administratörr Muž, 33 let / Sedlec

Po pár měsících jsme zase přijeli do Prahy ukázat, jak se hraje hardcore u nás na jihu. Jedou dvě auta, ovšem tentokrát nevolíme cestu přes Písek, ale přes Tábor. No a jelikož nemáme dálniční známky, bereme to po okreskách. Na začátku ovšem máme problém s navigací, jelikož nikdo z prvního auta nemá řádně funkční mapy na telefonu a berou si tedy papírovou mapu. Někdy v půl páté vyrážíme. První zastávka je Týn nad Vltavou, respektive Lidl v tomto městě. Nevím kolik by se naměřilo na teploměru, ale vedro je ubíjející. Nabíráme občerstvení a míříme dál. Po chvíli ještě máme zastávku na tankování našeho druhého vozu. No a přijíždíme do Tábora. Tady bychom se měli vyhnout dálnici a jet po okresce co je vedle. Samozřejmě bloudíme, takže na prvním parkovišti dáváme dohromady cestu. Naštěstí pak už to vyjde a můžeme jet dál. Cesta dál pokračuje velmi poklidně, až někde v Říčanech se opět ztrácíme. Nějak opět nacházíme parkoviště a plánujeme trasu. Pak se za chvíli ztrácíme potřetí u nějaké vesnice. To už mi dochází trpělivost, do svého stroje zadám koordináty a předávám jej Honzovi, který je navigátor v prvním vozidle. Dál už naštěstí vše funguje jak má (kromě jedné divné odbočky, ale hned se můžem otočit zpátky) a v pořádku cesta končí v Modré Vopici.

Zdravíme se s organizátorem a domlouváme plán večera. Po chvíli si k nám přisedne ke stolu sympatický týpek z Finska, se kterým si povídáme celý večer. První hrajou Mečem naplocho, kvalitní sypec se setem na deset minut, který si užíváme. Pak jdeme na řadu my. Na podiu je pořád vedro, takže dnes hraju nahoře bez. Koncert probíhá hladce, vypadá to, že se to i lidem líbilo, protože po dohrání setu si vyžádali přídavek. Protože nemáme další songy, tak předávám jedné ze slečen setlist a ať nám něco vybere. Volí píseň Strach, ovšem nakonec zahrajem Rozcestí. Lidi jsou spokojeni, my také, takže můžeme balit věci do auta. Po nás to rozjíždí La migra. Jejich set jsem viděl tak z půlky, pak jdu zase ven, kde podrobněji domlouváme plány na noc. Plán č. 1 - všichni tu zůstaneme do rána. Plán č. 2 - pojede jedna půlka, protože Cibimu se tu prostě zůstat nechce. Plán č. 3 - jedeme všichni. Od plánu 1 se postupně dostáváme až k plánu 3 a je zlomen i největší partyboy u nás (Danny). Mě se domů nechce, tak volím opuštění party a pojedu domů druhý den vlakem. Bohužel poslední kapelu jsem moc neviděl, asi jen 2 písně. Pak už za mnou přichází zpěvačka Mečem naplocho, že musíme stihnout poslední tramvaj do Hostivaře, takže se loučím a jdu.

*Tady report končí, kdo chce číst mojí cestovatelskou story, ať pokračuje.*

Tramvaj bez problému stíháme, takže v pohodě dorážíme na byt, tam vyzvedneme psa a jdem do jedné sympatické hospody na pivo. Pak už se nám chce spát, tak se vracíme. Odmítám spacák, protože je pořád vedro, a lehám si na zem (tam kde spí normálně pes). Asi nejsem v kondici, takže tančím na Chačaturjana (samozřejmě na WC, nejsem prase :)). Ráno je pořád vedro, bolí mě hlava a žaludek mam jak na vodě. Na internetu koukám, že mi jede vlak až v půl dvanácté. Někdy v půl jedenácté odcházím z bytu na tramvaj na hlavák. Abych svůj žaludek uklidnil, tak nakupuju kolu, hromadu vody na cestu a pár housek. Na odjezdových a příjezdových tabulích vidím, že se nabírá zpoždění, což nevypadá dobře. Vlak ovšem přijíždí skoro na čas. Cestou ovšem nabíráme asi 45 minut zpoždění. Problémem je nějaký přetržený kabel na trati, takže vlaky jedou na nějaký jiný mód a více pomalu. Když už konečně dojedu uvařený do Budějovic, tak zjišťuji, že mi jede vlak do Zbudova až v pět. Přichází čas dát žaludku nějaké větší jídlo, tak mířím do okna pro bagetu a jdu si sednout na sokolák. Pořád je fůra času, tak jdu na čaj za kamarádem do Shisha baru. Tam už čas ubývá mnohem příjemněji. Vlak do Zbudova je opožděn o deset minut, ale naštěstí jedu moderním vlakem, s klimatizací a WiFi. Pak pár km cesta domů, slunce už nepraží, ale začíná bouřit. Naštěstí neprší.

