Peanutka Praha

Into Darkness Tour 2009

Dope Stars Inc., Lacrimas Profundere, Diary of Dreams, Deathstars

25.10.2009

Praha, prostor Abaton

Ale co, dva koncerty za víkend nejsou problém, tak já teda půjdu taky. No, a tak jsme šly. Deathstars slibovali skvělou show, zbytek kapel se mě chystal překvapit.

Dorazily jsme k Abatonu, kde jsme se mezi davem, nosící klobouky, čepice, mléčné čočky, a kde si „chlapi“ malují obočí, cítily trošku mimo. Naštěstí začali pouštět dříve, než jsme předpokládaly, takže nás to zas tolik netrápilo. Místa na ochozu byla jasná, byly jsme tam první.

Po relativně krátkém čekání nás uvítali italští Dope Stars Inc. Upřímně, pomineme-li vizáž, která jakoby vypadla z osmdesátkové glamu ve stylu Steel Panther (jen ty čelenky si odpustili), a až moc aktivní pokusy o show, muzika nudná, bez jakéhokoliv nápadu, zpěvák Victor Love se také moc nevytáhl. Ve studiovém podání to zachraňují leckdy dobré samply, ale stále je to jen to, co tady bylo již nesčetněkrát. Jen na okraj; mít oficiální stránky založené na svém MySpace profilu, to není profesionální už vůbec.

Naštěstí nás vysvobodil konec setu a nástup německých Lacrimas Profundere. Ač většina hudebníků za své vzory vidí Mötley Crüe, jejich styl jako by vypadl z Villemu Valovi z bot. Ale bez charizmatického zpěváka či čehokoliv nového nebo snad dokonce zábavného. Na koncertě se mohli vymluvit na špatné ozvučení kytar, ale ani studiovka nepřináší nic nového. Každopádně holkám v prvních řadách se to velice líbilo.

Po nástupu Dairy of Dreams v nás vzplála jiskřička naděje, že tenhle večer nebude taková nuda jako doposud. Ve stylu Neue Deutsche Härte (zástupci například OOmph!) se pustili všichni čtyři členové do svých nástrojů. Zpočátku se vystoupení neslo v typicky německém stylu, klávesák Taste se náhodou podobal Christianu Lorenzovi z Rammstein, ale ani po třech písních nepřicházela žádná úderná skladba, samé táhlé písničky bez nápadu a celý set připomínal jedinou dlouhou píseň. Nevím, jestli už jsem odvykla rocku, ale prostě mě to nebavilo. Takže nám pro zvednutí nálady zbývali jen Deathstars.

Nezbývá mi, než těmto Švédům poděkovat, protože se zbytkem vystupujících se vůbec nadali srovnat. Úderný začátek v podobě Night Electric Night, můj krk konečně dostal příležitost natáhnout si sval. Show skvělá, mezi písněmi jsem ocenila delší proslovy Whiplashera (Andreas Bergh) spolu s bohatou komunikací s publikem, což umožnilo jak kapele, tak nám trochu se vydýchat. Kapela zahrála všechny výraznější kousky ze starších jako Blietzgrieg či nové věci jako polsední singl Death Dies Hard, a v jejich podání vůbec nevadilo, že se jejich písně od sebe moc neliší. Děvčata v prvních řadách ocenila možnost sáhnout si Whiplasherovi až bůhví kam, my se seshora koukali raději na basáka Skinnyho Kangura a kytaristu Cata (Eric Bäckman).

Takže nakonec se to tříhodinové utrpení vyplatilo a moje dušička se dočkala hudebního zadostiučinění.

Nakonec jedna poznámka pod čarou, která by se hodila spíše na nějaký růžový blog, tzn. varuji předem; máme fotky se Skinnym a Whiplasherem a taky sem si šáhla:)

Epica

25.10.2009

Prostor Abaton, Praha

Po delší přestávce jsem se konečně dostala na nějaké to živé vystoupení. Tentokrát to pomyslně schytala holandská Epica, další člen dnes tolik moderního symfonicko-melodického metalu. Lístek s předstihem nakoupen, trasa vyIDOSovaná, může se vyrazit.

