místním parku, který byl vytvořen jako památka na třináctiletou dívku, jež byla usmrcena opilým řidičem při dopravní nehodě v roce 2003.

Vždy je dobré spojit příjemné s užitečným. V případě Také Action! Tour se to povedlo na výbornou.

Od roku: 1999

V pozadí: Sub City Records – vydavatelství spadající pod Hopeless Records vytvořené v roce 1999 a pomáhající v současné době více než 50 charitativním organizacím.

Datum konání: od února do dubna

Místo konání: Spojené státy americké (2009 také Austrálie)

Žánry: Punk-rock, pop-punk, alternativní rock, post-hardcore

Zajímavost: od roku 2008 (začátek spolupráce s organizací Do Something) jsou vyznamenáváni mladí lidé, kteří svým odhodláním a prací přispěli ke změně svého okolí, ať už v otázkách životní úrovně, prevence sebevražd či v oblasti umění

Web: www.takeactiontour.com