PPeťula Žena, 38 let / Letovice

Heinrich Heine - Dnes večer jsou u vás zas hosté

Zklamání v sobě samým, jelikož to není jinak, kdo poradí, když tedy všichni mají slova na rozdávání,všem jsou důležitější kameny na zemi, než pohled do cizího světa, který má tvář v dlaních,  ten hluk nepřežiji, všude kolem otázky odpovědi, které nikam nevedou, neznán jejich původ, ten hluk se zavřenými ústy nemá cíl, nepřežiji to hlučné ticho

Tělo, které se nehýbá, oči zmateně pobíhají po bytě, je chuť něčím rozbít okno, které je jako mříž zabouchnuté na sto západů, ta bezmocnost, ve které se vše opakuje

 Nevím, žiji svůj svět, zná někdo mé heslo? Snad kouř z cigarety poradí, snad minulost napový, není to pryč, jen dny ubíhají, ale nic se nemění, oči vidí, duše nezapomíná!ano, máš pravdu...

Kolik vět říkáme, když jsme v koncích?nic nesplníme

Kout mi je svatým místem, neviditelná, netoužená, nelidská, nepoučená z chyb, neschopná porozumět světu...najdi klíč a vstup

Jdi pryč, nechci tě, dáváš mi jistotu, uklidnění, bezpečí, rozhled, nervozitu a proto tě nechci, nechci to cítít, nechci tě vidět, nechci tě slyšet, tak proč stále zůstáváš? Není to spravedlivé, proč já a proč ty ne...

Dívám se na cizí osobu a vidím to, co už dávno znám, cítím se jako smuteční obřadník, nevím co mám dělat, dívat se a brečet nad krásou nebo odejít...odcházím

Nevědomost ubližuje, vědomost zabíjí, neviditelnost dává naději, viditelnost dává strach, smutek jsou zavřenevé oči, štěstí je naivita

Rozdílní lidé, to je důvod k omylu myšlení, kradou slzavý úsměv a ani o tom nevědí, stačí přitom tak málo, tak opravdu málo, aby se člověk díval se smutkem na štěstí

Ten pohled, ten pohled přítomné minulosti, co bych za něj opět dala, ten pohled mi dal sílu, sílu k tomu, abych cítila dál to šťastné zklamání a snila o tom, co by bylo kdyby...

Vidím a přitom jsem oslepena září anděla, vidím to, co je s nadějí dávno pohřbeno, je mi smutno, stýská se mi po tom, co jsem nikdy neměla, zmatená jistota žije v mé duši, ach, proč já a proč ty ne...

Svět je malý se srovnáním s propastí do které padám, dlaně mám sedřené z pokusů o zachycení - propast jménem život

Oči se zavírají, spánek odháním, ty zatracený večery, problémy jako by přes den nebyly, vše se odehrává ve tmě, je třeba chemie, aby se noc proměnilo v ráno

Ležím a vím, že mám rakev pod sebou, osoba držící víko, stojí nade mnou, zabíjí mě a přitom se usmívá, večer mi nadává, ráno mě líbá, je mi vše hrozně líto, tak už radši zabouchni to víko

K čemu ti to vše je? honíš se, snažíš se, aby jsi život prožil správně, ale konec je jistý a pak ti to bude k ničemu, stejně zhebneš, dřív nebo později, tak proč si nevzít, když ti něco život nabízí...                           Trápíš se, děláš si starosti a k čemu?aby jsi pak v noci nespal?tomuhle se říká život?děkuji nechci, já ho chci prožít jinak a taky prožiju...

Láska a chtíč, dva rozdílné city, na různých cestách, vše je v pořádku a přece, přece tu je něco, co mi dává strach z reality, kdo neví, nepochopí, když nejsi jeden z nich, nezajímají tě ty slova, neposlouchají, nečtou, tak to má být, jen jdou na různých cestách a já jsem kříž...

Alkohol působý, vše je jasnější, či tmavší? to teď neřeším, chovám se podle okolností! chci nebo nechci? na to opět nereaguji, tam je láska, tam je zase něco pro pobavení, někde je zase obava a dole je flegmatik, můžeš být tím, co si jen přeješ, stačí jen unavené oči, neůnavný povzdech, sobecký úsměv a odhozené cigarety

Co je mi na dosah, je špatné, co je o kousek dál, by mi neprávem patřilo a co je vzdálené, je nereálné

Je těžké si na něco zvyknout,

zvláště na život, který právě teď probíhá,

dvěře bez klíče zamknout a odemknout,

když klíčovou dirkou mi štěstí odbíhá.

