onkle Muž, 38 let / Liberec

Když jsem se před pár měsíci o téhle akci dozvěděl, nemohl jsem tomu uvěřit. Tahle oldskůlová hardcorová legenda z New Yorku bude mít koncert v sousedním Jablonci? Tak to je paráda, nad účastí jsem dlouho nepřemýšlel a když tomu nebránily ani pracovní povinnosti, tak si stačilo dát peníze na vlez bokem a pak už se jen těšit na jeden z vrcholů letošního roku. A pokud chcete vědět jak to v jabloneckém Eurocentru vypadalo, následujte tři tečky...

22. únor se jistě zapsal velkým tučným písmem do srdcí fanoušků tvrdší muziky. Já ač nejsem úplně příznivcem tohohle odvětví kytarové muziky. Tak Agnostic Front jsem měl vždy ve velké oblibě. Nevím zda to bylo spojené s tím, že v době mých "rebelských" let mě v jednom dnes již neexistujícím punk shopu uchvátila jejich nášivka kde těžké boty s červenými kaničkami prokopávají vlajku USA, ale okamžitě po spatření téhle krásy jsem se o AF začal zajímat a když jsem uslyšel hymnu Gotta Go, tak jsem si sedl na pr*el a od té doby jsou nedílnou součástí mého hudebního života. 

Tak to jsem malinko odbočil a zpátky ke koncertu. Jak jsem se již zmínil, akce se konala v sousedním Jablonci nad Nisou, takže jsem nemusel řešit dopravu a těsně před sedmou hodinou večerní jsem nasedl do tramvaje číslo 11, která končí v jabloneckých Tyršových sadech. Po menší procházce městem jsem dorazil kolem 19:45. První pozitivní zprávou bylo, že lístků bylo dosti a ještě lepší bylo, že u pokladny nebyla žádná fronta:). Ještě jedna malá odbočka před měsícem jsem byl na koncertě Dropkick Murphys v pražském klubu Meet Factory, kde jste se hodinu dostávali dovnitř, půlhodiny jste čekali na šatnu, při koncertě zvuk nic moc a po skončení jste se dostávali x hodin ven. Ptáte se proč to píšu? Odpověď je jednoduchá, protože tyhle problémy v Eurocentru vůbec nebyly a vše šlapalo jak má. 

Dosti bylo omáčky okolo, určitě už vás zajímá co se dělo na pódiu. První kapelou večera byli Naysayer, kteří na to vlítli opravdu zhurta a typickým NYHC odstartovali tenhle pekelný večírek. Neustále byl někdo z členů kapely ve výskoku, zpěvák lítal sem a tam, a pak zas tam a sem. Bohužel dole pod pódiem to moc lidí nerozhýbalo, ale po každé písní byla kapela odměněna zaslouženým potleskem. Publikum malinko ožilo až při poslední písni, kdy zpěvák zavítal mezi lidi, aby tam dal poslední song. Po té přišli na řadu Death by Stereo. Je publikum přijalo už daleko lépe a sem tam se i pařilo, vše podpořeno od první písně vmíchávání se muzikantů mezi fans. Takže bylo k vidění hrajícího basáka uprostřed Circle Pitu. Ač nemám moc rád střídání řevu se zpěvnou linkou, tak tahle banda byla pověstnou výjimkou, co potvrzuje pravidlo. Prostě jednoduše rečeno jsem z ni byl unesen a určitě až zas budou někdy u nás, tak si je nenechte ujít. Poslední kapelou večera byli všemi nedočkavě očekávaní Agnostic Front. Ač je na Miretovi a Stigmovi vidět, že zub času je hlodá víc a víc, na jejich výkonu to nebylo vůbec znát. Bylo vidět že do všeho šli na 100% a o nějakém šetření na další zastávku v rámci jejich tour nemohla být ani řeč. No a jelikož každá akce si žádá i reakci, tak to co se dělo v kotli bych nazval totálním riotem a o krvavé šrámy nebylo nouze. Pogomoshující dav do kterého občas přiletěl nějaký ten "potápěč" z pódia, mimochodem této zábavy se účastnili i členové z předešlých skupin, byl opravdu vroucí kotel. Na vše dohlížela sekuritka, která "zasahovala" pouze v případě, že si dotyčný jedinec svůj pobyt vedle muzikantů prodloužil o něco déle než bylo přípustno. A cože všechno zaznělo? Z novějších skladeb zazněly For my family, A mi Manera song ve španělštině ve které na albu hostuje Miretův nevlastní  bratr (zpěvák z Madball), či My life my way. Ze starších byly k slyšení hity jako Crucified, či asi nejznámější Gotta Go. Mně osobně asi nejvíce potěšilo, když po krátké pauze zazněl cover na punkrockovou hymnu Blitzkrieg Bop, která v podání AF měla řádné koule. Poté následovaly ještě 2 kusy a vydařeného večírku byl konec. V posledních pár řádcích se musím zmínit o kytaristovi Stigmovi, který svůj nástroj ovládá naprosto bravurně a navíc k tomu přidává i komické grimasy. Nedílnou součástí jeho projevu je i neustálé otáčení kytary, z důvodu ukázání svého jména prostě šoumen:).