Na místo jsme dorazily s velkým předstihem, kolem čtvrt na šest. Čekání jsme si, mimo jiné, ukrátily drobným příspěvkem na dárek pro vystupující. Kytka a Becherovky. Taky by se mi hodilo. Každopádně po úmorném čekání, které se jen tak nevidí, neboť najednou „organizátoři“ zavřeli branku, kde čekala drtivá většina lidí a pouštět začali až v sedm (což byl internetem proklamovaný začátek), a to prosím po jednom, s důkladnou prohlídkou. Ale zvládli jsme to. Ještě nás čekalo jedno čekání uvnitř, doteď nechápu, proč nemohli otevřít dveře k podiu a k baru rovnou.

Po vstupu dovnitř nás, opět nepříjemně, překvapili na baru. Sečteno dvě vody, rum s kolou (4cl + 1,5dl) a kola zvlášť nás vyšlo na 146 korun. A točí se jenom Budweiser. Na to, kde se Abaton nachází a jaké (ne)má zázemí (odpornější záchody jsem dlouho neviděla) je to opravdu hodně. A drzejšího kluka za barem jsem taky ještě nezažila.

Tak jako tak jsme vychytaly perfektní místo na ochozu. Posadily jsme se, bezchybný výhled na podium, co si člověk víc může přát po úmorném týdnu. V osm hodin se začalo. Nastoupila první předkapela Sons of Seasons.

Eva zpěváka označila za malého Ozzyho, do jisté míry se mu Henning Basse opravdu podobá. Velmi dobrý zpěvák, bohužel ze studiové nahrávky to není tolik patrné. Ale více než on nás dostal kytarista a zároveň klávesák Oliver Palotai. Pokud by byl blonďák, tak je to živoucí Skwisgaar Skwigelf, aneb nejrychlejší kytarista světa. O klávesách nemluvně. Jinak dále hraje v Kamelot, což jsem ani nevěděla. A to mám jejich obrázek nalepený hned vedle pracovního stolu. Kapela předvedla skvělou show, vyzdvihla bych šikovnost bubeníka a teatrálnost celého projevu. Na německou kapelu to bylo velice dobré.

Po výborných Sons of Seasons nastoupil další člen operního metalu Amberian Dawn. Bohužel nazvučení celý jejich set zabilo. Zpěvačku Heidi Parviainen nebylo téměř slyšet, i při energických refrénech si člověk mohl v klidu popovídat, aniž by křičel. Jinak po muzikální stránce to byl mix finského typického power metalu s nádavkem klasického zpěvu. Volně přeloženo, po 3 písních to byla nuda. Alespoň kytary v signálních barvách nás pobavily.

Ale to již nastoupila Epica v čele s mladinkou (24) zpěvačkou Simone Simons. Skvěle odehráno, Simone předvedla, že stojí na správném místě, jak po pěvecké, tak po vizuální stránce. Synchronizovaný headbanging se jen tak nevidí. Zahráli klasické věci jako Quietus, the Obsessive Devotion či pomalu se rozvíjející, ale s úžasným refrénem doplněný o hřmot hlasu Marka Jansena (skladatel kapely) - Cry for the Moon, samo sebou zahráli kousky z nového alba jako Our destiny nebo White Waters, která se na koncerty moc nehodí, studiová verze je daleko lepší.

Na závěr není moc co dodat ani vytknout, prostě to byl příjemně strávený večer. Dneska se chystám na Dethstars, čekejte další report.

