Petr-Rónin 42 let / Lomnice nad Popelkou

Dnes bych přidal jen "krátký" článek, který bude malinko ovlivněn dosud působícím zvláštním pocitem. Krásný klub, do kterého jsme přijeli o chloupek déle než stanoveno .... pardón... Celé zpestřeno o výlet do nedalekého Liberce, pro chybějící a důležité komponenty k bicím a zároveň o návštěvu u Číňana s bezva hamburgry.... A to nejzajímavější na celé cestě.... Tomova paroloď.... neboli autíčko SURPRISE... a že jsme se nasmáli.

Celý večer po nesnadném doplutí, se dále vyvýjel výborně. Nový kamarád Mára, se svým kamarádem, nám tvořil nejen u stolu, anóbrž i účastí v soutěži o permici, kouzelnou atmosféru. Máro a kámo, dík. Memphis profi výstup, parádní zpěv, možná bych jenom ten "ploužák" hodil mezi ostatní písně, né na konec... každopádně je co od této kapely okouknout, poslouchat a možná se i přiučit v cyklistice.... Druhá kapela, jablonecká N.O.C.. Tak "en ou sí", frontmen - kytarista - zpěvák - tvůrce - člověk, kterého jsem neměl možnost pozdravit, akademické pojetí, jednodušší texty - anglicky však neumím. Zanechali ve mně zajímavé emoce, které se mi ještě moc nepodařilo slovně popsat, tak snad někdy. In Touch byli na jevišti nejlepší (teda samozřejmě po Márovi), avšak né úplně mi tento styl hudby sedí. Vyzdvihnu kytaristu - v sólech mi vjel do žil - a možná trošku shodim zpěv, ten frontmenův nebyl špatnej, dobrej, ale neseděli mi hrubý styl zpěvu v refrénu a to samé ve vokálech, ale to asi k tomuto pojetí hudby patří.A potom, nakonec, my. Stručně řečeno. Zvučení trvalo docela douho, trochu jsme neslyšeli zpěv. Bicí maličko ztráceli zvuk v kopáku. Basu jsem hledal a první 2 písničky i sám sebe, nejen zvukem. Nicméně výborné publikum, parádní zkušenost a test naší výřečnosti s moderátorem večera.

Shrnu-li to, zase další kostiška do naší stavebnice, která pomalu začíná mít trošku vizuální tvar. Nový Bluetongue - kombo - taky fajn a hlavně setkání se závodníkama - běžcema na lyžích, kteří nám tentokrát jistě rádi fandili. Díky

Máme za sebou koncert v rámci soutěže Rockmatch a s odstupem času ho mohu zhodnotit. První kapelou večera byla kapela Clockwork ceremony, která rozjela vláček slušným tempem. Hodně zajímavé pro mě bylo spojení hlasů zpěváka a zpěvačky, opravdu se to k sobě hodilo. Bubeník bubnoval precizně, přesně, ikdyž to vypadalo, že bicí jen tak hladí. U diváků měli slušný ohlas, tak nebylo nejlehčí po nich nastupovat. Po úvodních trablích se seřízením výšek bicí soupravy jsme nazvučili. Na pódiu to mohu hodnotit a to tak že super vyváženej zvuk, jako zatím nikde. Jako vždy se dostavila trošku tréma a moc tomu nepřidal problém s padajícím mikrofonem u komba.... jsem to ale trubka... trošku jsem do něj drcnul tělem kytary a hle.. už se tam houpal jak naše andulky v kleci. Honem narovnat a hrát.... a tak 3x. No je to zkušenost a těch si cením. Kluci z kapely to zvládali poněkud lépe a o publiku ani nemluvě... bylo to fajn. Poslední kapela L2. Hudba zajímavá, řekl bych takový charakteristický zpěv hlavního hlasu a když se přidal basák, mělo to šťávu. Jako hudba by mě to bralo asi tak před 10 lety.... teď už jsem klidnější.... Co dodat. Ve Vlaku se nám moc líbilo a  jestli budeme mít příležitost si tam znovu zahrát, drapneme po ní všema deseti....

Nezbývá mi nic jiného, než zhodnotit včerejší večer v Jablonci, a to s radostí. Pravdou zůstává, že jako lyžaři jsme si z tohoto města odváželi asi lepší výsledky, ale to je pro naši kapelu v této fázi druhotné. Do klubu Na Rampě, jsme totiž zase jeli hlavně sbíratzkušenosti a to předčilo naše očekávání. Divácká kulisa, především díky fanouškům kapely Grottlis, byla opravdu veliká a příjemná. Ticho nás překvapilo nasazením, Grottlis zajímavým stylem a Wetpaint svou profesionalitou. Takže jsme mohli sledovat to, co třebazatím na jevišti nezvládáme a na čem je nutno pracovat. Mně osobně hodně dala i rozmluva s panem "předsedou" Bauerem, po skončení soutěže, a doufám, že budem schopni alespoň trošku naplnit jeho slova.... Takovou třešínkou na dortu, bylo ocenění našeho frontmena a jsem rád, že právě texty upoutali pozornost, neboť to právě Tomáš je ten, co skrytě dává do textu svoje nálady i emoce a proto ještě musíme hodně pracovat na tom, aby ta slova nebyla čitelná pouze z papíru, nýbrž i z našeho vystoupení. Co se týče zvuku, byl jsem velice spokojen, ale jak říkám "zatím se se zvukem na jevišti učíme pracovat" a opět to je pro nás velká zkušenost. Díky celému týmu z klubu Na Rampě a doufám, že ještě někdy naviděnou.