stoupik Žena, 31 let / Praha

10. března měly Údégéčka konečně koncert (je praktické, když má člověk narozeniny ve stejný den, ve kterym se zárověn děje nějakej koncert.. To se pak dostávaj inteligentní dárky:D). Jako správná fan jsem se vydala do LMB asi hoďku a půl předem (a taky proto abych unikla zlostnému pohledu mé matky). K mému překvapení u dveří čekal pěkný dav fanynek. Chlapců bylo po málu, tipovala bych většinou, že museli dělat přítomným slečnám doprovod (jejich výrazy tomu nasvědčovaly). Fajn v pohodě, uklidňovala jsem se při pohledu na záplavu blonďatých vlasů a minisukní, Klára dorazí za 5 minut. V tom přišla esemeska  "mám zpoždění, dorazim v půl deváty". Výborně. V tenhle moment jsem děkovala za MP3 přehrávače. To by ale nesmělo být v každym zařízení takzvané "kurvítko" (věc která poškodí přístroj v ten nejdebilnější moment). MPtrojka zoufale zabliká a vypovídá službu. Skvělý. Stála jsem tam jako debil, slečny v mini po mě divně koukaly. V okamžiku, kdy se chci propadnout až do Austrálie, zazní (památná to věta): ,,No a ty baba chtěla vědět co je to oxidace. No, chápeš to?". Tuto větu vypustila z úst slečna asi tak v mém věku, se žvárem v ruce. Dalo to hroznou práci udržet vážnej výraz a nezačít se smát jako debil. Konečně, můžem dovnitř. Bundu dávám do šatny a zoufale koukám kolem jestli Kláru nebo Kejmu neuvidim. Po cole na baru není jiný zbytí než zabrat místo u pódia. Žádnej signál, takže ani esemesky co jsem si psala se setrou mne neuklidní. Kolem mě to bzučí družným rozhovorem o tématech tipu: "Má určitě jinou!" atd. Začínám cítit silný obdiv ke klukům, že to dokáží udržet. Stojím zády k pódium a vyhlížim Kláru. NAjednou se ozve hrozný ječení, pískání a já nevim co ještě. Otáčím se abych zjistila, co se děje. Adam (saxofonista z UDG) vylez na pódium naštelovat nějakou bednu. Ua. To si zaslouží fakt potlesk. Áá, Klára dorazila. Konečně. Konverzace se posouvá správným směrem ( nadávání na Villiona, a na fašistické Německo). V 9  a nějaký minuty začínaj o5 a Radeček hrát. Se "slzou" v oku jsem si vzpomněla na loňký Retro a na Liwid. To byla aspoň předkapela. O.k hodinu to nějak vydržim. Přes telefon se bavim s Klárou ( sms editor :D :D :D). Texty nevnímám, výstřední až erotické pohyby zpěváka i s jeho zpěvem, mne nechávají chladnou. Chyběl i hráčský um (ale to ať objektivně posoudí jiní). Po půl hodině naprostého ignorování ( ale v prvních minutách jsem se vážně snažila vnímat je), jsem to vzdala a projížděla dav očima, jestli pak někoho nezahlídnu. Najednou do mě Klára rýpe:                    ,,Poslouchej". Hmmm.. Super text o hákových kžížích a německý lásce. Moje krev měla tak teplotu rozpálenýho oleje. Ale fajn. Nechtělo se mi to tam rozpitvávat. Odehrály, slezly z pódia, rozhodily placky a celej večer jsem od nich měla pokoj. Další vlna ječení, pískání a bůhvíčeho přišlo až po půl hodině, kdy začali hrát klucí z UDG. Koncert rozjela pecka "kdy zas blíž"  a pak to jelo jedna za druhou. Hodili i "Nečitelný policejní romám" ( za to maj velký významný plus :D). Jugy opět dělal svoje fórky ( zapojení pánů z publika jen do půl těla bylo origináln = plus). Byl to super večer ( no jak se Péťa ztratil ve "Vůních".... no comment), plusy převážili nad mínusy + jsem si domů "odnesla" peckovní fotky a pár podpisů. No a je jasno.  Zítra si jdu koupit lístek do Akropole :D