Kolik člověk má těch dvěří?

Jak dlouho mám s tímto žít?

Kolik klíčů mi osud svěří?

Už nemá cenu do dalších dvěří jít.

Jsou dřevěné či železné,

na toto vliv nemá,

podmínky jsou obecné,

kdo pero k podpisu má.

Chci si ortel smrti podepsat,

jelikož je nenalezen klíč,

a vzdušným letem papír odeslat,

pobízí mě ke klidu chtíč.

Ve víně je pravda, proto nejsem vítána, je to pomoc, aby se rty pohybovaly v melodii, při které se nedá tančit, snaha je můj cíl - zemská přitažlivost láká tu slanou vodu, která vytéká z hereckého pohledu, nelze...

Taková zmatenost v prázdné místnosti, co mám cítít? Východ u ruky a přece ho nemohu najít

Černá, bílá či zlatá - nepřemýšlej, nepřebírej, nečekej, vyber si jednu a za tou jdi! Každá nese s sebou štěstí i utrpení, každá je svým způsobem stejná, jen v jiném obalu. Jednoho dne se podíváš do zrcadla na barvu, která je s tebou a uvidíš průhlednou - jen sama sebe!

Osoba, na kterou se díváte z výšky - zaslouží si to? Zda ano, chci se na ni dívat zhora!

Něco mě hřeje ruce, je to pomalé, uklidňující, vyrovnané, plné naděje, při které odchází síla - je to krev, která mi stíká z žil! Můžeš chytat kapky do dlaní, můžeš je vypít, ale tím pádem zemřeš s semnou!  Chceš?

Hej sakra, nikdo tu není, čekám, až se mi zjevíš, ukážeš mi moc, která mě změní a můj slovník bude jen samé klení, příjdi, ó můj zlý, vzívám tě k sobě pane mdlý, má duše trpět je připravena, mé kolena jsou už roztažena!

Prokletý pohled mě pronásleduje, můj útěk nestačí, tolik trhlin způsobuje, všude se zjevuje, nechci, nemohu nebo ano? Ne, nemůžu! Zda chci? Ano, chci

Něco jako hrad, který když jsi navštívil tě nenadchnul, nebyl dobrý, nezajímavý, nedle tvojího gusta, ale zahrada kolem něho krásná, plná ideálů, barev. Proč jdeš tam opět po nějaké době na výlet? Kvůli zahradě, když podstata, nýbrž ten hrad, zůstává stejný, chladný, beze změn, snad jen s novou vývěsní vlajkou.

K čemu je vztah, když jde vysvětlit láska? Milovaný člověk je i ten, který nemusí být s tebou, nemusí ti nic říkat, nemusí tě hladit, nemusí vůbec nic a přece je milován. Jen tiše sedět opodál, ve tmě a při zpěvu, který zaniká u tvého prokletého pohledu do končin, kde ti rostou křídla, pod kterými není místo pro mě, jakožto pro milujícího člověka.

V každém světle, v každém stínu poslouchám, zda tě  neuslyším, uvésti mě na cestu, už nechci chodit, chci se nechat vést, jen si vybrat a držet se toho zuby nehty, tolik osob se ve mně skrývá a já nevím, poraď nebo mi alespoň nastav ruku a já půjdu za tebou, jen stát a tiše naslouchat tvým přáním, buď mým světlem a já budu tvým oddaným stínem, věř mi...

Když nepoznáváš své přátelé, rozhlídni se se šátkem na očích a nastav ruku, když nepoznáváš svoji tvář, daruj líčidla cizí osobě a když nepoznáváš svoji duši, nahlédni do nebe! Jsi jen ty...

Nedokáži to více popsat, jsou to slova, která nejsou dostačující, ne, nebyl to zbytečný čas, účel je na povrchu, naděje v podzemí, tak to asi má být, skláním se před sebou samotnou, ale ne z obdivu, omlouvám se...

Vím jaké je vstoupit do snu, ikdyž nespím, ještěže jsem s tebou, nejsem sama, máš mě a tebe já nemám... Jsi jen sen

Proč nejsem sama? Proč se mám komu svěřovat? Proč mě vyslechne? Proč si mě váží? Proč se ke mně chová slušně? Proč mi vždy pomůže? Proč mi nic nevyčte? Proč je vždy s semnou? Proč jsem u něho na 1. místě?                                           Protože jsem sama!

