O démantech před prahem apatie
Stranou kulturních přehledů, mimo zaběhlé kulturní chrámy a stánky, bez velké propagace odehrál se v deštivou první červnovou středu v Liberci koncert dvou písničkářských osobností. V příjemně zaplněné liberecké Čajovně 82 vůní vystoupil v rámci svého Tea-tour australský písničkář Jamison Young a spolu s ním v jednom večeru domácí Jan Ostrov.
Pánové Ostrov a Young zvolili nepříliš obvyklý formát koncertu – střídali se na jevišti vždy po několika písních. Svým osobitým stylem, nadhledem a šarmem překonali riziko násilných přechodů a ztráty individuální atmosféry. Během několika okamžiků vytvořili celistvý prostor, ve kterém se čeština a angličtina i osobitý styl interpretů namíchaly v mistrovsky kořeněnou, pikantní lahůdku.
Jamison Young je archetypem nezávislého umělce. Nepodléhá fóbii z malých akcí, nenechá se natlačit do zaběhlého řetězce show-byznysu, mega-managementu, nákladných studiových nosičů a kampaní, neživí „kulturní“ molochy. Váží si svého posluchače; nenabízí ohnivou show, ale lidské setkání, energeticky nabíjející hudbu, příjemnou až to hladí.
Jan Ostrov patří k osobnostem, kterým velmi sluší komorní prostředí. Pouští se s kolumbovskou troufalostí do nových vod a nedbá protivětrů. Svou originálně proklamovanou orientací chanson d! grunge definuje jinou tvář tvorby a interpretace písní. Rouhavě a svatokrádežně zavírá kapitolu tradičního pojetí chansonu a píše kapitolu zcela novou a dlužno říci, že respektu hodnou. Chybějící stylotvornou teatrálnost lze hodnotit jako živoucí plus. Jan Ostrov zaujme původními silnými písněmi vyznačující se citem, syrovostí i poetikou.
Pro oba interprety platí jedno: Báseň jako ctnost, píseň jako šperk.
Překvapení, jako diamant v krabičce od sirek. Nic pro nedvědovské folkomily, nic pro slavíky bez křídel. Tento koncert je pro mne potvrzením, že drahokamy je třeba hledat. Nekřičí z billboardů. Dnešní virtuální všedostupnost a „kdykoli k mání“ snadno přerůstá v apatii, kdy stačí natáhnout ruku a před aplikací leda přečíst příbalový leták. Ačkoli instantní uspokojovače chutnají všechny stejně. Neboli nijak.
Nebojme se překročit práh. Drahokamy leží před prahem apatie.
Publikováno na hudebním serveru FOLKtime