Phillip Muž, 33 let / Jičín

Vysoká škola a život kolem ní vám otevře obzory po všech směrech. asi bych se měl klidnit a konzervovat trochu energie, ale vypadá to tak, že mě lidi začínají znovu nabíjet pozitivníma myšlenkama na svět. Je to fajn vědět, že lidé sdílí i špatný věci. Témata, jako šikana, sexualita, drogy jsou pro mnohé tabu, ale myslím si, že  o těchto věcech je třeba dneska otevřeně mluvit. Když se člověk vypovídá ze svých, bzť pro někoho šokujících témat, je člověku tak nějak lépe a má tak víc sil řešit svoje nesnáze....:-)

V mém životě proběhlo až moc změn na to, abych byl schopen je zde popsat všechny, cesta mimo republiku mi hodně otevřela oči a ukončení střední školy taky. Nyní si užívám vysokoškolského studenstkého života a pomalu, ale jistě se začínám propagovat, jako sólový interpret. Blues s prvky jazzu a folku mi tak nějak sedí. K rock'n'rollu se jistě pořád rád vracím, ale zkrátka muzika vždy pro mne musela znamenat něco, co si dokážu užívat a zarávoveň mě to dobíjí energií. Chtělo to velmi dlouhou revitalizaci, ale abych pravdu řekl, pořád je proč žít dál. Nové věci přicházejí, staré odcházejí a tak to zkrátka jest :-)

Jsem našel konečně trochu času a chuti psát. Je to velmi těžké příjmout, ale musím se smířit s tím, že moje cesta vede dál, než jsem si původně myslel. Asi je to i součást toho, že dospývám do nějakého stádia svýho života, který brzy bude činit již dvacetiletí. Mnoho jsem toho za sebou zanechal a abych pravdu řekl, mrzí mě spousta věcí, který se za poslední dva roky staly. Byl to pro mě obrat o 180 stupňů. Nevím, jak se mi to dařé, ale v mým životě není o drama nouze. Někdy bych radši patřil mezi normální lidi. Žil obyčejný život obyčejnýho českýho člověka. To ěm ale asi nebylo bohužel souzeno. Pořád vlastně nevím, co an tomhle světě dělám a ba co hůř, co jsem. Velké plány před sebou a to jsem ještě pořádně neudělal první krok. Možná jsem se musel vdzát svých snů z nějakého důvodu. Zřejmě se nic neděje jen tak náhodou a proto jsem rád za každou věc, která mě v životě potkala. Muzika mi bude moc chybět, ale k rock'n'rollu se asi zřejmě hodně dlouho nevrátím. Nějak cítím uvnitř, že to zkrátka nebylo to, pro co bych byl ochotnej třeba i umřít. mrzí mě, že mi muzika hodně dala a tím co mi vzala, jsem i já bral ostatním. Jsem hold ještě dítě, které neví, co od života vlastně chce a žije si ve svém ideálním světě, kterému když spadnou zdi, neví kudy kam. A tak to mám bohužel i s lidmy. Říká se to, každej to zná (přichází, odchází...) Já už tomuhle stavu toužím už od děctví vystavit velikou stopku. Chystám se na velkou cestu, abych poznal sám sebe, abych dokázak sám před sebou stát před zrcadlem a být schopen se sobě podívat pořádně do tváře a abych mohl říct, co skutečně jsem a kdo jsem. Chi se někde konečně usadit. Díky mým pár nejlepším přátelům z dřívějška vím, že stále musím hledat sám sebe a to taky hodlám udělat. Bude to dlouhá cesta, tak snad se na ní neztratím...

P.S. Kluci, jestli tohle bude někdo z vás číst, věřte, že jsem vás měl vždycky rád a moc mě mrzí slova, který vám někdy ublížila. Jsem srab. Srab, kterej není schopnej pomalu vám říct některý věci do vočí a co je nejhorší..jsem srab soudit sám sebe. Nedokážu to. Jsem ještě moc slabej na to, abych mohl dál hrát a stát s váma na jevišti. Jednou možná, ale nezlobte se na mě, ještě nemůžu...nejde to...nemůžu a ani neumím sám sobě si něco nalhávat. Zachránili jste mi život a to vám nikdy nezapomenu....