Nemáš to být ty, nejsi hoden toto číst, ty nemáš být milován, jsem unavena, musím spát, i přes slabost vím, že TEN, to není! Nebo jsi to ty? Můj Anděli? Spím a ze snu píši básně beze slov, jak smutné...

 

Jak dlouho už tě znám

je to století snad

jak dlouho slzy v očích mám

anděl by za naši lásku pad!

S pohledem na nás by rád oslepl

to vše by obětoval

v kostele před Bohem by na kolena klesl

 a lásku mezi námi zvěstoval!

Prosil by a žadonil

tiskl by ruce k sobě

se smutkem ve tváři by slzy ronil

s přáním by pospíchal k tobě!

Miluj ji, miluj tu dívku jak nejvíc můžeš

ikdyž si to ona nezaslouží, však ty víš

stihni to dřív než-li umřeš

buďte si na noc zase o krok blíž!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sokyně má drahá

jak já vás lituji

až tam, kam má nenávist sahá

vás jednou zabiji!

Něco jsem vám dala

před léty na stříbrném táci

příjde čas, abych si to zase vzala

než vaše tělo rozklovají ptáci!

Budu se jen dívat

na vaše ubohé tělo

a nenáviděnou píseň si zpívat

vaším majetkem býti smělo!

Tak  vás nenávidím má drahá

klidem mi bude srdce

můj žal na vaši hlavu padá

vyrvu vám ho z hrudi sladce!

Před vaším zrakem drahá má

mi bude potěšením ho jíst

ten, kdo cítí lásku svolení mi dá

po kolenou budete lízt!

Přát si zemřít

já vám to však nedopřeji

to utrpení už nebude chtít

k vlastnímu uspokojení tímto spěji!

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Už vím kdo jsi, jsi múza všech múz, bez tebe by neexistovaly slova!

--------------------------------------------------

Vzdaluju se od tebe, ty kroky dělám já, jak daleko je od nás nebe, tolik metrů cestá má!

---

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

První setkání se nedá zničit,

chtěl si mě a já tebe,

měla jsem vzít hůl a raději tě zabít

dříve, než jsem udělala krok nazpět,

příliš to trvá dlouho

 to kousání do rtu!

Vypíchni si oči, ať můžu žít,

udělej to pro člověka, který seděl v trávě!

V konečkách prstů mám stále samet,

jsi sobec a sobcem zůstaneš,

nenávidím tě, slyšíš? Nenávidím

---

---

....................................................................................................................

Krása nejde namalovat ani popsat, jste jediná,

ach ty nadpozemský tvore, co po mě chceš?

Vše! Co jsem měl, jsem ti dal, jsem opuštěn,

utíkám za Vámi, Vaše náruč se železnými šaty,

jste jako anděl s křídly pod černým kabátem,

už jednou jsem to řekl a řeknu to klidně zase!

---

.....................................................................................................................

Zdál se mi sen, jako bych se do Vás znovu zamiloval,

musím něco udělat, maličkost stačí, abych byl k Vám dnes blíž,

jsem přesvědčen, že to opět zmizí,

ale dnes, dnes ne!

Celý den patří Vám,

zda to víte, myslete na mne s láskou,

čekám odpověď, ale pouze jen dnes!

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byla jste tady, já Vás viděl,

byla jste sama a já Vás chtěl!

Jste jediná na světě, ale ne v mém srdci,

Udělal bych pro Vás vše, Vy to nechcete,

pamatuji si větu – Proč jsi mi to neřekla dřív?

Jak? Vždyť to víte už dávno!

Škoda, že jsem opět jen snil!

Byla jste tady, já Vás viděl,

byla jste sama a já Vás chtěl!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Nemohu Vás vidět, už nemám zrak, nemohu Vás slyšet, sluch mi odešel, nemohu se Vás dotknou, mé ruce ztratily cit, nemohu Vás milovat, mé srdce nebije, jsem mrtvý, zemřel jsem sám, bez Vás lásko má! Ani na pohřbu jste mi nebyla, ani slza neukápla na moji hlínu, nejsem nic, jen cosi rozpadajícího připomínající lidské tělo! Proč jste mi to udělala, proč jste mi tak ublížila, tu bolest stále cítím, ta rána stále krvácí, nejsem, nežiji, pták jen kálí na můj náhrobek, kde nejde přečíst jméno, myslím na Vás a jste očekávaná!

