onkle Muž, 38 let / Liberec

Rok se s rokem sešel a 6. září 2008 se konal již 4. ročník místního punkového festivalu Kurnik Koncertowy. Oproti minulým ročníkům nastala menší změna v tom, že se nejednalo o open-air, ale o indoor akci. Bohužel pořádající Kohouti (Kohout plaší smrt) počasí asi něčím urazili, protože loňský rok jim venku pršelo a letos zase bylo uvnitř nehorázné horko. Z tohoto důvodu bylo potřeba dodržovat pitný režim, což se dle mého názoru dařilo každému z návštěvníků na výbornou. Jistě se ptáte, jak to vlastně celé probíhalo… 
uvnitř fotogalerie

Zhruba v 16:00 začala hrát první kapela Kmen. Kluci pocházejí z Chebu a hrají hutný hardcore. I přesto, že nejsem milovníkem této hudby, mě zvuk linoucí se z reprobeden příjemně překvapil a naladil do té správné nálady. Být první kapelou na festivalu je vždy úkol nelehký, ale Kmeni ho zvládli na jedničku, a tak byli po každé písni odměněni sice trochu tichým, ale určitě zaslouženým potleskem. Jen co Kmen dohrál svůj 45 minutový set, už se chystala na pódium další kapela Benjaming Band. Tahle kapela z podkrkonoší hraje keltský punk a hraje ho více než skvěle. Kluci z Benjaming Bandu to rozjeli hned od začátku a melodický punk okořeněný dudovým nástrojem rozproudil v publiku první menší pogo. Jejich 45 minut uteklo jako voda a na pódium už se chystala nová liberecká hc kapela s prozatimním názvem Wilda Crew. Kluci předváděli show, která k této hudbě patří. Takže po chvíli nebylo panu basákovi vidět do obličeje, protože ho zakrýval hustý vlasový porost. Poté přišla na řadu kapelka Heebie Jeebies. Pánové odlehčili atmosféru v klubu svým veselým ska-punkem. Týhle partičce to šlapalo pěkně a když se k tomu přidaly zpěvákovy poznámky mezi písničkami o všem možném, bylo o zábavu dalších pětačtyřicet minut postaráno. Po posledním tónu opět nastala všem již dobře známá situace v podobě odchodu jedné kapely a již chystající se další.

Tou byla liberecká partička Underground Theater. Už při zvučení bylo všem jasné, že tady se bude klást důraz na bicí nástroje, jelikož dvoje bicí nejsou na českých pódiích až tak moc často vídanou záležitostí. Další zajímavostí bylo, že se jednalo o druhé vystoupení Wildy za bicíma a to ho ještě jedno čekalo. UT hrajou též tvrdší odnož pop-music, takže sálem opět zaduněla basa jak o závod a zpěvu rozuměli jen skalní fanoušci. Dáma a pánové do toho řezali, jak to šlo, až se prořezali na konec svého setu. Po nich vlétla na scénu krkonošská punková banda VHS. Volné Hudební Sdružení jsem viděl naposledy někdy před dvěma lety, tak jsem byl zvědav, jak jim to hraje v současnosti. A hraje jim to opravdu hezky. Kluci předváděli klasickou punkovou show, bohužel jsem neviděl celý set, protože mě přemohla žízeň a byl jsem nucen se jít občerstvit na bar. Po VHS přišel na řadu Spínací Špendlík. I když tahle kapela existuje již 7 let, na Kurniku jsme ji měli možnost vidět poprvé. Já jsem bohužel o půlku vystoupení přišel, protože jsem byl stále na občerstvení, ale když jsem dorazil zpět, vládla v sále skvělá atmosféra – punkáči pogovali jak o život a Spínáči prali do rozdováděného publika jeden song za druhým. Po nich přišla na řadu místní punková stálice kapela Kohout Plaší Smrt. Kohouti hráli skladby s energií jim vlastní, takže i při tomto vystoupení si punkáčí a punkerky moc neodpočinuli. Sálem zněly jak starší písně, tak i skladby z posledního alba Duševní Výluka. Po pánech co plašej smrt, byla na řadě ústecká klasika Houba. Tahle punkrocková banda je vždy zárukou kvality a ne jinak tomu bylo na Kurniku. Pokud někdo ještě nestihl propotit své triko, teď měl skvělou příležitost. Hity jako Na měsíc, Je to tak čí závěrečné Pádlo se i zde plně osvědčily.

Festival se blížil ke svému konci a před námi byly poslední tři kapely. První z této trojice přišli na řadu Nežfaleš. Bohužel na Nežfaleš už v klubu nezůstalo moc lidí, což je škoda, protože jejich punk´n´roll stojí určitě za poslech. Pánové si z toho ale moc velkou hlavu nedělali a hráli, jako kdyby sál praskal ve švech. Slyšet jsme mohli jak starou klasiku typu Nože a karty, tak i nové vály z alba Ber dokud dávám. Po Nežfaleš zahráli i jejich kamáradi ze ZakázanÝho Ovoce, pro které byl Jablonec druhou zastávkou na jejich turné k novému albu Není co řeshit. Z tohoto alba zahráli kluci pecky jako Irská či Salát. Jelikož jsem už v tuto dobu byl silně pod parou, tak vám podrobnější popis nejsem schopen dodat… Poslední kapela večera, kterou měli být N.V.Ú., bohužel nedorazila, takže Zakázaný Ovoce nám celý festival uzavřelo.

