Adélko...!
Vím,tehdy před nějakou dobou,sním,že poznám holku novou,poznal jsem tebe a nic víc jsem nechtěl,ten den bylo zatažené nebe a já si píseň samotářovu pěl...Když psali jsme si poprvé u Radušky,pamatuji si jak na Tomem lítaly otravné mušky...Adélko pamatuji si,jak jsi se mnou nechtěla mluvit,Adélko pamatuji si jak jsme se spolu přestali bavit.Pamatuji si,jak jsi si s námi psala a já poslal dvě pusinky,vím že krásná jsi,vyvoláváš ve mě krásné vzpomínky...Ty dny s tebou nikdy nezapomenu,vím,měla jsi pár úletů,ale na tvou krásu si vždy vzpomenu...Nemám ti nic za zlé,jsme od sebe daleko,ale čti ty věty pravdivé,prosím tě,Adélko...!Pak přišel náhlý konec mezi námi,ale řeknu Vám milí páni i milé dámy...Chci Adélku zpět,protože jen s ní poznal jsem život i nějaký ten svět...Adélko,vím,prolétlo mezi námi hodně ostrých slov i vět,i za ty urážky se ti omlouvám,radši bych čas vrátil zpět...Nabízela jsi mi opět tvé srdce,ale já tě ignoroval,a další tvé emoce a já svému srdci marně odporoval...!Adélko jsi v mém srdci a budeš tam do konce mého života,jsme sice velice prudcí,ale moje srdce zapnulo autopilota!A teď píšu tohle asi půl hodiny,protože prostě patříš do mé rodiny.Nemohu spát,nemohu jíst,komu srdce dát?lidi si s tebou začínám plíct...Pokud je ještě naděje,na to že já a ty,snad zatím ta naděje je...že budeme my...A protože je po půlnoci a já nemám kam psát,jsi v mém srdci,miluji tě mám tě rád!!!