Podzimní "šňůra" - zastavení sedmé - SWANS - 8.12.
SWANS - jako zbraň hromadného ničení.
SWANS - jako etalon pro měření tvrdosti.
SWANS - jako nekompromisní postoj k hudební show.
Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
SWANS - jako zbraň hromadného ničení.
SWANS - jako etalon pro měření tvrdosti.
SWANS - jako nekompromisní postoj k hudební show.
Téměř po měsíci od koncertu Nicka Cavea s Grinderman jsem zavítal do pražské Archy na druhý ze dvou večerů Einstürzende Neubauten k oslavám 30 let činnosti. A byl to moc hezký večer zahájený asi 3/4 hodinovým setem EN, který jasně dokumentoval jejich skvělou formu. Nemyslím tím ani tak hudební výkony, jako spíš um za pomoci neobvyklého nástrojového vybavení dosáhnout toho správného "zvukového" doprovodu pro Blixův zpěv. Zejména Seele Brennt mně hluboce zasáhla, skvěle vygradovaná a zaranžovaná skladba. Ostatně posuďte sami z níže uvedeného provedení skladby v Kodani o týden dříve. A to bylo pražské provedení ještě lepší !!!
Posledním kouskem byl můj oblíbený cover skladby Send. Zvukově mizerný záznam této skladby v provedení ze zmiňovaného koncertu je zde:
Po setu EN byla krátká přestávka a následně sólo vystoupení Blixovo Bargeldovo. Blixa vytvářel smyčky ze svých skřeků a brumů a do toho dál zpíval. Bylo to uchvacující. Má skutečný talent pro vytváření zvukově i hudebně zajímavých kompozic. Nutno podotknout, že mu s vytoupením zhusta vypomáhal zvukař, zejména co se týče efektování smyček a nebo jejich potlačování jistě dle předchozí domluvy s Mistrem.
Posledním vystupujícím večera byl Alexander Hacke se svým projektem Hitman´s Heel. Zde bohužel nemohu poreferovat nijak obšírně, protože jsme setrvali jen asi na dvě skladby. Ivance nebyl dobře, tak jsme jeli domů.
Celkové hodnocení večer: skvělé!
Litovat mohu jen toho, že jsem vypustil standardní koncert kapely o den dříve.
Po pěkném loňském výletu na Sonic Youth do Berlína, které teda fakt nemělo chybu, jsme letos vyrazili za hranice na návštěvu Lipska a zejména tamního vystoupení Grinderman.
Lispko se, bohužel, ukázalo být nesrovnatělně nezajímavější město než Berlín a budu si z něj pamatovat zejména nekonečné trmácení periferiemi do centra. Posezení v hospodě bylo ale přínosné a místní opilec recitující repliky Spejbla a Hurvínka v němčině bude také skutečně obskurní vzpomínkou.
Haus Auensee je zajímavá stavba v příjemném parku na kraji jezera. Interiér je působivý a zvuk byl docela dobrý.
Předkapela mně neznámého jména s blonďatou kytaristkou, bubeníkem a klávesistkou produkovala písničky proměnlivé zajímavosti. Jejich set ale celkově vyzněl zajímavě a dobře nás naladil na věci příští.
Nick Cave se spolehlivou rytmikou za zády a šíleným Warrenem Ellisem po boku odvedl parádní výkon a připravil nám šou nečekané razance a intenzity. Fakt nářez! Bylo i vidět, že si to Nick užívá a je v dobré formě. Podobně jako ostatní muzikanti Grindermanu. Set list je k dohledání na last.fm. Myslím, že zazněla většina materiálu z nové desky i některé písničky z té první. Z těch mně zaujala závěrečná eponimní Grinderman v až minimalistické verzi. Bohužel, na minidisc už se mi nevešla :-(.
Celkové hodnocení zájezdu do Lipska: parta skvělá jako vždy, město nic moc, bagr parádní, Grinderman nátěr! Zpáteční cesta plná mlhy a uzávírek na německých dálnicích OPRUZ.