Rock Shock festival

Letiště Vyškov

14. 8 – 16.8. 2009

Seznam viděných kapel: Mišík a ETC, From Beyond, Bethrayer, My wave, Hanibal Lecter, Chinaski, Katarina Knechtová, Jiří Schmitzer, Monika Načeva, Michal Pavlíček a DJ Five, Udg, Cocotte Minute, Clou, Visací Zámek, Dark Gamballe, Gate Crasher, Final Fiction, Citron, Petr Bende, Michal Hrůza, Illegal Illusion

Seznam všech kapel: www.rockshock.cz

Kdysi dávno v průběhu jara mě má milovaná sestřenka informovala, že se chystá ve Vyškově nový festival. Jelikož nám zrušili Drátofest v Náměšti na Hané kvůli nedostatku financí, což je škoda, protože poslední dva ročníky byli super, zabrousila jsem na www.rockshock.cz. Stránky pěkné, seznam kapel odpovídal avizovaným koncertům na stránkách skupin, luxusní předprodejní cena 440 dukátů a fakt, že se z mého otce stane taxikář nám zajistil vstupenky s pořadovými čísly 8 a 9.

Inu, onen pátek přišel, já byla natěšená a zvědavá na organizaci. Co té se týče, je nutno chlapům poděkovat, že zvládli to takhle zvládli hned napoprvé. Dostatek stánků s jídlem, když byli tři lidé ve frontě na pivo bylo to moc, stále někdo uklízel odhozené kelímky a všemožné sáčky, na Toi-toikách byl stále toaletní papír. Zvláště dámy to ocení. A dokonce se přesně dodržoval rozpis, maximální zpoždění bylo 10 minut. Z Vyškova jezdili speciální autobusy, opravdu nebylo co vytknout. A hlavně, krom hlavní stage zde byly i tři vedlejší (Drum’n’basse, hip-hop a Fléda stage, a Hard & Heavy stage), kde bylo vždy něco k vidění. Až na jednu výjimku, ale to až později.

Takže k muzice. První den, tedy pátek, dle mého názor ne zas až tak programově pestrý, nás nalákal hned na první kapelu Illegal Illusion. V areálu bylo jen pár lidí, takhle odpoledne se nebylo co divit, ale muzika vcelku příjemná, překvapivě nepostrádají melodie. Nic světoborného to nebylo, ale špatné to nebylo už vůbec. Náš první pokus na H&H stage neskončil dvakrát slavně, přišly jsme právě na přestávku, ale po chvíli nás vítali We know. Větší dojem ve mně nezanechali, tudíž se do nějakých recenzí raději nebudu pouštět. Posléze jsme se přesunuli na hlavní stage. Michal Pavlíček a spol. předvedli něco, co se za hudbu moc považovat nedalo. asi je to na mne moc alternativní, ale Monika Načeva zpívat neumí, muzikantsky také nic moc a blbější texty se nevidí snad ani u Davida Krause. Nebyly jsme jediné, co by si tento zážitek raději odpustili. Alespoň to zachraňoval pytel přepálených a totálně mastných brambůrek. Lepší jsem snad nikdy v životě neměla.

Ze zvědavosti mě sestřenka dotáhla i na Michala Hrůzu, z předloňska vím, že své i Kirkenovské písně zvládá naživo skvěle, tudíž jsem zase tolik neprotestovala. Potvrdil svou pozici na české scéně, přidal i benefiční píseň „Ty jsi jako já“ a nikoho neurazil.

Následoval superstar odchovaný Petr Bende. Výborný zpěvák ovládající nejeden nástroj, leč jeho průměrné a nudné písně nás donutili navštívit H&H stage, mnou nazývávanou „Hevík stage“. Zakázný ovoce právě hráli poslední píseň, což nás také moc nepotěšilo, ve mně to zanechalo jediný dojem a to kalhoty zpěváka Honzy Kinšta. Ale alespoň nějak zaujmuli. Tudíž jsme byly donuceny projít stánky (placka Red Dwarf byl můj asi největší objev) a vrátit se na Bendeho. I feel good je výborná volba na festival a jeho komunikace s publikem jeho reputaci značně vylepšila.

