RfP 2010 resumé
Poprvý jsem se zúčastnil "masovýho festivalu", ke kterým jsem měl dosud odpor a dával jsem přednost "rodinnějším" fesťákům okolo 5000 lidí (interesantní dichotomie). Ale litovat, že jsem tuto tradici porušil právě na letošním Rock for people, by zasluhovalo ránu zmrzlým pohrabáčem přes levé varle.
Kdo všechno tam hrál, zjistí každej snadno, já se tu rozpovídám o 2 koncertech, na který asi nikdy nezapomenu. Takže za prvý - Anna K. Pár dní před koncertem podstoupila už x-tou chemoterapii, na její hlavě nebylo po vlasech ani slechu, natož vidu, ale přesto do toho koncertu dala tolik energie, lásky k hudbě a radosti ze života, že nebylo skoro možné skrýt dojetí. Anna K. neodbyla jediný tón, jediný pohyb na pódiu, do všeho dala 120% a nadhled, se kterým vyrovnává se svým ne úplně příznivým zdravotním stavem, je naprosto fascinující a neuvěřitelný. Člověk při něm úplně zapomene na svoje problémy, které jsou v tu chvíli tak malicherné jako věčné dilema, jestli si dát k večeři chleba se sýrem nebo se salámem. Skoro až frenetická reakce naplněného stanu byla důkazem, že tenhle koncert byl něco mnohem víc, než hudební vystoupení a že vstoupil do životů všech přítomných. (Mimochodem, koncert by byl vynikající i bez toho.)
A za druhý nemůže jít o nikoho jiného než o Muse. Vlastně ani nevim, jak to přesně zhodnotit a asi ani nemá cenu se o to pokoušet. Můžu k tomu říct asi jen to, že jsem na 90 minut zaslechl dokonalost. Po všech stránkách. Nebylo nic, co by na jejich koncertě nebylo dokonalé. A speciálně zdůrazňuju to slovo nic, protože to absolutně není nadsazené. Tenhle koncert zásadně změnil mé chápání pojmu "koncert hudební skupiny". A to už radši stačí.
Hej ty vole, musím si dát pár videí Muse na RfP, protože je ukrutný vedro a mráz, kterej mi při jejich sledování i po víc než týdny pobíhá po zádech, je zatraceně příjemnej.