Tak konečně přišel koncert, na který jsem čekal asi 10 let. Když jsem se v prosinci dozvěděl, že Social D zahrajou ve Vídni, okamžitě jsem bookoval vstupenky a hledal lidi, co by vyrazili taky. Nakonec jsme dali dohromady partu, která by jela autem z Budějovic (Romča - řidič, Evča, Kecour, Kerol a já). Z Budějovic razíme po desáté hodině. Sám se jmenuji do role navigátora, spolu s GPS navigací (s novými mapami a s poruchou hlasové navigace), kterou zajistila Evča.

Začátek cesty ubíhá dobře, je krásný slunečný den, ale fouká silný vítr. Někde za Lišovem se navigace na několik kilometrů zasekne, přichází restart. Při průjezdu Majdalenou vyprávím jednu z kapelních historek o koncertu v této vesnici (která je zde také uveřejněna). K hranicím žádný problém, ale jakmile zajedeme kousek do Rakouska, začne se Romče klepat volant. Zastavíme tedy na první pumpě na odpočinek. Naštěstí po odjezdu je už vozidlo v pořádku. Přichází šok - navigace promluví. Poté přichází další šok - navigace chce, abychom odbočili ze silnice, která vede přímo do Vídně a jeli po nějakých malých okreskách. Naštěstí dokážu ostatní ukecat k tomu, abychom jí neposlechli a jeli stále v našem směru. Těsně před dálnicí to už na ty okresky stočit musíme, ale s tim jsme počítali. Ve Vídni už se jede o poznání hůř, naštěstí nebloudíme a na místo konání koncertu po chvíli dorážíme. Ještě je zapotřebí najít parkoviště. To je kousek od Gasometru, v pohodě tedy parkujeme.

Bohužel nám cesta trvala trochu déle, holt musíme vyškrtnout prohlídku města a jdeme prohlídnout Gasometer. Gasometer je svým způsobem takové město ve městě - jsou tam byty, studentské koleje, spousta obchodů a restaurací. No a samozřejmě hala pro cca 3000 lidí. Dostáváme chuť na kafe a přímo před Gasometrem je nějaká asijská restaurace se zahrádkou venku. Káva chutná dobře, v klidu sedíme a kecáme. Jen s obsluhou je to horší. I když už nikdo z nás nic ve sklenicích a v šálcích nemá, obsluha nás ne a ne zkasírovat. K tomu chodí každou chvíli okolo nějaký poskok co utírá stoly a šéfka mu říká jak má správně držet hadr. Už nás čekání nebaví, tak to jdeme cvaknout dovnitř. Stále máme ještě čas, vracíme s k autu na svačinku a k úschově nepotřebných věcí. Po sedmé se otevírá hala, to už čekáme před vstupem.

V 7:45 to začíná rozjíždět kytarista Social D Jonny 2 Bags se svým akustickým projektem. Jeho set je fajn, doprovází ho klávesista a druhý kytarista. Celý set uteče jako voda a už se chystá Jessica Hernandez & The Deltas. Kapela hraje takový vintage indie s výborným ženským vokálem. Zpěvačka a kapela pěkně válí, ovšem kromě mě a Kerol se to nikomu z naší party nelíbí. No a po jejich setu přichází Social D. Celý koncert mam pěkné místečko před pódiem, takže paráda. Pánové hrajou celou stejnojmenou desku Social Distortion a v druhé půli výběr hitů, včetně mojí neojoblíbenější vypalovačky Don't drag me down na závěr. Je jasný, že na tenhle song se vrhám plnou hlavou do kotle. Kupodivu, neskončil jsem s Lemmyho hlasem jako po koncertě Kritické situace, ačkoli jsem řval slušně celej koncert. :) Samozřejmě jako obvykle, našel se občas nějakej debil, kterej si přes zákaz kouření v narvaný hale mezi lidma zapálil. A ne jednou. Po koncertě ještě chvíli popíjíme a vyrážíme k autu.

Cesta, kterou jsme předtím chodili na parkoviště je zavřená a za bránou je i zařízení na platbu za parkování. Takže chvíli bloudíme a hledáme kasu, naštěstí jí nacházíme o patro výš, než máme auto. V noci se Vídní jede lépe, není takový provoz, ale chvíli trvá, než se dostaneme za město. Cesta ubíhá pomalu a jelikož nesledujeme moc cedule a věříme spíše GPS, trochu si zajíždíme a cesta jede po nějakých silničkách. Navíc v Rakousku se snad přemnožili zajíci, které vidíme každou chvíli a také potkávámě několik srnek. Jednou předejdeme kolizi asi tak o metr, naštěstí žádného tvora a žádnou věc netrefíme. Do Mercury dorážíme okolo 4:50, takže stíháme první ranní autobus domů.

Je sobota 28.2., okolo půl třetí odpoledne. Sedím v klidu doma, do setkání ve zkušebně zbývají asi tak 3 hodiny. Náhle u dveří zazvoní Honza se špatnou zprávou. Cibi leží doma v horečkách a na koncert nedorazí. Takže jsou 3 možnosti - odvolat koncert, hrát bez basáka a nebo si pomoct trochou technologie. Volíme tedy...

