Rampa - odpalovací zařízení pro rakety
Nachýlil se ten správný čas zhodnotit hudebně spestřený výlet do města běžeckému lyžování zaslíbeného. Úvodem bych chtěl říci, že moje krátká nepoetická epopej nebude zkreslena dojmem ze sledování jiných rozmanitostí, než je hudební přísun.
Losování, které jednotvárně zasazené do soutěže určuje pořadí kapel, se uchopil mlaďoučký zajíček naší kapely, který by se svou štěstěnou snad nemohl vylosovat jinou číslici než dvojku. Dobrá tedy, první DOORFACE, druzí my, třetí 4% kapela a čtvrtí Post pubescentos. Doorface jsme jednou pozvali i k nám, do krásné Lomnice s o něco méně krásnějším Rockovým klubem Aion... věděli jsme proč... Trošku mě překvapili tím, že předvedli ještě něco lepšího než onehdá v Lomnici, a v tu chvíli mi bylo jasné, proč jsme hráli před nimi... dnes však ne... chlapci nám udělali něco víc než perfektního rozehřívače publika a na nás bylo jak se toho chopíme. Dálnice byla na pódiu ve znamení basové kytary, jelikož mi připadalo, že ji snad taky držím v ruce ... jen jsem nechápal, jak jsem mohl znát Brkovi party... uf, konec písně a basovku posílám z odposlechu do nižších amplitud hlasitosti. A Tom, jejda zapomněl, tak asi bude chtít Brka kontrolovat, jestli mu to jde dobře, jelikož u té Anglicko-české písně, opakuji Anglicko-české, má na to někdy i dost času, když se teda zrovna nepředvádí při svých eroticky nadýchaných pohybech samečka, co chce ulovit nějakou - nejlépe zadanou - samičku opačného pohlaví a nečlena fanklubu 4% kapely, který už se za ním pomalu drásal na jeviště.. to měla být trošku nadsázka, promiň Tome. Zato Brko, ten si liboval v ústraní světel, zvuku činelů a pod přímou palbou nažhavených očí poroty, která hledala nejlepšího baskytaristu.. hledala, ale u nás nenašla... no možná kdyby věděla, že to držíš rok a půl v ruce, tu baskytaru, třeba by byla jiného názoru... ale to už se hrála Královna niemandů... a ondra zabředl do nové specialitky, kterou společně s naším frontmenem vymysleli, aby se tam za námi nenudil... vysvětlit to neumím, tak až ho uvidíte - jednoho nebo druhého, zeptejte se ho... budou rádi, že se o ně někdo zajímá a příjdou na jiné myšlenky, než je myšlenka jak dělat dobrou hudbu.
Romantik se romanticky na konci odvázal a neumělým poskakováním na pódiu měl imitovat párek klokanů, kteří se chystají, po té co si do vaku narvou svoje kytary, věnovat pouze kontaktu z Očí do mikrofonu. Oči, do kterých občas někdo skočí, i když tedy na to je choulostivější Fiasko, byly sice předposlení skladbou zahranou pro pány porotce a paní dramaturgini, nicméně se mi to v tomto blogu dramaturgicky hodilo až na konec, tak jsem to sem dal takhle.
A ocenění? Těmi byli po zásluze všichni..... a někdo, ač zatím skrytě, i trošku víc... a to by Vás mohlo být příště na Rampě v Jablonci nad Nisou taky... víc. Raketou se v tomto kole stala kapela Post Pubescentos, která po dosažení orbitu bude pokračovat ve finále Hvězdné hry....