Ňáfíček Muž / Jičín

 Již dobrých 25 let mám přezdívku Ňáfíček, Ňáfa, Ňáfek, Ňáfovec a podobné tvary. Taky už mám něco za sebúúú, a tak seznam kapel, kterejma sem si prošel, čítá celkem dost položek. První pokusy proběhly už v 7. třídě, v roce 1978 v 8. třídě jsme hráli panu řediteli na hřišti jeho oblíbenou skladbu - Duhová víla. První kapelou byl Sonet, potom Kontrast, Fonetik, Sekt, Eminent, Dr. Mozse, Hogo, Cargo, Outcry a Karamel.

• Hudební vzdělání

Na socialistické LŠU to byly housle a hudební nauka, a to 7 let u pana učitele Bašuse (první hudební bohém v mém životě) - dej mu Pán Bůh věčnou slávu, oslovovat jsem ho však musel „pane profesore“ a za vysvědčení jsem mu nosil místo květin krabičku cigaret BT (BulgarTabac) za 7,- Kčs. Na Peďáku v HK jsem povinně navštěvoval pěvecký sbor Smetana, kde jsem hájil barvy tenorů. Na housle jsem docházel společně se svým největším přítelem Jaromírem Žejdlíkem k PhDr. Vladimíru Čermákovi, CSc. (druhý hudební bohém v mém životě) - tímto ho moc zdravím a nejraději vzpomínám na nácvik Fibichovy Sonatiny a na hlášky typu "...já bych na ty housle sed...". Přitom všem jsem se snažil naučit na kytaru a udělat si kapelnické zkoušky, na které jsem byl po jejich zdárném absolvování zpočátku velmi pyšný. Když na to dnes člověk zavzpomíná.....no to už fakt není pravda. Později jsem  tedy krom jiného vyučoval hudebku na ZŠ a po letité přestavce se tomu věnuji dodnes.

• Hudební vzory

Protože pocházím z hudební rodiny, můj první učitel byl děda František Košťák (1899 - 1986). Hrál na housle, violu, trubku a buben. Nejvíc mě zaujal vždy u oběda, kdy si pouštěl z rádia dechovku a bubnoval při tom rukama do stolu. To jsem fakt moc obdivoval, jak to dělá. Na housle hrál rovněž i můj otec Miroslav Košťák (1933 - 2016) a když ho to chytlo, tak často jammoval na knoflíkovou harmoniku.

Můj tajný kytarový učitel byl Standa "Klásek" Kubeš (samozřejmě o tom nikdy nevěděl), protože Schelingera jsem v té době nejvíc miloval. Tehdy mě šokovala legendární věta "císaře českého hardrocku" - F. R. Čecha - že Standa Kubeš je 100 Říhů.  A bylo to tak. Standu jsem viděl společně s Jirkou poprvé v Hořicích v Podkrkonoší na Mírových slavnostech v roce 1979. K tomu Kavale a Stárek. Klasa 1A. Asi tejden jsem se potom léčil z bohulibého koncertního opojení. Už tehdy jim to hrálo ako svině, já byl hluchej jako svině....atd. Zkrátka nezapomenutelný zážitek na celej život. Ještě dnes si vybavuju detaily tohoto pro mě památného vystoupení. Fakt je ten, že Jirky Schelingera byla velká škoda. Kde by asi dneska byl?!? Potom jsem žral Blackmora - Deep Purple a především Rainbow. Mám rád AC/DC, Status Quo, Uriah Heep, Judas Priest, Scorpions, Sweet, Kiss , Slade, Pink Floyd atd. Je toho více.......... a my, co jsme se v té době narodili, to máme všichni tak nějak stejné nebo hodně podobné.

• Proč sem si vybral nástroj na který hraju

Kytara mě upoutala vlastně nejprve vizuálně, jako malý kluk jsem byl na návštěvě u svého tatínka v jeho zaměstnání a tam jsem spatřil rozbitou kytaru jeho tehdejšího kolegy - velkého jičínského hudebního nestora Vladimíra Hochmana. Ten nástroj mi již tehdy prostě a jasně nějak učaroval a já měl od té chvíle obrovský chtíč na něj umět zahrát. Byla to opravdu velká motivace. Právě Vladimír Hochman mi koupil první kytaru za 300,- Kč. U nás se tehdy prodávaly kytary paradoxně v papírnictví. Postupně jsem prošel Jolanama a dopracoval se k tomu, že dnes preferuji Fendery před Gibsony. Mám ještě nějaké Ibanezky a pár dalších kytar, které si již ponechám. Dále zde zmíním, že jsem stále ortodoxním vyznavačem Marshallů (pěknejch pár kousků mi prošlo rukama). Později jsem přešel na Mesu  a nyní zkouším na starý kolena Hughes&Kettner. 

• Ostatní koníčky

Chalupa a BMW !!!

• Oblíbený film

Kurvahošigutentag a přes to nejede vlak! Velký Bohůš Stejskal a jeho Iris.