4. 6. Rock fest na k- Farmě v Žežicích
Line up:
15:30 – Invitation (www.bandzone.cz/invitation)
17:00 – Chilliguns (www.bandzone.cz/chilliguns)
18:30 – Vrch (www.google.com --> Vrch)
20:00 – Pakáš (www.bandzone.cz/pakas)
21:30 – Origami (www.bandzone.cz/origami)
Při příjezdu do areálu K – farmy v Žežicích nám nádherně, přesně na dobu našeho výstupu z auta zasáhl déšť. Ten se ale jakmile jsme se už nepotřebovali pohybovat mimo přístřeší okamžitě (a nenápadně, aby to nevypadalo, že nám to dělá naschvál) vyměnil za
nádherný slunečno. Juch, zlá věta za začátek a kdo přežil...-> :-)
První na scénu nastoupila grungeová partička z Příbrami nesoucí název Invitation. 
Účast na festivalu přislíbili doslova na poslední chvíli, jak vyzdvihl organizátor, který jim neustále vzdával hold, za to že na konec přijeli. Pro ně to byla jistě radost. Spustili svou
klasickou smršť, kterou dokázal ocenit bohužel pouze takzvaný Venca Kytárka, který jediný v jinak čerstvě probuzeném obecenstvu ukazoval, jak se řádně paří.
Druzí na scénu nastoupili taktéž příbramští Chilliguns, kteří v tento den podruhé představovali mládě v kolektivu, kytaristu a vokalistu Filipa. 
Nutno podotknout, že rozhodně pány nezahanbil a dělá dobré jméno kapele,
kterou nejen Kysi – bubeník kapely Invitation, považuje za jednu z nejlepších současných kapel Příbramska.
Po skvěle rozjetých Chilliguns nastoupila ostřílení alternative – rockoví Vrch. Hráli 
perfektně energicky, což silně oceňuju. Organizátor si pro jejich představení vyčlenil speciální čas, ve kterém rozvláčně a od srdce básnil na jejich téma. Zajímavostí kapely je
rozhodně to, že jejich basista hraje na podladěnou kytaru a ne na basu. Mě to dostalo.
Další nastoupili na scénu Pakáš, kteří s sebou přivezli 
dosud první ženu na
pódiu, velmi sympatickou zpěvačku, která disponuje pro mě osobně fakt bezva hlasem, akorát se mi do zvuku kapely bohužel nehodil. Sami se zařazují do stylu rock – ska, podle mě se pohybují někde mezi popem, skáčkem, funky a rockem.
Večer uzavřeli úžasní Origami, kteří s sebou vždy a všude berou několik barelů pozitivní nálady, kterou pak postupně ládují do diváků. Přesně jak se očekávalo, na Origami padla tma (taky možná proto, že klasicky laděj
stejnou dobu jako pak hrajou :-P), s tou se veškerý obecenstvo zvedlo z laviček a utvořilo vlnící se masu před pódiem. Nezklamali.
Podařilo se nám zastihnout, bohužel rýmičkovatýho, kytaristu Origamů Zdenála, který nám daroval pár minut svého vzácného žití a zodpověděl pár nudných otázek.
A: Tákže, jak dlouho hraješ v Origami?
Z: Od počátku, myslim, že tak tři roky. Origami jako takoví fungujou 2 roky, předtim jsme se jmenovali Jelibo [dželibou] a taky bylo jiný složení.
A: Co jsou pro tebe Origami?
Z: Seberealizace, rodinka.
A: Angažuješ se ještě někde jinde? Nějaký projekty na obzoru?
Z: Zatím nic, ale rýsuje se mi jam (pozn. Improvizované hraní) s Invitation. A jako jednorázovky, protože mám kamaráda režiséra, tak mu skládám hudbu k jeho filmům a to nese svý ovoce. Peníze sice žádný, ale úspěchy jsou. Třeba filmovej
festival v Itálii a tak.
A: Užíváš si život příbramský hvězdy?
Z: Já jsem hvězda? Fakt? Nevim o čem mluvíš.
A: Takže fanynky tě nestíhaj?
Z: Hele já nemám ani facebook, takže asi nic. Preferuju osobní stíhání, ale tady taky nic.
A: Chceš něco vzkázat fanynkám? Klidně za všechny členy.
Z: Choďte na Invitation :-)
A: To je trapný :-D
Z: Ale upřímný :-)
A: Cos to jed? Máš červenej jazyk.
Z: Hele strepsils. Fanynky, jezte strepsils.
A: Zdenál se nechal nalákat na šťávičku uvnitř a vzal si od nás anticolku, jsme rudý až na zadku, taková hvězda!
A: Co Spajsky (pozn. Spice Girls)?
Z: Lezou nám krkem.Domluvili jsme se s nima, že na oplátku budou hrát něco od nás a uplně se na to vykašlaly. Už je po nás nechtějte.
