Mildhouse Muž, 39 let / Brandýs nad Labem

Komunikační protokol ICQ je velice jednoduchý a komfortní způsob, jak si udržet kontakt s okolním světem, když se právě nacházíte doma ve svém oblíbeném křesle. Smíte si psát i volat, ovšem za to nesmíte velkou řadu jiných věcí, k jejichž dodržení jste se zavázali založením svého účtu. Je vám vůbec známo, jaká nechutná pravidla v sobě skrývá smlouva společnosti AOL?

ICQ má po celém světě čtyři milióny uživatelů, z nichž 1,3 miliónů pochází z České republiky. Jak je tedy vidět, Češi tomuto protokolu propadli nejvíce a už i každý Franta z vesnice je na něm závislý. Bodejť by ne, když jen a pouze tam najde všechny svoje kamarády i kamarádky, kolegy či rodinné příslušníky. A právě v tomhle vidím ten nejzásadnější důvod, proč je u nás ICQ tak používaný.

Podívejme se s jakými body mimo jiné při zakládání svého ICQ vlastně souhlasíte.

1. Jakýkoliv soubor, který v síti ICQ odešlete, nepatří vám ale společnosti AOL.
2. Jestliže vaše konverzace způsobí společnosti AOL nějakou škodu, jste povinni ji uhradit.
3. Souhlasíte s tím, že v případě jakéhokoliv sporu se společností AOL se dostavíte k soudu ve Virginii.
4. Souhlasíte s tím, že vaše osobní data budou zpracovávána ve spojených státech.
5. Souhlasíte s tím, že budete používat pouze software dodaný společností AOL.
6. ICQ nesmí využívat osoby mladší 13 let.
7. ICQ nesmíte používat pro firemní komunikaci.
8. Při používání software jste povinni sledovat reklamu. Její odstranění je protiprávní.
9. Licenční podmínky jste povinni číst každých 30 dnů, protože se mohou kdykoliv změnit.

Vy opravdu souhlasíte se všemi těmito body? Pokud ne, tak pro ICQ vlastně používáte? Z uvedených podmínek vyplývá jednak zákaz používání neoriginálních klientů jako je QIP, o němž jsem psal dříve v tomto článku, Miranda apod. a s tím úzce spojené sledování reklamy, protože neoriginální klient žádnou reklamu neobsahuje. Dále povinnost pravidelného čtení licenčních podmínek, náhrady způsobené škody společnosti, vydává souhlas se zpracováním vašich osobních údajů, což vám spolu s bodem o vlastnictví všech poslaných souborů bere nárok na soukromí.

Problémy ICQ sítě:

1. Nespolehlivost a s tím spojené každodenní výpadky.
2. Chybí šifrovaná komunikace, takže váš hovor může být kýmkoliv “odposloucháván”. Mimo to jste AOL dali v licenčních podmínkách souhlas k tomu, že vaší konverzaci může vytisknout třeba v novinách.
3. Kdokoliv si může zjistit váš status. Autorizace nefungují.
4. Oficiální klient - jediný, který smíte použít, je velice náchylný na viry a počítačové červy.
5. Nelze komunikovat s uživateli, kteří využívají služeb jiných poskytovatelů. Pro lepší vysvětlení si představte, že máte svoji e-mailovou schránku na Seznamu a můžete poslat e-mail pouze lidem, kteří mají e-mailovou schránku také na Seznamu.

Upřímně a na rovinu říkám, že já ICQ používám jen a pouze proto, že ho používají prostě “všichni”. Pokud se nenajde někdo, kdo by naráz přesvědčil k opuštění této sítě tak půl miliónu českých uživatelů, pak jej budu muset používat i nadále. Druhou možností je postupně začít přesvědčovat své kontakty k vyzkoušení sítě jiné, protože na světě je více alternativ.

Nejvýznamnější alternativy k protokolu ICQ a jejich počet uživatelů:

1. Jabber - 90 miliónů uživatelů
2. AIM - 53 miliónů uživatelů
3. MSN - 27 miliónů uživatelů
4. Jahoo - 22 miliónů uživatelů

A teď jen pro srovnání:

5. ICQ - 4 milióny uživatelů (1,3 miliónů v ČR)

Za jednoznačného vítěze tedy můžeme brát protokol Jabber. Všechny informace však naleznete na stránkách www.jabber.cz.

