Času je zatraceně málo a čím dál tím méně, zdá se mi. Máj - lásky čas, to pro mě neplatí. Pro mě je to povinností čas. A že se ony povinnosti zase nakupily. Ale na jednu věc jsem si čas udělat prostě musela. A tou
věcí byl výlet do Plzně. Můžu odškrtnout na svém pomyslném seznamu další "velkou" kapelu, a to LYNYRD SKYNYRD.
O existenci téhle kapely jsem se dozvěděla před x lety přímo ve školní lavici, když se jeden můj učitel rozhodl, že nás na angličtině naučí Sweet Home Alabama. Protože jsem v té době byla ve fázi, kdy jsem teprve
poznávala hudební "klasiku", zaznamenala jsem název, zapamatovala si Alabamu a seznamovala se se svými favority (Led Zeppelin, Deep purple a tak dál).
Podruhé jsem se s Lynyrd Skynyrd setkala v seriálu Gossip Girl, na který jsem koukala (jak jinak než v rámci prokrastinace) loni, neb jsem si díky školnímu předmětu Literatura pro děti a mládež vzpomněla, že jsem kdysi jako
malý knihomol četla knižní předlohu. O kvalitě seriálu se dá polemizovat, nicméně z jeho soundtracku už půl roku čerpám. Například skupinu The Pretty Reckless, jejíž frontmanka v seriálu hrála, řádím mezi jednu ze svých nejoblíbenějších ze současné hudby.
No a v tomhle seriálu o povrchním pozlaceném světě v jednom díle zazněl Free Bird od Lynyrdů. Pochybuju, že tomu některá z děvčat, se kterými jsem seriál sledovala souběžně, věnovala pozornost, prostě "nějaká" písnička ve hře Guitar Hero... Ne
tak pro mě. Já díky tomuhle místy naivnímu a času zabíjejícímu seriálu začala Lynyrdům věnovat více pozornosti. :-)
Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že je za rok uslyším naživo.
Nemohu souhlasit s tím, co bylo psáno v recenzi na Idnesu. Jsem jednou z těch, kdo nebyli úplně nadšeni volbou Žlutého psa jako předkapely. Už proto, že v Česku funguje kapela Blue Rocket, jejíž pojetí jižanského rocku mě
na rozdíl od ŽP baví. Myslím, že onu "nenadšenost" se mnou sdílelo celkem dost fanoušků, nebyla jsem zdaleka jediná, kdo v tom dešti jen vyčkával, až přijde čas na očekávaný hřeb večera. Ne, nemyslím si, že to bylo kýčovité a plné patosu. Naopak si
myslím, že to byl fenomenální výstup kapely, která byla v Česku poprvé.
Ve chvíli, kdy začal hrát Thunderstuck od AC/DC, mi běhal mráz po zádech. Už to přicházelo. Večer začínal. Neměla jsem Lynyrdy moc naposlouchané, jen jsem si několikrát pustila jejich největší hity, ale v momentě, kdy z
reproduktorů zaznělo "Ladies and gentlmen, please welcome - LYNYRD SKYNYRD", jsem věděla, že to bude úžasný. Déšť jako by najednou přestal existovat. Nechala jsem se pohltit. Neexistovalo nic kolem, jen já, kapela, a ten o dvě hlavy vyšší dědula přede
mnou, co byl sice statický, ale stejnak se mi vždycky postavil do záběru tak, že jsem neviděla. Kdy si rockeři všimnou, že holky, co poslouchají rock, jsou většinou menšího vzrůstu? (Výsledek mého pozorování.) :-D
O tom koncertě bylo napsáno spoustu- ve zmíněné recenzi na Idnesu, se kterou sice úplně nesouhlasím, ale napsaná je dobře, pak v Deníku a pak na serveru Koule.cz, kde je to napsáno fakt pěkně.
Já říkám jen, že ani tisíc slov nepopíše to, jak skvěle jsem se cítila. Takový ten pocit, když jste jen vy, hudba, lidi, nebe. A nekonečný kytarový sóla,boží hlas doplněný vynikajícíma sboristkama, skvělý klávesy, hutná
basa a zatraceně dynamický bubny. Co víc si ještě člověk může přát. V jedné z těch recenzí jsem četla, že to bylo krátké, jinde byl názor, že sice jo, ale že LS narvali i do té relativně krátké doby neuvěřitelný množství hudby i emocí. A s tím se plně
ztotožňuju.
Začalo to songem Workin’ for MCA, který mě dostává do varu. Co skladba, to pecka. Ať už to byl Simple man, That smell... Sweet Home Alabama byla as jediná píseň, jejíž text znali skoro
všichni. Dočkali jsme se jí až v samotném závěru.
Na píseň, která zazněla jako poslední, jsem se těšila jak malý dítě na Ježíška. Free bird. Neuvěřitelně silný zážitek. Zbožňuju tu písničku. Text. Kontrast mezi první "baladickou" částí a tou druhou. A ty vizuální
efekty. Zkrátka a jednoduše, tohle je třeba vidět, slyšet, zažít:
Youtube Video CRvL1iFvBrg
Trochu mi tenhle blog přijde jak milostnej dopis. A možná jím i je. Protože ten koncert byl pro mě neskutečným zážitkem a jsem ráda, že jsem se kvůli tomu táhla do Plzně až z Liberce (resp. z Jablonce, neb mou společností
byli kluci čistě jablonecký).
Když řeknu přátelům, kde jsem byla, většina neví, o čem mluvím. Teprve při zmínění Sweet Home Alabama (případně s připomínkou, že to bylo ve Forrestovi Gumpovi) se někteří z nich chytí. Je škoda, že se na takovou
kapelu pozapomnělo. Obzvlášť s příběhem, který se s ní pojí. Johnny Van Zant se postaral o to, že se na jeho bratra Ronnieho, původního frontmana kapely, se kterým spadlo letadlo, jen tak nezapomene.
