Noci v hadí kůži
Upraveno:Noci v hadí kůži
Pohlcen tmou
hledal jsem v odlescích Tvých očí
prvou touhu, v níž utopil jsem noc
plachou i neposednou
V poryvech dechu dráždil ústa nesmělá
lovil perly v bezedných hlubinách
polapen v průzračné černi
Tvých hedvábných řas
trhal lístky žhnoucího okvětí
Tvých tisíců podob
však nade mnou vládla jsi mocí bezmeznou
Kolem nás oživly obrazy němých siluet
siluety těl zkrotlých v objetí
čas zastavil se na milióny let
Tvá duše tichem rozechvělá
zmítaná v plamenech
tříštila se o věčnou beznaděj
lačně zakousla se pod kostí klíční
Ty chtěla jsi být ženou hadích kůži
co svou číši života střeží
paží vlídnou uměla jsi pohladit
sama pak zemřít na prahu ztracení
toužila jsi v sílících dotecích nahých linií
rozplynout se i znova narodit
Já přál si vstoupit do zrodu Tvé neřestné krásy
všechny hříchy našich padlých těl navěky zatratit