Phoebe(čte se fíbí) Žena, 34 let / Delirium

Moje babička má novýho kluka. Oba jsou v posteli tak trochu nejistý... a taký hluchý, takže se pořád musejí navzájem ujišťovat, že se jim to líbí! xD

Můj život začal docela hladce,narodila jsem se mamince v bříšku a všichni byli divní a podovně se na mě usmívali,koho by to nerozbrečelo když na vás koukají podovné mimozemské bytosti a žvlastlají něco ve smyslu ,,ťuťu ňuňu".

Po pár letetech na této planetě už jsem si na tyhle bytosti nazývané lidmi zvykla. Nejhorší bylo že maminka-ta dáma která se mnou bydlela mě šoupla jednou mezi ostatní lidičky mého věku do nějaké budovy,tankrát jsem si myslela že se mě chce zbavit, bylo mi to líto a tak jsem probrečela celý den. Nakonec jsem zjistila že se mě asi bude zbavovat takhle jen přes den jelikož večer mě zase přišla vrátit do toho našeho bytu nazývaného domov.

Na základce to bylo šílený, ty lidičky byli mnohem divnější, začínali nosit podovné věci, jako rovné kšilty, vytahané kalhoty, někteří zas nosili nějaké podivné třpitivé věci. Neměla jsem tam ty lidi ráda a zjevně oni neměli rádi mě. Nějak mě to netížilo. Uplně jsem zapoměla na svou první lásku, jmenoval se Petr,tenkrát sem ho měla hrozně ráda protože neměl ani rovný kšilt, ani třpitivé oblečení,vypadal docela jako člověk. Ovšem bylo to krátké vzplanutí a pak jich následovalo ještě víc..

Začala střední škola a já byla štastná že jsem konečně někde mezi lidma,později jsem ovšem poznala že jen polovina z nich se dá za to považovat. Prošla jsem prvním ročníkem se spoutou zkušeností, jak ohledně školy,tak ohledně života, byloto pro mě docela peklo. Druhý ročník byl nejvíc hustej kalili jsem od rána až do večera ( na alkohol jsem přišla už na základní škole).

Teď jsem ve třetím ročníku,docela prdel,a tak trochu flákárna, mám čas chodit na koncerty a podobný akce. Tak sem tady abych pokoukala na kterým koncertu se mám stavit.