Joey Muž, 28 let / Praha

Narodil jsem se roku 1997 a už od narození jsem byl veden hudbou. Oba moji rodiče a v podstatě všichni moji příbuzní jsou zpěváci, praděda byl vynikající houslista a já po něm prý zdědil hudební sluch. Proto mě rodiče ve 4 letech přihlásili na housle k profesorce Rimmě Kotmelové do Hudební školy hl, m. Prahy a také jsem začal zpívat v přípravných třídách sboru Pueri Gaudentes.

Po třech letech jsem se úspěšně dostal přes všechny sborové přípravky do koncertního oddělení Pueri Gaudentes s neobvyklým dvouletým předstihem. Někdy tou dobou jsem se začal doma učit na klavír a poprvé jsem také začal čmárat noty na papír. V rámci sboru jsem se brzy dostal i k sólovému zpěvu, díky kterému jsem v následujících letech odzpíval několik opravdu velkých koncertů. V roce 2007 jsem si dokonce zazpíval sólo v Lipsku na festivalu počítačových her ve vyprodaném Gewandhausu,  S houslemi jsem mezitím začal hrát v dětském smyčcovém orchestru.

Ve dvanácti letech jsem dostal k narozeninám bicí soupravu a můj hudební život se obrátil vzhůru nohama. Vážná hudba, kterou jsem do té doby studoval a na svůj věk jsem se v ní i dost aktivně angažoval, šla stranou před moderními hudebními žánry, se kterými jsem se do té doby nesetkal. Na konci školního roku jsem po osmi letech ukončil své působení v pěveckém sboru mimo jiné z nedostatku volného času.

Po roce a půl jsem vstoupil do prvního hudebního celku, ve kterém jsem se cítil sám sebou - kapela Fon Hönneberg. Nastoupil jsem na post bubeníka a dodnes v ní působím. Vzhledem k tomu, jak mě kapela po první zkoušce zaujala, jsem začal mít opravdu přehnaně velké plány. Také mě zaujala elektrická kytara, na kterou jsem začal hrát o půl roku později (opět na narozeniny, pro změnu čtrnácté).

Po půlroce jsem se rozhodl ukončit hru na housle, protože čím více jsem cvičil na kytaru, tím hůře jsem na ně hrál, tudíž jeden nástroj musel logicky stranou. Nicméně dodnes na housle občas cvičím, nikdy nevím, kdy se mi to bude hodit, navíc nechci zahodit deset let studia.

V dnešní době se věnuji již zmíněné kapele Fon Hönneberg, ve volném čase skládám vážnou hudbu, a to buď pro klavír, nebo pro symfonický orchestr. Můj vztah k vážné hudbě je tak silný, že se vážná hudba prolíná s mojí oblíbenou moderní hudbou. Moje nejoblíbenější žánry jsou metal + symfonická hudba v nějaké podobě - syphonic metal, viking metal,..., moc rád se totiž vyžívám v kombinaci svého oblíbeného metalu s propracovaným symfonickým podkladem. Také se neuvěřitelně vyžívám v poslouchání soundtracků z filmů a počítačových her. Jedno z povolání, na které zvažuji, že bych se mohl po studiu Gymnázia Omské dát, je právě hudební skladateství. Pokud si vyberu tuhle cestu a poštěstí se mi, možná, že jednou budu opravdovým skladatelem a budu skládat právě mnou oblíbené soundtracky.

Moje nejoblíbenější kapely jsou Turisas, Children Of Bodom, Powerwolf, Epica (jen první CD), mimo metal například Muse, Billy Talent, Sigur Rós a mnoho dalších. Moji oblíbení skladatelé jsou Wolfgang Amadeus Mozart a Robert Schumann, ze soudobých skladatelů například Hanz Zimmer, James Horner, Jeremy Soule, John Powell a další. Mou nejoblíbenější operou je bezkonkurenčně Kouzelná Flétna, na kterou jsem se letos v létě (2013) byl podívat během 14 dnů celkem desetkrát - v Rakousku na festivalu Bregenz Festspiele, kde můj táta každoročně zpívá. Dále mám celkem úzký vztah s operou Carmen, ve které jsem během 5 let účinkoval více než v 60 představeních.