Moni Čka Žena / Rouen

!!! Ahoj všichni !!!

Co bych o sobě řekla?

Můj pohled na svět: Realista, jak jinak.

Životní motto: Dobytí nebes násilím..., Krása je pomíjivá, ale blbost je věčná...                            

Pokud jde o hudbu, ta je součástí mého života od narození. Táta hrál v bigbítový kapele a chodila k nám spousta lidí (i dost talentovanejch), který ještě dneska hrajou dál. Tak jsem se začala pohybovat trochu jinde, než moji vrstevníci.

Pamatuju si, když jsem jako malinkatá koukala s našima na klipy starejch Wanastovek a Lucie :-). Sama jsem začala hrát na španělu někdy ve 3.třídě a vydrželo mi to do konce osmičky. Mimo to si na tuhle mojí starou zničenou kytárku kdykoli ráda "brnknu" (třeba se strejdou - to je vždycky paráda). Pak jsem se ale nečekaně dostala na koncert Paradise Lost a po pár letech Korn... = jeden z prvních opravdovejch hudebních zážitků.

Na řadu přišla elektrika (14 - 17 let). Bohužel, v době, kdy jsem měla chuť a čas na to hrát v kapele, dost těžko se sháněli lidi... Bylo to asi i mnou... když má prostě člověk nějakou představu a ostatní to "nechápou", nemají to stejně a ani to stejně neslyší, je dost těžký něco tvořit - já s mojí povahou jsem byla možná někdy až nesnesitelná (jen pro ujasnění - v tý době jsem nejvíc poslouchala Korn, Guano Apes, P.O.D, Limp Bizkit, atd.). Nicméně v područí lidovky se naplnily snahy o vznik nějaký rádoby kapely (spíš ozvučenýho brnkání - i když někdy před rodičema a školama, prostě sranda). Na gymplu jsem nějakou chvilku hrála s pár klukama (s 1 z nich nám zůstane přátelství na vždycky) - fajn zážitek, zkušenosti, konečně dobrá zkušebna - určitě nezapomenu. Ale charakter lidí je různej a na to moc štěstí nemám...  tak jsem prostě postupně přestala hrát... nenávist vůči "nechápajícímu okolí", špatnej vliv "přítele", zevling, kalby, pak problémy ve škole a doma... prostě debilní věk a zkrat v mozku (??nebo kouř??)

Teď se snad spousta věcí změní, dost se o to snažim - nastoupila jsem na vejšku v Plzni (NE NA PRÁVA :-)), takže času je málo, ale VIM, že se ke kytaře brzy vrátim. Už ale s jinym náhledem na to všechno, s jinym hudebnim cítěnim... Nejspíš to bude nějaká bluesová pohodička.

Pokud jde o muziku kterou poslouchám, tak skoro všechno - hodně podle nálady :

tvrdá hudba (jako ty Korni, nebo Black Hill :-)

na fesťákách mam ráda reggae (Gentleman, Capleton, Antony B, Macka B, všichni od Marleyho atd.) - ta atmosféra, klid a pohodička :-)))...

na vyskákání preferuju drum'n'bass, jungle, dub, nebo dub-step - ty basy jsou prostě nejlepší :-)... (Dub FX, Pixie, Silent Noise)

ale na uklidnění, přemejšlení, koncentraci a příjemnej pocit je to blues... (na B. B. Kinga asi nikdo nemá)