Velevážení zástupci člověčenství,
píši Vám z vlastní iniciativy. Tento dopis pojednává o toleranci a soucitu z obecného hlediska. Doufám, že Vám přinese ponaučení a přivede Vás
k porozumění.
Jak už vyplývá například ze sledování pravidelného zpravodajství, je zřejmé, že dnešní svět potřebuje mnohem více tolerance, než se mu dostává. Ekonomika
jednotlivých zemí není vyrovnaná. V jedné část planety umírají malé děti hlady a v té další doplácejí lidé na příliš velké množství tuku v oblasti srdce. Například u nás v ČŘ jeden občan utratí průměrně 350-400 Kč za jídlo týdně.
Oproti tomu většina lidí v rozvojových zemích má na potravu pouze 5 dolarů (zhruba 93 Kč) na týden. Kdo z nás si dovede představit takovou bídu? To vše kvůli chamtivosti, hamižnosti a chtíči jen několika málo lidí. Tito lidé si zřejmě neuvědomují, že
po smrti jim bude majetek platný asi jako slepému televize s rozbitým reproduktorem. Neuvědomují si, že zdrojem štěstí není materiální, ale duševní bohatství. Naše osobní štěstí je závislé na našem prožívání. Základem úspěchu je pochopit, že
prožívání, prožívající, prožitek a předmět vůči kterému směřuje naše prožívání jsou součástí jednoho celku. Bez jedné věci nemůže existovat ani druhá, třetí nebo čtvrtá. Beze zla není dobro, bez tebe nemůžu být já.
Už staří marxisté mluvili o tom, že v jednotě je síla a měli pravdu. Proto si myslím, že dokud bude naše společnost pod tlakem válečných konfliktů a
hladu, nemůže lidstvo ničeho docílit. Je na čase přestat dělit planetu na státy a pochopit že je to jeden celek.
A přitom je to tak jednoduché. Stačí aby se naši vůdcové už konečně přestali hašteřit jak malé děti,spojili své síly a společně dali impulz k vývoji
nových technologií (např. k ekologicky nenáročné výrobě energie, etc.). Společnými silami bychom vyvinuli potřebné k objevování, zkoumání i kolonizaci hlubokého vesmíru....
Víte, ona tolerance neznamená pouze tolerovat ostatní lidi, ale také tolerovat přírodu a její cykly, které nemůžeme měnit jak se nám zlíbí. Naše planeta
už zdaleka není tak silná jako před dvěma tisíci lety. Ba ani jako před dvěmi sty lety. Mi jsme ti, co ji stále oslabují.
Trendem dnešního života je brutální konzum a naprosté odcizení od všech ostatních bytostí.
A já se ptám: Myslíte, že je to tak správně?
Pokud ano, jak to, že nám to tady nefunguje?
Vám všem, jeden z Vás!
