MOHYKÁN yak cyp Muž

MOHYKÁN je částečně trochu dost známá persóna po celém světě v Ostravě. Všeci ví, že hraje i na kytaru, ale skoro nikdo ho nikdy neslyšel. A to z několika pěti důvodů: 1) Jako správná rarita hraje velmi výjimečně, aby se náhodou neohrál. 2) Složité názvy kapel jsou tak jednoduché, že si je nikdo nepamatuje. 3) Všichni kamarádí jako na potforu zrovna taky někde hrajou, což si naštěstí nemůže ověřit. 4) Neznámým návštěvníkům narvaných sálů nerozdává svůj telefén, neb je plachej. 5) Vystupuje pro nezapamatelnost pod různými jmény, i bezejmennými, a v různých převlecích, protože je velmi skromný.

Je hotový z mnoha kytar, ale nakonec se vždycky posere ze strata. Neví, proč, ale má to tak. Má rád velké hlavy, tlusté krky z jednoho kusu, plechové šutry a texas special. Lidumil vyrobený v minulém století, tedy stará škola, který má naštěstí více koníčků, takže ho mají všichni kytaristi rádi, neboť hraje (aspoň něco) hůř, než oni. Svou staronovou rolí zachycovače obrazových okamžiků má tu výhodu, že jej coby neukázněného návštěvníka vystoupení jiných (např. chodí po stolech a povídá samé zajímavé nesmysly) nevyhodí z klubu pro narušování soudržnosti, a nevýhodu, že jej samotného skoro nikdy nikdo nefotí.

Svobodomyslný optimista motající se kolem muziky, protože prostě nemůže jinak. I když to tak někdy nevypadá, je to poctivý, slušný a hodný člověk.