retras Muž, 99 let / prdelovice

Jak jsem chytal ryby

Včera večer jsem musel omezit televizi, aby jsem se taky mohl někdy vypravit na ranní lov ryb, docela mě mrzí, že jsem přišel o terminátora a na peříčko bych se taky rád podíval. Nic naplat , prostě musel jsem brzo vstávat. Ještě než vyjde Slunce, abych se mohl vydat na pořádný ranní rybolov. No tak hned jak se večerníček rozloučil svou obvyklou větou „dobrou noc“ a zamotal se tak aby co nejrychleji utekl, pořád se mu divím, že to dělá 40 let a ještě se nepozvracel to já bych už dávno rozleptal kyselinou žaludeční s kousky masa celou Českou televizi. No to už trochu odbočuji. Musím se vrátit zpátky, tak jak sem říkal šel jsem spát..

Jenže sem netušil, že budu se převalovat ve vyhřáté posteli slunečním žárem za malého záblesku světla z pouliční svítilny až do půl druhé. Jak terminátor tak peříčko už dávno skončili, a já sem pořád ještě neusnul. Mé erotické představy o ženě, kterou potkávám přes den v hypermarketu za pokladnou a večer postávající kolem silnice s rudou kabelkou a bavící se se svými dobrými německými přáteli, kteří jistě jsou velmi zámožní, byly silnější než moje únava. Srdce a moje nesmělost mi ještě nedovolila ji opravdu říci, že ji miluji. Rád bych si našel nějaké chudé děvče z ulice.

Ráno jsem se probudil za řinkotu budíku, který byl nastaven na půl jedenáctou. Víckrát už takhle brzo vstávat nebudu to by mě mohlo i zabít. Odhrnu závěsy a k mému úžasu Slunce už na mě vyplazuje jazyk vysoko nad oblohou. Jak jsem jen mohl tušit, že ta potvora v noci ani nezapadne? Tak jsem se vydal na svou dlouhou cestu. Dneska určitě budou ryby brát.

Vzal jsem si do batohu 2 pruty, hrst háčků a samozřejmě řeznické náčiní, co kdybych chytl něco velkého, rozhodl jsem, že 2 kastle piva mi vystačí na 2 hodiny rybolovu, ale kdyby nestačili, naložil jsem raději na vozejk 3, málem jsem zapomněl, že budu mít taky hlad tak jsem přibalil s sebou 7 kilo bůčku a 2 šišky chleba. Po dlouhé zmáhající cestě na rybník trvající přes půl hodiny mě stála 5 balíčků cigaret, které jsem stihl vykouřit. Taky komu se chce chodit 200 metrů pěšky, když v dnešní době existují již buldozery, do kterých se pohodlně mohu usadit.

No přijdu na rybník obsazený rybáři, začnu vytahovat svoje náčiní a posléze nahazuji. Po půl hodině čumění do vody mě to přestává bavit a začínám honit volavky, protože už mám hlad. Bůček došel. Asi po 2 mrtvých ptáčcích následuje záběr. Vytahuji na břeh asi 20 kilového kapra. Kolem mě se najednou seskupí asi padesát udivených rybářů, já sám se divím, jak malé ryby v tom našem rybníku jsou. Taky pár mužů se mě ptá na moje techniky. Mno asi to je úspěch, když chlapi tu celý den sedí a nic nechytnou, ale přeceněn ten kapřík mohl být větší. Bez měření podměrečnou rybu pouštím a vracím se znechuceně k domovu. Cestou nezapomenu srazit popelnice. A sousedka za mnou volá hlubokým hlasem Petřeeee co Tě to popadlo? A já ji odpovídám nevím, ale na ryby už nikdy pujdu.