A: Musim podpořit Origami, jejich repertoár je barvitej dostatečně. Zamračený výrazy kytaristů Zdendy a Romana při zmínce o Spajskách jímá odporná mračivá křeč a vrčej. V zájmu jejich jemných tváří bez vrásek neléhám na všechny fanoušky:
Nevydupávejte si na koncertech Spice Girls!.
Speciální vzkaz od Zdendy s dvěma vykřičníky, který si speciálně nadiktoval: Existujte!!
Kapelový maraton se dobral svého konce zhruba ve 23:30, kdy přišly výhružky od policistů, neb si někdo ze vsi stěžoval na brajgl.
Dodatek od neznámého kolemjdoucího:
A: Tak co na ně (Origami) řikáte?
Kolemjdoucí: Já si nemůžu pomoct, já jsem v tomhle takovej Freud, za všim vidim sexuální podtext. Tohle jsou prostě skladby pro děvčata. Co vy slečno, líbí se vám to?
A: Já je žeru!
Kolemjdoucí: No vidíte to! Sexuální podtext, nebo problémy v dětství.
Videa z akce (v nijak zářný kvalitě) ke kochání zde.
pb nOise zOO
předstihem, tedy jsme vyházeli věci z auta, snesli je do velice sympaticky vyhlížejícího
WATT clubu, o kterém jsme si mysleli, že mu smrdí záchody, dokud jsme ovšem neokusily odér záchodů v Big Burgru (nebo tak něco). Jak již bylo naznačeno, byli jsme naplnit své žaludky, abychom nestrádali hladem a hlavně, aby bylo pak co
zvracet (viď Wráno), netušili jsme ovšem, že se většině osazenstva výpravy zvedne žaludek již po pouhé konzumaci ve výše zmíněném fástfůdu. A to skoro nikdo ani nebyl na těch záchodech, takže na to neměly moc vlivu.
Překvapilo nás, že město Plzeň je
nejen velice přívětivé k večerním potulujícím se, trvale i momentálně, opilcům, ale hlavně k bezdomovcům. Žádného jsme sice po cestě nepotkali (zato spoustu žen v červených botách a další spoustu v červených šatech,
trikách, sukních, ...), ale ulice, kterou jsme obsadili byla vybavena množstvím odpatkových košů a u valného množství z nich byl nějaký ten gáblík, my jsme zařídili plechovku krokodýlí kávy a celou cigaretu (politou 7upem) a po cestě zpět
jsme našli i tučný kousek langoše. To vše bylo jen na povrchu košů, co by se dalo najít uvnitř jsme raději nezjišťovali, neb to není náš bufeťácký rajón.
pankrokerů, co nejedou na hudbu, ale na malý trička a kolty proklatě nízko u pasu". Opak byl pravdou. Jakmile tahle partička hrábla do strun (i když na jejich basákovi skoro nebylo znát že hraje, jak se vůbec
nehejbal) a jejich novopečený přírůstek za bicími do blán, zůstali jsme v ohromení. Nejen, že jsou fakt šikovní, ale co se týče jejich autorské tvorby, byla originální, vířivá, energická. Nutno podotknout, že některé jejich kusy silně
připomínaly skladby od country tria Nirvana, případně Mudhoney, ale budiž jim to odpuštěno. Gradace koncertu byla výborná, obzvlášť se mi líbila osobní gradace frontmana, který čím víc bylo vystoupení pokročilejší, tím aktivněji se blížil k zemi a když
exhibice končila, točil se a svíjel tak, že bylo nutno přemýšlet, jestli vyvrtá do pódia důlek, nebo si na něm v epileptickém záchvatu ustele. Poznat to nebylo a efektu bylo dostatečně, včetně jeho reflexního
prádla, které měl zjevně připravené na vábení fanynek.
a dobře, zvukař odvedl kvalitní
práci, až na zpěvový odposlech, ke kterému musel být Mory permanentně přilepen, neb už nešel dát víc nahlas a klucí hrajou prostě funking loudly, takže mistr zvuku za to opravdu nemohl. Během koncertu Invitation vyhlásili klasickou soutěž
o triko, tektokráte si ho měl odvézt ten jedinec, který bude nejvíc alternativní (triko hlásalo I'm not freak, I'm alternative) a bude nejvíc pařit. Vlnili se tak nějak skoro všichni, nejvíc pozornosti si však vyžádal neznámý
tanečník se zamotanou hlavou do toaletního papíru, který si donesl i vlastní záchodou štětku, pardon - mikrofon. Postupem času, kdy tento jedinec nenechal své boky, ani zbytek těla v klidu a "zpařil" toaletní
papír na zem (odkud byl následně vázán na veškerou aparaturu, která byla v jeho dosahu (náš Rusty mu aktivně pomáhal), jsme pod maskou odhalili frontmana předešlé formace. Nešlo to jinak, odnesl si domů dámské triko, které mu bylo (soudě
dle jeho okamžité zkoušky) poněkud těsné, ale vypadal, že má radost.