Report: In Flames
In Flames
Retro Music Hall
4. 4. 2009
Po měsíčním shánění někoho, kdo by se mnou šel na tyto přední švédské metalisty, a po smíření se s tím, že asi nikam nepůjdu, popřípadě půjdu sama, se mě Luisa zničehonic zeptala, jestli bych s ní nešla na In Flames. Tak jsme namlsali i Evu a šlo se.
Dorazily jsme v sedm, což se později ukázalo jako velmi nerozumné. Přišli jsme do již narvaného klubu, kde bylo příšerné vedro, zastávka pro pivko, šly jsme se podívat nahoru, našly si místo. A to přesně nad pódiem, a to bylo asi to nejlepší místo, které se dalo najít.
V lamentování nad podceněnou časovou přípravou nás vyrušil nástup pražských Proximity. Splnili mé očekávání do puntíku, energie z nich odkapávala, jen hlediště snad mohlo více spolupracovat a ne se slepě těšit z představy, že za pár minut se objeví ONI. Zvuk byl vcelku vyvážený, dokonce se začalo včas, co si ještě přát. Snad jen více času pro jejich vystoupení.
Za další půlhodinu se objevili ohniví In Flames. Publikum řvalo, celá kapela také, jenže tam u nás nahoře byly slyšet jen bubny a kytara, občas basa a Anderse téměř vůbec. Což by zase tolik nevadilo, vždyť precizní zvuk si můžu dopřát doma, ale v pasážích, kdy skupina komunikovala s publikem, jsme se ztrácela, slyšela jsme každé druhé slovo. I tak ale mě navýsost potěšilo neustálé děkování nám, flirtování s fanynkami v prvních řadách a rozdání několika sad paliček.
Po přehlédnutí těchto nedostatků si myslím, že to byl slušný koncert, In Flames hráli jak staré dobré písničky jako Pinball Map nebo Trigger, tak přidali i ty novější, z nichž jasně vedla Alias a Disconnected, která mě dostala svojí živostí, z alba ne až tak patrné. Po hodině a půl se ovšem tito švédové rozloučili, ani přídavek se nekonal. Škoda.
I přes obrovské nasazení, kterého byl plný celý sál a přes moje vyčištění mozku si nejsem jistá, jestli bych si to příště zopakovala. I když, pokud se napříště
zlepší zvuk a najdu si místo někde jinde, asi neodolám.