V Americe nejpoužívanějším protokolem je kvalitní protokol od společnosti Microsoft a sice MSN. Jeho klient se stal součástí Winodws, nese název Windows Live Messenger, takže jej stačí spustit a založit si účet. Více se dočtete na oficiálních stránkách.

Znám několik přátel, kteří používají Jabber nebo MSN. Jelikož jich je ale málo, nemůžu si dovolit od ICQ sítě úplně odejít. To bych ovšem ani nevyžadoval, jen bych chtěl, aby se primárním protokolem v České republice stalo konečně něco jiného než ICQ. Tak je tomu v drtivé většině zemí na světe, což není samo sebou.

A co si o tom myslíte vy? Dokážete v sobě vůbec najít odpověď na otázku, proč používáte právě ICQ?

Podobný článek naleznete i tady:)

Článek není z autorské dílny TPC přesto mi přišlo, že by stál za pozornost. Řekněte sami, jak to mate vy s ICQ. Popř napište na teapunxcrew@njs.netlab.cz což je jabber kontakt TPC:) xwebmasterx

Více o Jabberu najdete tady: www.jabbim.cz Solidní info stránka o všem, co chcete o Jabberu vědět.

Zdroj: www.teapunxcrew.xf.cz

Cyklistika je propagována jako doprava šetrná k životnímu prostředí. Lokální politici, silničáři i správy chráněných území hrdě představují milionové investice do nových cyklostezek. Často přitom jde o několik metrů široké a rovné "cyklodálnice". Ve jménu cyklistů i životního prostředí se asfaltují a rozšiřují cesty s původně přírodním povrchem, budují se i zcela nové, dokonale hladké, přímé koridory. U mnoha cyklistů však asfaltový koberec vzbuzuje rozpaky. Vyjeli si do přírody a chtějí vidět přírodu, ne silnici.

Tomáš Kvasnička, propagátor přírodě blízkých cest z České Mountainbikové Asociace (ČeMBA), se domnívá, že lidé, kteří o výstavbě stezek rozhodují, zapomínají rozlišovat mezi různými účely cyklostezek. Šířka, povrch i trasa cyklostezky by podle něj měly odpovídat jejímu převažujícímu využití. Cyklostezky, které mají sloužit každodenní dopravě lidí do práce a do školy, by měly propojovat jednotlivé cíle co nejkratší cestou, měly by být co nejpohodlnější a nejbezpečnější, mít odpovídající kapacitu a taky povrch sjízdný téměř po celý rok. Cyklostezky poblíž obcí a měst rovněž rádi využívají in-line bruslaři, kteří asfaltový povrch jednoznačně potřebují.

U cyklostezek určených k rekreačnímu účelu, které vedou krajinou, by ale podle Kvasničky mělo jít o něco jiného. "Rekreační stezky (cyklostezky) se nestavějí proto, aby se cyklisté dostali z místa na místo co nejrychleji, ale proto, aby nabyli krásných zážitků z přírody a krajiny. Přímé, široké, asfaltové cesty s obrubníky a příkopy cyklisty a jiné uživatele od přírody spíš odtrhávají místo toho, aby je do ní vtahovaly," říká Tomáš Kvasnička.

V rekreační cyklistice nastal velký zlom s masovým rozšířením trekových a horských kol. Až do té doby nebyly pěšiny a lesní a polní cesty pro cyklisty moc přístupné. V posledních zhruba deseti letech se u nás však prodávají v naprosté většině právě terénní kola. Josef Přib z Asociace výrobců a dovozců jízdních kol a velomateriálu (AVDK) uvádí: "Žádné přesné statistiky, kolik kterých kol se u nás loni prodalo, neexistují. Je zde pouze kvalifikovaný odhad prodejů, a to asi 380 000 kol celkem, z toho asi 50 - 60 000 dětských, 120 - 140 000 horských, 160 - 180 000 trekových kol a 2 - 3 000 silničních."