Krátká pauza, místní vtipný moderátor, jehož ještě zmíním, uvedl na pódium kapelu Final Fiction, která od organizátorů vyhrála ocenění „Objev festivalu“. Cenu předal Pavel Gottwald, bubeník Dark Gamballe a organizátor. Flaška Tullamorky se hodí vždy. Ale to už kapela začala hrát, a ona drobná blondýnka v růžových kalhotách nesoucí nick Freya, po vzoru Sandry Nasic potěšila přítomné bubínky řvaním a ječením. CD, která rozhazovala, létala všude, jen v okruhu dvou metrů kolem mne byla jakási bublina bránící příletu jakékoliv předmětu, včetně hůlek a trsátek. Jako vždy.

Final Fiction dohráli a my se těšily na hřeb večera. Citron. Starší ročníky vědí, mladším připomenu Láďu Křížka z Damiens (otřesný song Mám tě rád), který s nimi původně zpíval. Tak nádherně couvám a Revizora jsem prostě musela v jejich podání vidět, co na tom, že jsem pod pódiem byla asi nejmladší. Asi to nebyl záměr, leč vystoupení bylo velice zábavné. Ale to již odbíjela ona pověstná půlnoc a nás čekal odvoz domů a postel.

Sobota byla ve znamení hlavní stage a otravného slunce. Já nejsem příznivec slunných dní, zvláště ne tam, kde není bazén. Již po druhé hodině jsme byly v areálu, neboť jsme si chtěli vydobýt přední místa na Dark Gamballe. Tak jsem se pohodlně uvelebili na trávě a sledovaly Gate Crasher. Skvělé texty, pěkná muzika a kocovinou zmožený zpěvák Ondra byla hezkou kombinací na sobotní odpoledne.

Poznámka; Po akci se ke mně doneslo, že to byla otrava z jídla. Tak jako tak, klobouk dolů za odehrání celého setu bez větších následků.

Objevuje se náš vtipný moderátor, na krku se mu skví velký přívěšek v podobě kosočtverce s čárkou uprostřed a prokazuje svou znalost biografie ústeckých UDG. Místními nebyli úplně přijati, i na klucích bylo vidět, že zažili i lepší vystoupení. Ostatně já také. Navíc si nemyslím, že by jejich poslední album Autoportrét, ze kterého samozřejmě několik písní hráli, bylo nějak skvělé, ba naopak. Z jejich debutového Ztraceni v inspiracích jsme slyšely pouze Piloty a Zpěvy Deště, které byly namixované s Ruskou Raketou. Ani Jugi to tentokrát nezachránil. Takže největší radost měla sestra, které jsme přivezla tílko.

Poté následovali Clou, které jsme po jedné písničce opustili. To, co jsem viděla na Beerfestu v Olomouci platilo tady dvojnásob. Ale museli jsme přetrpět ještě dvě další písně, ty poslední, abychom viděli Martina Zellera s partou z první řady.

Povedlo se, kapelu zastihly drobné komplikace, jako ztráta basáka v průběhu zvukovky či moderátorovy řeči o vaření celeru a pomeranče v papiňáku, ale to už se hrálo. Jejich Sado-Disco oblečky byly kouzelné, škoda, že Martin si taky něco lesklého na sebe nevzal. Jako vždy převedli energické vystoupení, i atmosféra již byla lepší, také jsem nebyla úplně přesvědčená o kvalitách nového alba, ale po přímém kontaktu s písněmi začínám názor trochu měnit.

„Celej den nosil na krku píču, myslel si že je to --- ZNÁMKA PUNKU!“ Zanotoval moderátor a my doplnili zbytek věty. Ano, Visací zámek byl dalším na playlistu. Zklamali mě fanoušci pod pódiem, tentokrát se moc poga nekonalo. Ale chlapi předvedli opět famózní show, jen ty politické agitky podle mě k muzice nepatří. Každopádně Traktor a Cigarety přesvědčili snad každého, aby projevil trochu nadšení. Včetně dámiček čekajících na Kollera.

A konečně jsme se dostali k vrcholu večera. Dark Gamballe, místní legendární kapela, sama se označuje za rock-crosseover, hraje více jak 17 let a já se ne a ne dostat na jejich koncert. Můj první zážitek s nimi byl famózní, 10 mě dostával svými hlasovými polohami, o kterých jsem se domnívala, že jsou upravované, po instrumentální stránce jsem neshledala výraznější chybu. Příště, až je budu mít někde poblíž, ať v Praze či Prostějově, se nebudu ohlížet na čas, školu či peníze, ale prostě si je nenechám ujít.

