Kam spějeme?
Kam spějeme?
Před časem jsem s přibývajícími konflikty ve světě vyslovil údiv nad uvažováním charismatických jednotlivců, kteří jsou schopni v každé době dějin lidstva vmanipulovat malá, větší, velká společenstva, národy, státy či soustátí do konfliktů, které často vedou k útlaku, násilí a až genocidě. Nic nového pod Sluncem, ale zároveň nepochopitelné. V posledních staletích a především desetiletích vyzrává část civilizace k poznání souvislostí vzniku Země, vesmíru, hmoty a života.
A život uvědomující si sám sebe, zároveň vnímá vlastní křehkost, zranitelnost a jedinečnost. Touhu prožívat jemu daný dar.
Biblický Noe byl svým okolím zesměšňován a i vlastní rodina pochybovala nad zdravostí jeho rozumu, když se na základě vnuknutí pustil do stavby Archy. Přitom se „jen“snažil zachránit veškerý život před koncem světa.
Důkazy potvrzující tento příběh hledají někteří jedinci dodnes. Ale v podobě pozůstatků lodi jej neleznou a asi těžko, jelikož se proměnila v Zemi.
Zkuste si představit Archu jako kosmický – vesmírný koráb. Nemyslím tím, co vám nabízí autoři sci-fi nebo konstruktéři současných vesmírných satelitů, sond a raket, které možná za několik let přistanou na Marsu s lidskou posádkou.
Představte si loď, kde má každý jedinec, rodina, rod, kmen, společenství, etnikum, národ i stát svoji kajutu a všichni dohromady i každý zvlášť si mohou užívat každý den na její palubě a ve společných prostorách, kde naleznou ke spokojenosti vše potřebné a kdykoliv ostatním mohou prezentovat vše, co je jím vlastní. Řemesla, kulturu, umění, pěstitelské úspěchy, sporty, vědecké poznatky v jakýchkoliv oborech atd.
Všichni, ať chceme či ne, plujeme hvězdným prostorem na jedné lodi a je jen na nás, zda o ni budeme pečovat a ochraňovat vše, co nám bylo připraveno nebo zda odvrhneme vnuknutí dané Noeovi.
V Adamově dne 13. března 2016.
Karel Miroslav