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ať dělám, co dělám, jste tady, už tolik let Vás potkávám na nebi, jste pro mě jediná, nemohu bez Vás žít a přesto žiji, odraz v zrcadle je Váš dotek, nemohu říci, že Vás miluji, je to silnější, než tato prázdná slova! Dnes jsem Vás opět slyšel, brečel jsem, brečel jsem jako malý kluk, květino má rozkvetlá!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Všichni přicházejí a odcházejí, Vy zůstáváte paní má, jsem Vám za to vděčen? Jste namalovaný přelud, který žije na pastvině, jste pohádková bytost spoutána v dětské mysli, pomyslete si, jaké by to bylo uvnitř snu, který není  pravdivý! Tam jsem já, obklopen Vaší krásou, obohacen Vaší zkutečností, přijďte, jen na malý kousek!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nemohu s Vámi být, proto Vám alespoň píši, jste poklad ve slaném moři, kam má adresa putuje, nevědomky s Vámi žiji, hledám, nenacházím, bojuji jak nejvíc mohu, království bez útěchy, poprava bez kata, slubuji Vám věčnost na mé hrudi, kosti si raději rozdrtím, než abych na Vás zapomněl, jste krásná, polibek jen na tvář, si nedovolím!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dívám se na Váš obraz, chtěl bych se Vás dotknout, mnu si prsty, mít tak pramen vlasů, je to zažrané ve mně, cítím Vás v celém těle, jste moje krev, chci Vás pít, padnout k nohám, ležet sťastný u Vašich nohou a čekat na rány, udělám pro Vás vše, jen mi dejte naději, nějaký náznak, prosím Vás o to, miluji Vás paní, slitujte se nade mnou, jen malé doufání stačí, ozvěte se, pošlete psaní, stačí jen prázdné řádky, snažně Vás prosím, dejte mi něčím víru!

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jste jako suchá růže, která zdobí květinářství, úsměv mám na tváři, když si zavřu oči a představím si Vás, ta zlatá barva září na Vaši hlavě, rád bych Vás po ni pohladil, jste neustále na cestách, nedostihnu ten vlak, který nemá směr, zbožňuji Vás, jste okouzlující, bohyně moje nádherná! Tu růži chodím obdivovat!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jste jako anděl v záři reflektoru, jako nejslavnější herečka na červeném koberci, miluji Vás, jsem Vámi poseldý, na jedno políbení čekám, ne,  nejde mi Vás opustit, patřím Vám celý do poslední kapky krve, každá budoucí slza patří Vám!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nemůže Vás nikdo nahradit, je tolik žen a také bylo mnoho žen, Vy jste jedinečná, milovaná mnou, jak použil básník:,, Vy to však nevidíte,,! Nevíte, chtěl bych Vám to říct, pro Vaše zasmátí, ne pro moji naději si toto tajemství ponechávám, naděje není, nebyla, je mi do pláče, kéž by padal suchý déšť a já Vám to mohl povědět!

_________________________________________________________________

Liščí tlapko zlomená, neobohacená zdravím, potřebuji pít, znamená to smrt? Nejsem prokletý sudičko osudu, jsem Vámi požehnaný!

_________________________________________________________________

KDO???

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nedostala jste pozvánku, proto tančím sám na závěrečném plese, mračna nejsou vidět, ty lidumile, zvrácené myšlení mám, zakrátko jsem s vámi, touha po vašem rozkroku bojuje proti přírodě, jsem zlomyslný člověk, nic není vysloveno nahlas, slova jsou jen fraškou v tomto životě, já se vám nelíbím, táhni!!!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čtu o vás v deníku, v mém deníku, jak bláhové, až trapné, že já s duší velikána si píšu deník, je o vás moje milá, dnes jedu až do středu kraje, možná vás zahlédnu, jen ne za výlohou levného a nicotného krámu, že vás neuvidím v objetí červeného draka, že se bude pyšnit svým vlstnictvím k vám, snad za další století budete má, to vše píšu, blouzním a sním, ano sním, směji se tomu, jak jsem toužící po doteku na vaše tělo, kdyby jste byla zohavena, miluji vás, zabíjel bych pro vás, to mi věřte, jako věrný pes, snad bych si vás od lahvičky dal s víčkem na zámek, nevím proč, vím proč ne...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nebyla jste tam, ani vy ani nikdo jiný, kdo by vás znal, ptal jsem se na vás, nikdo mi neodpověděl, jen kdosi mi dal korunu, jak jednou já vám, byl jsem smutný, zoufale jsem očekával, něco, cokoli  jen jsem dýchal stejný vzduch a hledal jsem vůni vašeho těla, jako jsem ji uctíl, daleko od domova, daleko od vás, nebyla jste tam, opět jste tam nebyla, ale žiji z maličkostí, i bez slunce slunečnice rozkvete...nebo se pletu???

