administratörr Muž, 33 let / Sedlec

Po pár měsících jsme zase přijeli do Prahy ukázat, jak se hraje hardcore u nás na jihu. Jedou dvě auta, ovšem tentokrát nevolíme cestu přes Písek, ale přes Tábor. No a jelikož nemáme dálniční známky, bereme to po okreskách. Na začátku ovšem máme problém s navigací, jelikož nikdo z prvního auta nemá řádně funkční mapy na telefonu a berou si tedy papírovou mapu. Někdy v půl páté vyrážíme. První zastávka je Týn nad Vltavou, respektive Lidl v tomto městě. Nevím kolik by se naměřilo na teploměru, ale vedro je ubíjející. Nabíráme občerstvení a míříme dál. Po chvíli ještě máme zastávku na tankování našeho druhého vozu. No a přijíždíme do Tábora. Tady bychom se měli vyhnout dálnici a jet po okresce co je vedle. Samozřejmě bloudíme, takže na prvním parkovišti dáváme dohromady cestu. Naštěstí pak už to vyjde a můžeme jet dál. Cesta dál pokračuje velmi poklidně, až někde v Říčanech se opět ztrácíme. Nějak opět nacházíme parkoviště a plánujeme trasu. Pak se za chvíli ztrácíme potřetí u nějaké vesnice. To už mi dochází trpělivost, do svého stroje zadám koordináty a předávám jej Honzovi, který je navigátor v prvním vozidle. Dál už naštěstí vše funguje jak má (kromě jedné divné odbočky, ale hned se můžem otočit zpátky) a v pořádku cesta končí v Modré Vopici.

Zdravíme se s organizátorem a domlouváme plán večera. Po chvíli si k nám přisedne ke stolu sympatický týpek z Finska, se kterým si povídáme celý večer. První hrajou Mečem naplocho, kvalitní sypec se setem na deset minut, který si užíváme. Pak jdeme na řadu my. Na podiu je pořád vedro, takže dnes hraju nahoře bez. Koncert probíhá hladce, vypadá to, že se to i lidem líbilo, protože po dohrání setu si vyžádali přídavek. Protože nemáme další songy, tak předávám jedné ze slečen setlist a ať nám něco vybere. Volí píseň Strach, ovšem nakonec zahrajem Rozcestí. Lidi jsou spokojeni, my také, takže můžeme balit věci do auta. Po nás to rozjíždí La migra. Jejich set jsem viděl tak z půlky, pak jdu zase ven, kde podrobněji domlouváme plány na noc. Plán č. 1 - všichni tu zůstaneme do rána. Plán č. 2 - pojede jedna půlka, protože Cibimu se tu prostě zůstat nechce. Plán č. 3 - jedeme všichni. Od plánu 1 se postupně dostáváme až k plánu 3 a je zlomen i největší partyboy u nás (Danny). Mě se domů nechce, tak volím opuštění party a pojedu domů druhý den vlakem. Bohužel poslední kapelu jsem moc neviděl, asi jen 2 písně. Pak už za mnou přichází zpěvačka Mečem naplocho, že musíme stihnout poslední tramvaj do Hostivaře, takže se loučím a jdu.

*Tady report končí, kdo chce číst mojí cestovatelskou story, ať pokračuje.*

Tramvaj bez problému stíháme, takže v pohodě dorážíme na byt, tam vyzvedneme psa a jdem do jedné sympatické hospody na pivo. Pak už se nám chce spát, tak se vracíme. Odmítám spacák, protože je pořád vedro, a lehám si na zem (tam kde spí normálně pes). Asi nejsem v kondici, takže tančím na Chačaturjana (samozřejmě na WC, nejsem prase :)). Ráno je pořád vedro, bolí mě hlava a žaludek mam jak na vodě. Na internetu koukám, že mi jede vlak až v půl dvanácté. Někdy v půl jedenácté odcházím z bytu na tramvaj na hlavák. Abych svůj žaludek uklidnil, tak nakupuju kolu, hromadu vody na cestu a pár housek. Na odjezdových a příjezdových tabulích vidím, že se nabírá zpoždění, což nevypadá dobře. Vlak ovšem přijíždí skoro na čas. Cestou ovšem nabíráme asi 45 minut zpoždění. Problémem je nějaký přetržený kabel na trati, takže vlaky jedou na nějaký jiný mód a více pomalu. Když už konečně dojedu uvařený do Budějovic, tak zjišťuji, že mi jede vlak do Zbudova až v pět. Přichází čas dát žaludku nějaké větší jídlo, tak mířím do okna pro bagetu a jdu si sednout na sokolák. Pořád je fůra času, tak jdu na čaj za kamarádem do Shisha baru. Tam už čas ubývá mnohem příjemněji. Vlak do Zbudova je opožděn o deset minut, ale naštěstí jedu moderním vlakem, s klimatizací a WiFi. Pak pár km cesta domů, slunce už nepraží, ale začíná bouřit. Naštěstí neprší.