Z toho by se dalo usuzovat, že lidé preferují kola do terénu a že asfalt na cestách potřebuje jen malé procento kol. Na polních i lesních cestách se skutečně objevuje čím dál víc cyklistů různého věku i kondice. Samozřejmě přišly i konflikty s pěšími turisty, které se leckde řešily úplným vyloučením cyklistů z provozu na cestě. Známým příkladem, kam cyklisté nesmějí, je například široká štěrková cesta kolem šumavské řeky Vydry. Už několik let se kvůli konfliktům s pěšími turisty řeší zákazy vjezdu cyklistů v CHKO Český ráj.

I proto převažuje snaha budovat oddělené stezky pro pěší a pro cyklisty. Zákazy cyklisty vytlačují na zpevněné, silnicím podobné cesty. Ty jsou však přesným opakem toho, za čím mnozí cyklisté do krajiny přijíždějí. "Místo zákazů a asfaltových tras je třeba alespoň zčásti investovat do opatření, která umožní sdílené užívání přírodě blízkých cest," tvrdí Kvasnička. "S rekreačními cestami je to podobné jako se zklidňováním dopravy ve městech. Tam se taky promyšlenými metodami zpomalují automobily tak, aby se snížil rozdíl mezi jejich rychlostí a rychlostí ostatních uživatelů komunikací." To samé platí i pro vztah chodců a cyklistů na rekreačních cestách. "Turistická cesta pro společný provoz by měla být navržena a postavena tak, aby neumožňovala cyklistům jet moc rychle a ohrožovat tím ostatní," říká Kvasnička.

Komu asfaltové stezky (cyklostezky) naopak dělají radost? Hlavně stavitelům silnic. Na cyklostezky je věnován zatím jen zlomek celkového objemu peněz určených na výstavbu silnic, ale i tak jde o mnohamilionové zakázky. Například nedávno slavnostně otevřený první úsek cyklostezky spojující Gerlovu Huť a jezero Laka v Národním parku Šumava, dlouhý 5 km, stál podle údajů uvedených na internetových stránkách NP Šumava 18 010 244 Kč, tedy v průměru víc než tři miliony korun na kilometr. Šířka úseku je tři metry, povrch střídavě živičný a štěrkový. Na první pohled stezka nápadně připomíná silnici, skoro by se na ní vyhnula dvě osobní auta, cyklostezka navíc vede podél silnice.

"Jízda na kole po cyklistické stezce má nesrovnatelně jiné výhody, především vyšší bezpečnostní standard - hlavně kvůli neohrožování cyklistů automobily, z druhé strany odpadá při nesouběžném provozu s pěšími ohrožování pěších turistů cyklisty," odpověděl na otázku, proč byla na Šumavě vybudována zcela nová asfaltová cesta podél silnice a proč nebylo možné pro vedení cyklotrasy využít stávajících zpevněných i nezpevněných cest v okolí, Josef Jiřička ze Správy NP a CHKO Šumava. Správa parku se hájí tím, že cyklostezka dodržuje normu ČSN 73 6110, podle níž byla zvolena šířka tři metry a neprašný povrch. Podle Jaroslava Martínka, vedoucího sekce cyklistické a pěší dopravy z Centra dopravního výzkumu, ovšem zmíněná norma není závazná. Navíc norma navrhuje různé šířky stezek a povrch ani vedení trasy neřeší.

Jak píše Josef Jiřička, ve spáditějších úsecích cyklostezky Gerlova Huť byl živičný povrch zvolen proto, že "při brždění kol vznikají v povrchu vozovky rýhy, které jsou počátkem vodní eroze. Časem následuje potřeba lokálního vyspravování, z toho plyne ztráta homogenity povrchu a zhoršující se stav vozovky jako celku." Tomáš Kvasnička na to má ale jiný názor. "Rýhy nevznikají kvůli tomu, že cyklisté brzdí, ale kvůli tomu, že je jejich vliv na cestu umocněn špatným trasováním cesty." Stezky u nás jsou totiž často vedeny po spádnici, fungují jako koridory pro dešťovou vodu, a proto podléhají erozi. Kvasnička dodává: "Asfaltový povrch je jednoznačně nejdražší možností, jak se proti erozi bránit. Daleko efektivnější je držet se při stavbě zásad konstrukce přírodě blízkých cest."

