Asi
Co je to za spravedlnost, když si každý rozhodne vše za toho druhého. Chce se mi řvát a bít se za vše co rozhodnu já. Životní zkoušky jsou nekompromisní a jednu někdo skládá za mě? Pardon ale to prostě nejde. Něco mi uteklo. Snažím se vypsat ty pocity ze sebe tak jak jsou, ale je v tom zmatek, jedna myšlenka střídá druhou a já se klepu napůl zimou a napůl vztekem. Mám chuť se vším skončit a začít znova a nebo to dokončit a potom začít něco nového. Ale k tomu bylo potřeba ukončit vše staré. Asi jsem se zbláznil a zešílel když jsem něco (u)končil, ale to není právě to co mě trápí. Mám nervy protože to neproběhlo tak jak jsem si sliboval a teď se snažím o nápravu takřka izolepou.
Nikdy jsem nedokázal nic víc než se zorientovat v tom co je pro mě důležité, ale teď je daleko víc důležitější moje vnitřní rovnováha. Opravdu nemám rád, když se něco rozhoduje bez mého vědomí.