Pak jsme se chvíli poflakovaly po areálu, ale aby sestřenka zvládla pondělní nástup do práce, vydali jsme se již v půl desáté k východu.

Nedělní odpoledne stane se, pro mnohé…ale my se rozhodně nenudily. Díky předčasnému příjezdu jsme viděly Vladimíra Mišíka a ETC, příjemná folková hudba, kterou snad nemusím představovat. Zastihli jsme i mou oblíbenou Variaci na renesanční téma.

Ale to jsme se vydali na „Hevík“ abychom zastihli olomoucké Bethrayer, příjemný metal, konkrétní příchuť je trash-core-nu metal, jak sami tvrdí. Následovali Prostějovští From Beyond, kteří mě trochu zklamali, neboť jsem čekala větší show a ani po instrumentální stránce nic světoborného.

 Sestřenka mě přemluvila, abychom setrvali i na Kroměřížské My Wave, že nejsou vůbec špatní. Ale obě nás vyvedli z omylu, hráli horší věci než Brněnští Animé na jejich poslední desce. Čímž kluky nechci urazit, jejich Cuts je doteď jedno z mých nejzamilovanějších alb. Ale zpět k My Wave, naprostý mainstream, který byl prokládán rádoby intelektuálními řečmi. Raději jsme utekly na jídlo a tím pádem zastihli Jiřího Schmitzera.

Ten se vůbec nezdá, tušila jsem písničkářský vtip, ale jeho bezprostřední komunikace s diváky a texty jako; „…tetička, praštila mě vařečkou přes víčka…“ a nakonec infromace, že ona tetička byla umlácena tyčí, nás donutila zůstat na ploše a příjemně se bavit jeho písněmi. Byla jsem násilím ukecána i na Chinaski, fakt, že post bubeníka převzal po zesnulém Hrochovi Marpo (ano, ten co to nechává běžet a má mikinu s A.C.A.B….ne, opravdu ho nemám ráda) mě děsil, ale nakonec se mu kamera moc nevěnovala, což mi umožnilo jeho totální ignoraci. Jinak to Malátný chvílemi přeháněl, na Zadarmo a Vakuum jsem alergická, ale léty osvědčené písně jako Klára nebo První signální se daly přežít. Ani Tabáček nebyl moc vlezlý.

Po skončení jsme se opět dostavili na Hard & heavy stage abychom se pokochali Hanibalem Lecterem. Alespoň tím Kojetínským. Hardcore říznutý deathem a nu metalem byl výtečný, bonus v podobě klasiky Roots můj krk totálně odstavil. Asi nejpovedenější vystoupení dne. A taky jsme obdrželi asi nejvíce pozdravů a díků za naši přítomnost pod pódiem.

Po skončení jsme se vydali opět na hlavní stage čekat na Krucipüsk. Trochu nás zaskočilo neustálé přidávání Kataríny Knechtové, mě spíše deprimovalo, ale skončila jakž takž v limitu. Ale neminulo nás jediné nemilé překvapení na festivalu, a to, že Krusipüsk vůbec nepřijel. V den konání jejich vystoupení se totiž kdosi usnesl, že je málo lidí, a tuďíž my, kteří na ně čekali trpíce pod náporem cukro-vatových slovenských písní, jsme se nedočkali. Ale to byla snad jediná vada za celé tři dny.

Závěrem je třeba znova poděkovat organizátorům za naprosto skvělý první ročník tohoto festivalu, dávající možnost návštěvy jedné společné akce pro hip-hopery i zaryté metloše. Teď jenom doufám, že závěrečná kalkulace skončí v plusu, nebo alespoň na nule, aby se mohly konat i další a další ročníky.

P.S. Trvalo mi to, ale přišlo to, a o to jde.