Ředitel správy šumavského parku Alois Pavlíčko Respektu řekl, že na cyklostezku u Gerlovy Huti byl využit průsek "odlesněný už v polovině minulého století kvůli elektrickému vedení, odstraňovaly se pouze tříleté malé stromky z náletů". I to je však podle Kvasničky paradox. "Lidé chtějí mít potěšení z přírody, ale správci krajiny je vytlačili do průseků po vysokém vedení. Místo lesem vede cesta podél silnice a pod elektrickými dráty. Skutečně si takto lidé ze správy národního parku představují hodnotný krajinný zážitek?"

Jak se ukazuje, jde o dvě různá pojetí cyklostezek. Josef Jiřička ze správy šumavského parku tvrdí, že "dálková silniční cyklotrasa nabízí rychlejší průjezd územím - ať už v celé délce nebo v úsecích - cyklistům, kteří o to mají z nějakého důvodu zájem. To ale nikomu nebrání v tom, aby si na kole zajel do různých odlehlejších míst v národním parku po stezce s jinými parametry." Jde tedy vlastně o rychlostní komunikaci pro cyklisty.

Tomášovi Kvasničkovi z ČeMBy naproti tomu připadá "paradoxní, že by cykloturisté měli projet Šumavou rychle." Rekreační cyklostezky by měly podle něj návštěvníkům nabídnout především hodnotný krajinný zážitek založený na pohybu po pestré cestě, která co nejlíp zapadá do okolní krajiny. ČeMBA, Centrum dopravního výzkumu a Nadace Partnerství se podle Kvasničky shodují v názoru, že v ČR se při realizaci cyklistických stezek zatím nebere příliš vážně jejich dopad na krajinu. Přitom je to právě krajina, která je motivem pro rekreační cyklistiku. Tomáš Kvasnička se proto snaží prosadit, aby v budoucnu zmíněné organizace společně vypracovaly metodiku, která by tento nedostatek pomohla odstranit. "Je potřeba zvážit, zda jsou předpoklady, na nichž u nás stojí podpora rekreační cyklistiky, udržitelné. Nepřišel čas začít místo přímek stavět přírodní cesty bezpečné pro cyklisty i ostatní uživatele?"