Závěrem snad jen můžu držet palce Eurocentru, aby tenhle koncert nebyl jedinou kapkou v moři a my se dočkaly více světových kapel.

Jinak fotky najdete třeba na tomto odkazu http://www.kidsandheroes.com/novinky/fotogalerie-agnostic-front-death-by-stereo-naysayer-8447/

NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDEBNÍ PORTÁL

O tomhle koncertu se již před jeho uskutečněním hodně mluvilo, hlavně díky kapele Segment. Slýchával jsem názory typu: to je ta sr*čka co vystupovala v přiblblý televizní soutěži, nebo z druhé strany mince, že je to progresivní mladá kapela a určitě bych si ji neměl nechat ujít. No jelikož jsem stejně v pátek 10. února večer neměl co dělat, tak jsem po práci vyrazil do mašinky pln zvědavosti, co z toho vlastně bude.

A vezmeme to pěkně od začátku. V práci konec v 18:00, říkám si to už nemá ani cenu jezdit domů, tak jsem si dal okružní jízdu po Liberci. Nástup v Pilínkově, přestup na Fügnerce a konečná stanice byla "slavná" Stodolní v Harcově. Ještěže je to od zastávky relativně kousek, jinak by se ze mě stala kvůli těm tropickým teplotám nová harcovská akvizice Onkle Nanuk. Jelikož jsem na místo určení dorazil opravdu brzo, tak jsem mohl v klidu z barové židličky pozorovat, jak se pomalinku vnáší aparát dovnitř, poté slyšet ne úplně bezproblémové nazvučení a nakonec jsem dumal nad image kluků ze Segmentu. Normálně mi je image svým způsobem ukradená, ale když členové kapely vypadají jako chodící reklama asi na 5 hudebních stylů dohromady od punku počínaje po emo konče, tak mě to zaujalo a upřímně i rozesmálo. Ne nadarmo se kdysi říkalo, že image je na nic :).

 Jak jsem se zmínil, zvučení se neobešlo bez menších šotků, a tak si pan zvukař řádně užíval hned od začátku. Vše nakonec dobře dopadlo, a tak se čekalo už akorát na příchod návštěvníků. Kolem 21:30 jich bylo už dostatek, takže se kluci mohli pustit do akce. Po hudební stránce není klukům co vytknout, své instrumenty ovládají na výtečnou a po zpěvové stránce to bylo též dobře zvládnuté. Bohužel celý koncert jsem se nemohl zbavit dojmu, že tomu prostě něco chybí a připomínalo mi to reklamu na jeden nejmenovaný jogurt. Z beden se valil rokenrolovej zvuk, na pódiu se též pařilo o 106, ale věřit se tomu prostě nedalo a dle mě to mělo nádech obyčejné pózy. Připadal jsem si jak na divadelním představení. Kde si herec na hodinu a půl vypůjčí cizí identitu, ale po té se vrátí opět do normálního života. Kluci se na Bandzounu definují takto:"Muzika je pro nás životní styl a hlavně přátelství. Chceme poznávat nové kapely, bavit se, přátelit se, užívat, dělat ten správný Rock´n´roll, jak má být !!! Ten, který spojuje !!!" Žel satan do toho "správného" Rock´n´rollu mají kluci ještě dost daleko, ale na dospívající mládež to zatím platí.

Druhou a zároveň poslední bandou večera byli místní Anti Kvality, tedy pardon chtěl jsem napsat Attic Vanity..:) Ač na kluky bylo o pár lidí méně, než na předchozí Segment, tak i přesto měli pod pódiem lidí dost. 