*FLASHBACK*

Pátek odpoledne, jedu přímo z práce do Budějc na dnešní akci. Hrajem ve Slavii, lineup je následující: AFH, Evakuační plán, autonoé, Vojta Adamčik, Groovin High a Hovno pankáči. Nutná zastávka ve Vokně pro něco k jídlu a razím na místo. Klub je zatím prázdný, stejně jako backstage, takže kupuju drink a jdu se tam ukrýt před světem. Mezitím začínají přicházet kapely a návštěvníci. Před sedmou hodinou už je klub celkem slušně obsazen (přesné číslo návštěvnosti nevím, ale víc jak 50 platících si myslím bylo), stejně jako backstage, kde mi zbyde na sezení jen takový malý kousíček. Celá akce začíná v sedm, protože AFH ještě mají jeden koncert v ten samý den. Jejich koncert a koncert Evakuačního plánu poslouchám z backstage, kam se po chvíli uchýlí i zbytek kapely. Pak jdeme na věc. Dnes musíme hrát na pódiu, což v Danovo obličeji vyvolává znaky odporu, nenávisti a zloby. Koncert ale odehrajeme celkem slušný, Slav lítá z pódia na pódium + asi tak 15 lidí poguje. Po dohrání posledního tónu se dozvídáme, že Vojta Adamčík odmítl zahrát po shlédnutí našeho setu. Tímto získáváme po delší době achievement za to, že jsme dokázali někoho odpudit a máme z toho radost. Na věc jdou tedy Groovin High, jejich set opět poslouchám z backstage. Až na Hovno pankáče se jdu podívat přímo do sálu. Když celá akce skončí, sbalíme věci do auta a jedeme domů. Po tom, co ve zkušebně vybalíme věci, dáme ještě pár piv a kecáme skoro do čtyř. Unavený a zničený skončím brzo ráno pod studenou peřinou a jdu spát.

*BACK TO THE FUTURE*

Volíme možnost 3 - pomůžem si technikou a budem do jeho zesilovače pouštět jeho party, které nahrál na budoucí demáč + plus Danny ještě nahraje nějaké části. 3 hodiny před odjezdem pracujem ve zkušebně na tom, aby to celé fungovalo. Budeme z notebooku pouštět jednotlivé stopy. Mě půjde do sluchátek bicí stopa z demáče a do zesíku basová linka. Ačkoliv jsem byl na začátku trochu skeptický, nějakým způsobem to celé funguje, nic se nikde nerozpadá. Technicky vše funguje, můžeme sbalit věci a vyrazit. Cestou nabereme Slava a jeho přítelkyni Koki v Čičenicích. Bohužel jsme nějak zapomněli na vystopování kde ten klub vlastně je, takže v Horažďovicích ještě voláme pořadatelce. Ta nám dá směr, ovšem trochu bloudíme, následuje další hovor, zase trochu bloudíme, tak pro nás musí dojít a ukázat. Napotřetí už víme kudy. Je to skutečně krásný prostor, zámecké sklepení. Není tu žádné pódium, ale trochu zima. Pro kapely je připraveno výborné občerstvení - gulášek, muffiny, šneci z listového těsta s chilli a chilli pasta z rozemletých Habaneros. Dnešní line-up je: autonoé, Kuzimu Mabaya, Tosiro, Liver Garnish a Commodore 64. Čekáme, než dorazí bicí souprava a boxy, potom začínáme stavět a připravovat Cibibota na akci. Zpěvový aparát přijíždí až nakonec, vše je již připraveno a můžeme začít. Cibibot je příliš hlasitý, musíme ho trochu ztlumit. Intro zahrajeme v pohodě, u Ingraty nastavá problém v tom, že mi pouští pořád do uší Intro a ne Ingratu. To nakonec vyřešíme a pokračujem v setu, který zdárně dojedem až do konce. Odezva publika je docela pozitivní, z naší strany je to trochu rozpačité. Sbalíme věci do auta a přichází čas na občerstvení. Všechno jídlo je naprosto skvělý. Se Satáňou si dáme trochu Habenero pasty na chléb a necháme se trochu popálit. Slav s Koki se rozhodnou, že si dají taky. Když vidíme, jak si Slav (co chilli vůbec nejí) dává na kousíček chleba vrchovatou lžíci, musíme ho varovat o rozsahu pálivosti. Slav na nás dlabe a dává si sousto do úst. Po 10 vteřinách přichází známá slova: "Já jsem ti to říkal...". Na Kuzimu Mabaya se jdu podívat do sálu, kluci hrajou výborný set, publikum je spokojeno. Na Tosiro se vydávám zpět do místnosti s občerstvením a vrátím se do sálu na poslední píseň. Koncert Liver Garnish je docela legrace, zpevák v leopardím oblečku a slušně našrot během setu padá do bicích a nakonec předvede stand-up a sit-down comedy show. Už jsme docela unaveni, tak na C-64 už nezůstanem a jedeme domů.