zdroj: Ekolist.cz

René Bartošek(*1970. Sedm let žije v USA.) 25.1.2007 Podmínky americké vlády ohledně statusu své případné vojenské základny v České republice jsou de facto státem ve státě. Praha by neměla právo vstupu do základny, možnost kontroly jakýchkoliv aktivit americké strany. Navíc by zaměstnanci základny byli vyjmuti z jurisdikce soudů České republiky po celém uzemí státu. Takové právní imunitě se netěší ani diplomatický sbor zahraničních ambasád. Proč bychom na uzemí republiky měli připustit pro vojáky cizí mocnosti privilegia, která přísluší ústavním činitelům ČR? Jaké mají zkušenosti s americkou vojenskou přítomností v jiných zemích? Nebylo by od věci podívat se trochu na historii základny USA Thule v Grónsku. Tato vojenská báze byla původně meteorologická stanice, tajně v padesátých letech přestavěná na vojenskou základnu v rámci projektu "Blue Jay". Nikdo se nikoho na nic neptal. V roce 1968 došlo v oblasti Thule k vážné nehodě, která mohla skončit katastrofou. Zřítil se do moře bombardér B-52 se čtyřmi vodíkovými bombami na palubě. Nikdo nikoho o ničem neinformoval. Naopak rozběhla se desinformační kampaň. V roce 1991 studie o radioaktivním pozadí podala exaktní důkazy o nadměrném množství plutonia, které se používá jako materiál pro iniciaci výbuchu vodíkové bomby v oblasti. Jedna z vodíkových pum nebyla nalezena. V komplexu základny byly tajně skladovány nukleární zbraně bez vědomí Kodaně.Teprve v roce 1995 Dánsko přiznalo vinu a zaplatilo odškodnění občanům Dánska a Grónska, kteří byli vystaveni radioaktivitě při práci na americké základně, šlo o sumu zhruba 15 000 000 dolarů. Proč bylo finanční odškodnění za americkou havárii a americké nukleární hlavice přeneseno na dánského daňového poplatníka nemám zdání? V roce 2001 se president Bush obrátil osobním dopisem na premiéra Grónska, aby intervenoval v prospěch modernizace radarů v Thule. Kodaň protestovala, protože Grónsko je mandátním územím Dánska. Odpovědí emisarů USA na "odborných konferencích" o "dvojité slabosti" Dánska bylo, že ..."Dánsko je slabá evropská ekonomika a člen NATO". Jistě povzbudivý signál z americké strany pro ČR nebo Polsko. Teď se podívejme poněkud blíže na některé technické aspekty ohledně radarové techniky a z toho plynoucí rizika a dopady na život lidí. Třeba takový radar na stíhacích letounech se na zemi nezapíná mimo případy, kdy pozemní personál provádí testy a údržbu. V tomto případě je testující technik oblečen ve speciálním olověném obleku. Výkon tohoto zařízení je řádově v kW. Radar systému Aegis 4 na lodích US NAVY má pulzní výkon okolo 20 MW. Při bombardování v Kosově 1998 udělala obsluha radaru amerického křižníku USS CG-žý Siloh chybu a zapnula radar blízko italského pobřeží u přístavu Naples. Byla zničena některá technická zařízení meteorologických stanic a operátorů mobilní sítě, která byla několik dní mimo provoz. Jaké byly dopady na zdraví lidi, nám může přiblížit situace z Azerbajdžánu. Tajná služba Azerbajdžánu odmítla poskytnout informace ohledně možných zdravotních rizik při provozu dvou radarů US v oblasti Astara a Khizy. Studie šéfa Nezávislého centra pro výzkum životního prostředí uvádí, že devětkrát vzrostl výskyt rakoviny, třináctkrát onemocnění jater a devatenáctkrát vzrostl počet dětí narozených s vrozenými vadami. Nepodařilo se mě bohužel zjistit jaký radar tam je. Specifikace radaru FSP=117 je 20-24 MW zářivého výkonu podle toho, jestli systém je mobilní nebo ne. Radar určený pro americkou základnu v ČR je kolos o pulzním výkonu 1000MW. To je 20 krát tolik než výkon radarů, o kterých byla řeč. Negativní dopady se projeví řádově v okruhu desítek km. Navíc i při bezchybném provozu může dojít k odrazu vln o ionosféru. Pro zajištění provozu je nutný zdroj energie okolo 5 MW. Na základně má být 200 lidí. Zdroj energie musí být nezávislý na okolí. Vezmeme-li v potaz ještě požadavky na bezpečnost a utajení objektu je téměř jisté, že půjde o podzemní atomový reaktor. Základní technické specifikace musí mít česká strana k dispozici, přesto o nich naše "svobodná nezávislá privátní média" neinformují. Obyčejní lidé jsou elitami degradováni na masu, která nemá být informována o negativních skutečnostech a už vůbec nemá mít právo být zapojena do schvalování tak závažného procesu jakým bezesporu je vybudování US vojenské základny mimo jakoukoliv pravomoc ČR. Vláda ani parlament nemají mandát k takovému rozhodnutí bez referenda. Nemluvě o pozici vlády stojící na dvou přeběhlících a hlasech Strany zelných, která ve svém volebním programu slíbila podporu referenda a odpor vůči atomové energetice. Na základě volebních programů totiž voliči dávali své hlasy. Záměrně jsem se vyhnul geopolitickým hlediskům ohledně toho, proti jaké hrozbě má být základna postavena. Samozřejmě na to mám názor, ale domnívám se, že jde o důležitý veřejný zájem, který by měl být vysoko postaven nad nějaké politikaření. Uvědomme si, že Česká republika je malá hustě osídlená země. A radar o těchto technických parametrech bude mít značný negativní dopad na tisíce občanů Česka a my nebudeme mít možnost to vůbec ovlivnit. Mysleme na budoucnost. A budoucnost a bohatství každého národa jsou jeho děti!!! René Bartošek(*1970. Sedm let žije v USA.)