Asi jedinou slabinou akce byla její návštěvnost, což už je ale v našich končinách obvyklá věc. Závěrem chci pozdravit všechny kapely a někdy někde na koncertu naviděnou.

Fotogalerii z této akce najdete zde!

NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDEBNÍ PORTÁL

Datum 30. května se zapíše do historie libereckého Casta Clubu černým písmem. Tento den se zde totiž konala poslední oficiální akce. Éru tohoto skvělého klubu uzavřela plzeňská ska kapela Tleskač…
uvnitř fotogalerie

Už od osmé hodiny, kdy byla otevřena kasa, se tvořily menší zástupy lidí na lístky a vše nasvědčovalo tomu, že dnes rozhodně nebude nouze o návštěvníky. Jelikož v Castě nezačínaly koncerty dříve než kolem desáté hodiny, koupil jsem si lístek a zamíříl do místní hospody na jontový nápoj. Kolem desáté jsem se vydal zpět do klubu a k mému údivu Tleskač hrál už asi třetí píseň. Mírné naštvání ze mě okamžitě vyprchalo po vstřebání veselé a uvolněné atmosféry, která vládla klubem. Plzeňský ska orchestr pálil do rozvášněného publika jednu pecku za druhou, a tak nebyl v klubu snad nikdo, kdo by se nevlnil do rytmu vycházejícího z reproduktorů. Mezi písněmi se zpěvák několikrát zeptal návštěvníků, jestli není škoda, že tento klub končí. Publikum dalo jasně najevo, co si o konci místní klubové legendy myslí. Během jejich zhruba dvouhodinového vystoupení zazněly všechny hity. Za všechny uvedu například Indián ska, Loupežnická, Krutej John nebo Skandinávská ženská.

Během hudební produkce nenastala žádná nepříznivá událost, a tak se všichni bavili, až do doby než nastal konec. Jenže diváci byli nenasytní, a tak Pilsner ska orchestr přidal song Jožin z bažin, který je v jeho provedení opravdu povedený. Po doznění posledního tónu se lidi v sále rozešli na poslední pokoncertní pivečko či panáčka. Při odchodu z libereckého bunkru se ve mně mísily rozporuplné pocity.

Z vystoupení plzeňské kapely panovalo nadšení, ale když jsem věděl, že je to možná naposled, co jsem z tohoto klubu odešel, byl ve mně i smutek.

Posedních pár vět nemůžu věnovat nikomu jinému, než všem lidem, kteří se na chodu libereckého klubu podíleli jakýmkoliv způsobem a tímto jim chci PODĚKOVAT za jejich práci. A nám ostatním nezbývá než doufat, že se v Liberci vše obrátí k lepšímu a jednou budeme zase chodit do pořádného klubu.

fotky najdete zde:http://liberecwzcz.rajce.idnes.cz/Tleskac/

 NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDEBNÍ PORTÁL

25. dubna se v libereckém Casta Clubu odehrál koncert punkové legendy ze Slovenska skupiny Konflikt. Koncert začal, jak už je v Castě zvykem, kolem desáté hodiny večerní a odstartovala ho překvapivě německá kapela Bumper. O týhle kapele jsem slyšel poprvé v životě, ale musím uznat, že jejich punk alá The Exploited splnil svůj účel dokonale…
uvnitř fotogalerie

Návtěvníci se začali pomalu pohupovat a sem tam bylo vidět i malé pogo. Bohužel kapela doplatila na špatnou znalost německého jazyka v publiku, a tak asi málokdo věděl, o čem jejich písničky vlastně jsou. Po pětačtyřiceti minutách to pánové zabalili, sklidili a šli si pro zasloužené občerstvení.

Po Bumper se pustili do své práce pánové z Konfliktu. První věc, která mě zaujala byla, že basák se ne a ne objevit a přitom zbytek kapely už měl skoro nazvučeno. Nakonec vše dobře dopadlo, basáka se podařilo odtrhnout od baru a vypadalo to, že začátek na sebe nenechá dlouho čekat. Opak byl však pravdou. Snad poprvé v životě jsem zažil u punkové kapely tak důkladné a dlouhé nazvučování. Už od začátku vystoupení Konflikt ukázal, proč si tak hraje se zvukem. Jejich set odstartovalo kytarové sólo a i během zbytku koncertu s kytarovými dovednostmi pánové rozhodně nešetřili. Dokonce kolem čtvrt na jednu ráno se sálem neslo asi pětiminutové sólo na bicí instrumenty.

Chalani zo Slovenska hráli přůřez svou dosavadní tvorbou a i díky tomu si každý přišel na své. Po klasickém vytleskání na přídavek byl večer zakončen hitem Anti Nazi, který se nachází na jejich prvním albu Takí sme. Po doznění posledního tónu se publikum rozešlo s pocitem skvělého kulturního zážitku.

Fotky naleznete zde http://liberecwzcz.rajce.idnes.cz/Konflikt%2C_Bumper/

NAPSÁNO PRO LIBERECKÝ HUDEBNÍ PORTÁL