Výrobek není určen dětem, protože obsahuje malé části
Upraveno:„Výrobek není určen dětem, protože obsahuje malé části,“ vlepeno na bilboardu pod fotografií žluto-červené stavebnice. Na fotce nechybí ani nezbytný dětský úsměv s kapkou na bradě. Nikdo tedy netuší, zda jde o nejapný žert, reklamu, či upozornění pro rodiče, že jsou jejich ratolesti v bezprostředním nebezpečí. Doba, kdy jsme si hráli pouze s jednou hračkou pominula a nastává éra malých částic zachycených v dětských krčcích. Jak naše trávicí trakty, tak my si pomalu zvykáme na „jednadvácáté“ století. Žvýkačky jako „pedra“ vystřídaly „orbitky“. Marně budeme hledat nálepky, obrázky a jiné poklady schované uvnitř obalu. Zato najdeme spoustu věcí, které bychom ve vakuu dražé žvýkaček nečekali. „Broučci“ nejsou vyjímkou.
I my iděm s dobou „Týnejdžři,“ nepouští seniory sednout. Senioři je na oplátku vystrkují z trolejbusů a neváhají použít obě hole. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Proto nikoho nepřekvapí, když se přes zastávku prožene tramvaj, z jejíchž útrob vykukuje batoh nebohého studenta. Na zastávkách se lidé zkouší vetknout do trolejbusů a z dálky to vypadá jako přírodní koloběh. Nepochybně by z toho měl největší radost Darwin. Když se podaří nastoupit všem stojícím na zastávce, mohou se radovat ze šťastného vykročení do nového dne - pokud tedy z posledního schodu nešlápnou přímo do slin. Ti, kteří neměli takové štěstí smí hřát pocit, že za necelých pět minut se objeví jiný. Ovšem také jiným směrem, než potřebovali. Radují se tedy, že mohou udělat něco pro své zdraví a dojít těch pár - v lepším případě metrů - pěšky. Někdy je to jediné možné řešení. Jestliže jedete jednou za měsíc veřejnou dopravou, můžete si být jistí, že si k Vám úplně neomylně stoupne „pašák,“ který propil celé dopoledne a po dobu jízdy vás bude obšťastňovat lihovýmy výpary vznášejícími se nad jeho hlavou.
Jednadvacáté století je též „stoletím instantním“. V obchodních řetězcích kolují „nabyté“ pytlíčky s instantním překvapením. Po jejich zalití naboptnají miniaturní těstoviny a voda se zbarví pod neznámou chemickou reakcí. Jeden doušek, či lžička, přesvědčí o výskytu umělé hmoty, sojy a funkčním dávicím reflexu. O přítomnosti projímacích látek se dovíme bezprostředně po konzumaci. Reklamy nelžou. Takovou chuť nezažijeme dvakrát. Ať si vybereme jakýkoliv výrobek, jakkoliv zabalený, vždy sáhneme po nejvíce nafouknutém obalu. Protože větší „pytlíček“ znamená „větší“ obsah. Po otevření obal zapíská, vypustí vzduch a můžeme jít pro další. Kupujeme věci, které nepotřebujeme a kolikrát ani nerozbalíme z originálních obalů jen proto, že jsou ve "slevě". Jsme schopni sledovat televizní kanály, jež jsou pro větší sledovanost schopné prakticky čehokoliv. Vyjímku netvoří soutěže o miliony. Stejně nám je zdaní na polovinu. Nezapomenutelné jsou vzdělávací pořady, kde prožijete týden plný soustředěného cvičení na to, abyste postavili vejce na hlavičku tak, aby nespadlo.
Žijeme v době, kdy plazmové televizory vystřídaly papírové reklamy na oknech domů, v době, kdy je do každého trolejbusu naaranžovaný televizor s informačním systémem. V době, kdy je virtuální realita „standardkou,“ ale štípání lístků se nezměnilo od dob „stalinových“. Zatímco nemocným není dovoleno podávání marihuany v lékárnách, „vrutíky“ jsou cítit z každé tmavé uličky, a co si budeme vyprávět, nevadí nám „cvočkové“ debatující na bázi meditace, ale smrtelně nemocným lidem, není dovoleno se bezbolestně zařadit zpět do společnosti. Prakticky každý druhý člověk má svého terapeuta. Někoho, kdo mu pomáhá pochopit tuto zvláštní dobu, jdoucí mílovými kroky kupředu. Není proto divu, že vyrábíme hračky, které nejsou určené dětem, neboť obsahují malé části, co velmi snadno spolknou.