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dokázal bych vás milovat, či alespň s vámi mluvit? těžká by byla slova, jste jako medvídek z dětství, jasně si ho pamatuji, jen pár dní jsem medvídka měl, dospěl jsem a on odešel, snad se bál? nevím a nevím, zda odpovědi chci znát, v té chvíli přestal bojovat, aby zvítězil nad domečkem z karet, snad by i vyhrál, kdyby..., svého anděla neopustím a nad svými starými boty vládne zvyk, ale myšlenky teď patří vám...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zahlédl jsem váš stín, jak vám je podobný, promluvil a já se schoval, strach jsem dostal, že vše pokazím, drahocenný šperku, někdo nechce, aby jsi byla spatřena mým zrakem, jen občas mi ukáže nitku z vašeho klobouku, jen odštípnuté žebro a já doufám, že vás jednou spatřím a budu už navždy zavrhnutý, před vámi, před láskou...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Snad se mě i bojíte, nepřipouštím si, že mě nechcete, nevnímaje nic, to jsem cítil, co to má být, jsem snad stvořen pro obdiv vaši krásy, vaši lhostejnosti, budiž, vím to i vy to víte moje drahá...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ano, Vám děkuji,

že se raduji,

děkuji za několik dní,

děkuji, že se zbytek snů nesplní,

děkuji, že mne nemilujete,

děkuji, že se mnou nebudete,

děkuji za rozloučení,

vždyť u Vás smutek není,

děkuji Vám snad ze sto důvodů,

za smích i pláč,

řadím se do smutečního průvodu...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jsem smutný, nadosah tu ležíte, sama, je pozdě, nejsem ten pravý, chtěl bych jim být pro Vás, smutno je mi a Vy to víte, jen já o vás nic nevím, nemluvíte, mlčíte, budu mlčet i já, ano, zapomenu na Vás, tak, jako zapomenete Vy na mě, tento příběh měl dlouhý začátek, rychlý konec, pád, omluva, poděkování, pohlazení, snad i polibek, sbohem...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když slunce rozzáří polární noc, je to nečekané, krásné a slávy provolávající,čekáte, že to nezkončí, přesně jako vy má drahá, to slunce jste vy, vidím ho, je tak daleko, cítím ho a přitom se ho nemohu dotknout, jsem šťasten,už nesním, už je mi povoleno vzpomínat a to díky vám , děkujete za usměv, patří jen vám, jen díky vám se zrodil a zda vy budete chtít, bude vaším světlem každý den...

Jsem bez vás tak sám,samota mě ničí! Mám touhu, nepřekročím ten břeh, hledám most, jak být s vámi, existuje nějakáý?má mysl je slabá, pomozte mi, zůstaňte s semnou, nepotkala jsem vás jen tak, tomu nevěřím, vše se děje k něčemu, snad nadešel můj čas ke štěstí, zasloužím si ho?je to i vaše štěstí? První? Ano první, ale možná ne poslední, mám strach z klamání, chci aby jste byla štastna, chci abych byl štasten i já, jak sobecké, jak troufalé vás o to žádat, nemohu to zastavit…nezlobte se na mne…

 

----------------------------------------------------------------------------------------------

Proč mi tak ubližujete, roky vám házím pod  nohy růže, nemáte žádnou úctu ke mně, jsem pro vás póvl, unavený nikdo, jsem tak špatný? Moc a peníze nic neznamenají, když chybí klid a štěstí, mám vám podat dýku či meč…?

 -------------------------------------------------------------------------------------

Nejsem šťasten, už nečekám, až dojede vlak, který vás změní, chytám se tenkého stébla a s nadějí se škrábu z  věčnosti záhuby, mohu si ta to sám, potěšena je pouze vaše duše černá, když vše k něčemu je, tak k čemu jste vy? Snad už vše mne bolelo, modřina na těle nic neznamená, mám prosit Boha? Nechtěl jsem, musel jsem jít s váma, čtyři nohy by byly samotné v tomto světě! Bojím se, že budeme spolu věčně, momenty štěstí se objevují, snad nezmizí a zachrání nás od kladiva bolesti…