Musím uznat, že tvorba téhle bandy, mě začíná opravdu bavit. Akorát nevím jestli je to zhoršením mého hudebního vkusu, nebo se pánové neustále zlepšují :). Nejsem úplně příznivec střídání "blití" s melodickým zpěvem, ale u AV mi to nevadí.Děkys s Márou se výborně doplňují a když se občas připojí záhadný to nástroj Korg, tak zvuk valící se z beden má řádně velké koule. Pódiovému projevu se též nedá nic vytknout, kluci lítají sem a tam, což se občas přeneslo i na posluchače dole, takže se sem tam objevil i ten riot. Čas plynul a plynul, až doba stanovená pro AV uplynula. S dozněním posledních tónů začali návštěvníci odcházet nebo se přemístili na bar. Ale to už by bylo na jiné vyprávění :). 

Fotky najdete zde! (partyliberec.cz)

NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDEBNÍ PORTÁL

Letošní rok je pro místní punkovou stálici Kohout plaší smrt rokem výjimečným. Slaví totiž 15 let existence a jako dárek si sobě a nám fanouškům nadělili novou placku s velmi originálním názvem Hužva. Už na první pohled vypadá tento počin skvěle. Krásně provedený kreslený papírový digipack od Martina Grosmana (zpěvák kapely Scalp) mě osobně uchvátil na první pohled. Krom CD uvnitř najdete obligátní informace jako jsou texty, fotky kapely, poděkování rodinám, či pozdravy ostatním kapelám a známým. No, CD je představeno z vnějšku, tak se pojďme podívat na samotnou placku. Nalezneme na ní 15 písní, 2 videoklipy a pěkné fotky…

Věci viditelné jsou tedy za námi – a jak jsou na tom ty slyšitelné? Hned úvodní song Jsem, jsem Mozartem vás dozajista zvedne ze židle. Příjemně svižné tempo, doplněné lehce ironickým textem, je jako stvořené pro otevření celého CD. Druhou v pořadí je Doba – tady kluci řádně přiostřili jak hudebně tak textově. Docela reálně si dokážu představit brutální pogo pod pódiem při živé produkci. Třetím v pořadí a jakýmsi výklusem oproti předchozímu kousku je píseň Kouřová. Dále následuje Balada pojednávající o tom, že být hrdinou v dnešní době, není zrovna žádný med. Po dvou víceméně lehčích tématech se v písni Laskavá Bohyně pouští Kohouti do vážného tématu morální odpovědnosti řadového vojáka, který se podílel na všemožných zvěrstvech. Pro mě jedna z nejsilnějších věcí na albu. V následující písni Od osmi do pěti je s lehkou nadsázkou vyobrazen všední pracovní den každého z nás. V Králičí rapsodii si kluci rozšířili svůj repertoár o další zvířátko. A jak se zpívá v refrénu: králík se má králík si dobře… pomalu čeká na smrt a to je asi trochu na prd. Další v pořadí k nám zavítá španělský donchuán Pedro. Jen co Pedro zmizí zapějeme Halelujá aneb „zaplať nám pár peněz a Pán si tě vezme k sobě do nebe“. Zítra ráno vstanu a opařím se čajem dle mě pojednává o tom, že by občas nebylo špatné vrátit se v čase, aby člověk mohl napravit své omyly, ale zároveň je skvělé nevědět co nás čeká v budoucnosti. Dalším vážným tématem na albu je píseň Winnenden. Song pojednává o masakru ve škole, který se odehrál ve stejnojmenném německém městě v roce 2009. No a máme tu další zvířátko na kohoutí farmě a tím jest legendární Bobr. Zkuste napsat do komentářů o čem by ta píseň mohla být. Třetí song od konce je Herbert a Evelína. Schválně, kolikrát se vám, pánové a dámy, situace popsaná v textu stala :)?? No a jsme u Konce. Ovšem není konec jako Konec a úplně závěrečnou písní je Cajdák. Skvělá věc k táboráku, ve které si kapela dělá sama ze sebe srandu, ale zároveň je v ní zmíněn i jeden vážný problém mezi punks and skins.

36 minut 39 vteřin je za námi a co říci závěrem. Snad jen, že CD bylo nahráno ve studiu Šopa, kde ho opatřili velmi kvalitním zvukem, takže není problém rozeznat nástroje a zpěvu je výborně rozumět. Kluci si tenhle dárek vydali sami s podporou Papagájova hlasatele a pořídíte ho za lidových 100 korun českých na všech koncertech Kohout plaší smrt nebo přes internetový Kohoutí e-shop.

NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDBENÍ PORTÁL