Preludium I.
Byla nebyla, jedna díra v zemi. Nad dírou rozprostírá se ve výšce tří pater malebný hampejz, a vedle něj ve stínu viaduktu tísní se dešťem a smogem pražským omýlané schody. Ty schody toho mnoho pamatují, ale to až jindy, nyní začátek příběhu přiblížíme si.
Tehdá historie psána byla odkapávajícími kapkami piva z prasklých sklenic, když nově rodící se osobnost formovala se. Ty doby poznamenány byly klasickými problémy dospívání, jako škola, nepravidelný sex a mrmlání rodičů jsou. A pak, v přítmý osvětlení metra, vykvetla známost, jako růže květ ve zpustlé zahradě. Ta zpustlá zahrada šeď světa jest a růže květ to Díra byla. Tak začala doba nová, po pivu a popelníku voňavá, sukněmy a kamarádskými gesty posetá, stejně jako strastmi a zklamánímy, jak ostružiním, zarostlá. Cestu snažit se bude vypravěč popsat slovy čisté pravdy, neb samotný tuto "knihu osudu" nepíše.