Čekání na IT Crowd
Nemocná už více jak týden (po dvanácti letech antibiotika, to dokáže naštvat), počínám mít nutkavý pocit, že bych měla vytvořit nějakou tu hodnotu. A tak si dovolím jednou přidat do blogu spíše zamyšlení nad světem, než cokoliv vztahující se k hudbě. Ale neboť bez hudby můj život neexistuje, stejně se tam něco blýskne.
Začala bych tím, že do dílu Moss and the German zbývá jěště hodina a půl. Asi si pustím ostatní díly druhé série... Jistě, mohla bych se podívat i na onen díl a jít spát, ale to ztrácí ono kouzlo jedinečnosti okamžiku, kdy to v televizi běží jen v jeden jediný čas. Poslední dobou si pouštím kdy chci co chci, možná je to škoda. Doby, kdy se napjatě sedávalo před obrazovku v určený čas očekávají oblíbený pořad jsou minulostí, dnes jen dvakrát, třikrát kliknout a mám všechno až pod nosem okamžitě.
Pokud se ovšem nechci podívat na Youtube na nějaké video co není available in your country. Cestovat si můžu jak chci, ale anglický klip vidět nemůžu. Kouzelné. Pak proč se tolik stahuje. Poradím webovku hidemyass.com. Sice se často occur an error, ale můžete koukat, na co chcete. Stejně tak mě nevýslovně irirtuje Adult Swim. Snad jednou dojdou k závěru, že i tady "na východě" jsou už i anglicky mluvící lidé. Pak se integrujte do nějakých nadnárodních spolků.
Co se týče oné muziky, poslední dobou nám vydávají alba samá věhlasná jména. Mě osobně zasáhlo ale snad jen album Depeche Mode, po jediném poslechu odloženo na neurčito (ale Wrong potenciál má), Eminem, jehož se neustále snažím zoufale přepnout, ale vždy se někde objeví, brr; a nový singl Placebo. Jejich muzika má něco, co mě přitahuje, možná pišťák Briana Molka nebo jejich texty nebo nevím. Každopádně jejich nový singl For what's worth mě donutil přemýšlet o mé vlastní cestě, což se nepodaří každému. Když k tomu přičteme výborný klip není co kritizovat. Nápis na konci klipu jsem poslechla několikrát. Snad i zbytek desky bude v tomto duchu, podobající se spíče Walking with ghosts než Meds, které bylo moc vyumělkované.
A také mi to nedalo a poslechla jsem si nový singl Linkinů nazvaný New Divide. Já naivka skrytě doufala, že by se mohli vrátit k Hybrid Theory, jednou z oněch desek, které mě donutily zajímat se o tvrdší muziku. Někde jsem začít musela. Leč ona nová píseň je snad horší než celé Minutes to Midnight, nestojí vůbec za povšimnutí. Vemte si průměrnou kytarovkou s pár samply a bude to zábavnější než dnešní LP.
Jenže peníze jsou extrémně silná motivace, tudíž s tím moc nenadělám. Dnes se honíme jenom za úspěchem, ať je jakýkoliv, peníze, sport, věda, média, stresujeme se kvůli němu, obětujeme často přátele, rodinu. Ale proč? Nějaké nezapomnutelné činy, o kterých se bude ve školách učit ještě po staletí stejně neplánuji, tudíž nevidím důvod se tolik stresovat, spěchat, řešit vzhled, fyzičku, peníze, nesnášenlivé okolí, tupého přítele nebo cokoliv jiného. K čemu to všechno? Prostě budu dělat co mě baví, na co mám, pokud možno tady zanechám nějakého toho nového človíčka a v poklidu umřu. Jako všichni.
Omluvte tento citový výlev, pokud jste čekali něco zábavného, asi vás to zklamalo. Ale já se vážně nudím. A zakládat si kvůli tomu blog nebudu. A facebook ani kdyby mi za to zaplatili. Tak jako tak si raději běžte poslechnout nějakou mladou neznámou kapelu, kupte si jejich cd, triko nebo cokoliv jiného nebo ještě lépe se na ně běžte podívat na koncert. A ještě jednou pardon.