nodawe Muž, 29 let / Výsluní

Co je to za spravedlnost, když si každý rozhodne vše za toho druhého. Chce se mi řvát a bít se za vše co rozhodnu já. Životní zkoušky jsou nekompromisní a jednu někdo skládá za mě? Pardon ale to prostě nejde. Něco mi uteklo. Snažím se vypsat ty pocity ze sebe tak jak jsou, ale je v tom zmatek, jedna myšlenka střídá druhou a já se klepu napůl zimou a napůl vztekem. Mám chuť se vším skončit a začít znova a nebo to dokončit a potom začít něco nového. Ale k tomu bylo potřeba ukončit vše staré. Asi jsem se zbláznil a zešílel když jsem něco (u)končil, ale to není právě to co mě trápí. Mám nervy protože to neproběhlo tak jak jsem si sliboval a teď se snažím o nápravu takřka izolepou.

Nikdy jsem nedokázal nic víc než se zorientovat v tom co je pro mě důležité, ale teď je daleko víc důležitější moje vnitřní rovnováha. Opravdu nemám rád, když se něco rozhoduje bez mého vědomí.

Okouzlením nemůžu spát,

se sny o tobě můžu si hrát.

Jsi opravdu krásná, milá,

máš čokoládové oči.

Jediný tvůj pohled a

celý svět se kolem tebe točí.

Svým kouzlem jsi si podmanila spoustu duší,

vkrádají se do tvého okolí,

zatímco ty máš hudbu v uších,

spát mi nedají.

Svým šarmem učarováváš písmenka klávesnice,

píšeš slova jako by to byla kouzla smrtící,

tím samozřejmě neříkám, že jsi čarodějnice,

pouze to, že jsi čarovná a okouzlující.

Život je čas co na zemi stále běží, zahlédneš člověka, tvé srdce po něm touží...Zjistíš že naříká, že nemůže bez něho žít...Chceš tu chvíly s ním mít...Chtěl bys co nejvíc lídí na světě znát, myslíš že za to stále stojí bojovat...Za svou pravdu bojovat za ni se rvát, aby si tě všimla usmála se na tebe, abys mohl s ní letět až někam do nebes...Vyletět s ní a ustlat si na mraku, smát se a povídat si, okolí mít na háku...Nenech se unést fantazií sedí zrovna v Tyráku...Přejíždí tvé srdce na sto kusů, dá se to srovnat ke skákání s dírou v padáku...Jsi jen další mráček na její obloze, pak řekne ti, že se chováš uboze...Nemá to smysl lidi...ona tu snahu stejně neuvidí :'))