˙·•●Romula●•·˙ Žena, 31 let / Liberec

V pátek 16. 5. se uskutečnilo poslední čtvrté předkolo jablonecké Stárpleje. Zúčastnily se ho kapely Voliéra, Street´n´banana, Supermarket Quartet a Meredith Hunter.

 V porotě tentokrát zasedli Petr Jakimiv, Jitka Fialková, Jan Mikulička, Jan Prchal, Milan Lamač a Martin Bauer. Večerem provázel moderátor Martin Kadlec.

 *****

Jako první vystoupila čtyřčlenná VOLIÉRA ze Železného Brodu, kterou příznivci Stárpleje mohli slyšet také v loňském 2. předkole. Pohodový folk-rock vystřídal bigbeat v „klasické sestavě“ dvou kytar, baskytary a bicích. Zazněly písně Nálady či Workoholik. V průběhu vystoupení skupina ještě přitvrdila. Frontman kapely František Dědeček ovládající jak svůj hlas, tak i kytaru, předvedl své umění nejen během vystoupení, ale i v druhé části večera během divácké soutěže o permanentku do klubu Na Rampě, kdy po narážce na skupinu Jethro Tull zazpíval jeden z jejích největších hitů. Porotce Honzu Prchala napadl k názvu Voliéra příměr, že tito muzikanti jsou „pěkní ptáci“, poznamenal, že bylo znát, že je muzika baví a snaží se, aby bavila i publikum. Tento záměr se jim vydařil.

 Číslo dvě tento večer patřilo skupině STREET´N´BANANA, která jako svou domovinu uvádí Jablonec a jako místo svého vzniku klub Na Rampě. Své vystoupení zahájila svižnou skladbou zvanou Vlaštovka. Za ní následovala skladba Dědeček a „punková písnička“ Anička, kterou zpíval kytarista a frontman kapely Aleš Brixi. Svižná rytmika strhla několik fanoušků k tanci. Na vystoupení této čtveřice bylo pozoruhodné, jaká z něj sálala pohoda. Vyhrazený čas rychle utíkal a tak byl čas ještě na dvě písně – Lítám oblohou a Černý brejle. Honza Mikulička jejich vystoupení přirovnal ke klubovému vystupování Vypsané fixy tak 14 let zpátky – Street´n´banana byli stejně energičtí. Ač kytaristům doporučil častější užívání ladičky, vystoupení se mu líbilo.

 Třetími vystupujícími byli liberečtí SUPERMARKET QUARTET, kteří právě změnili svůj název – z původní trojice zvané Walking trio se stal kvartet, a to se odráží i v novém názvu, který diváci díky narážce na klasickou francouzskou literaturu (Dumasovy tři mušketýři, kteří byli čtyři) mohli slyšet v podání zpěváka Kuby Dashe ve francouzštině a v němčině. Pak čtveřice začala hrát – a ukázalo se, že je nejen překvapením večera, ale překvapením celého ročníku Stárpleje. Neuvěřitelná dynamika, střídající se sóla basová, kytarová i bubenická, neuvěřitelně charismatický projev zpěváka – a to jak po stránce hudební, tak po stránce mimické. Pokud se zdá můj popis až přehnaně plný superlativů, musím se omluvit a shrnout těchto pětadvacet minut do jedné věty – přišla jsem si jak při sledování legendárního hudebního pořadu Na Kloboučku. Snad neurazím, pokud si dovolím přirovnání k mé oblíbené kapele z devadesátých let, kterou je již neexistující skupina Alice. Jitka Fialková mluvila (i dle výsledku diváckého hlasování) za většinu, když zkonstatovala, že to kluci parádně rozjeli.

 Posledními vystupujícími večera byli MEREDITH HUNTER z Liberce, kteří zakončili plejádu celkem 16 kapel účastnících se letošní Stárpleje. Název kapely je odkazem na Mereditha Huntera, černocha ubodaného na festivalu v Altamonte v roce 1969. (Tato událost je někdy interpretována jako počátek konce éry hippies.) Žánrově byla skupina nejtvrdší, sami sebe muzikanti řadí k nu‑metalu a crossoveru. Jak zkonstatovali, „předkapely jim nasadily laťku vysoko“. Nicméně ani tato čtyřčlenná banda se nenechala zahanbit a přilákala fanoušky tvrdšího žánru, kteří před pódiem pohazovali hlavou tak, jak je to pro milovníky tohoto žánru typické. Písně Meredith Hunter měly české i anglické texty, kytarista nezůstal u jedné kytary. Kluci byli sladění, jejich vystoupení mělo spád – bylo až příliš rychlou tečkou za opravdu povedeným večerem.

 Resumé

Nejlepším bubeníkem večera byl Kryštof Čep (Supermarket Quartet),

nejlepším baskytaristou večera Štěpán Filip (Supermarket Quartet).

Zvláštní cenu poroty získal František Dědeček (Voliéra).

Cenu klubu Na Rampě získali Meredith Hunter.

Diváckým vítězem soutěže se stali Supermarket Quartet.

V součtu všech hlasů od diváků, od poroty i od ostatních kapel se absolutním vítězem a čtvrtým finalistou stali

Supermarket Quartet.

Youtube Video egbgWvYoTtw

Ve finále, které se uskuteční 13. června, se utkají Snap Call, Luděk, Amygdala, Supermarket Quartet a Divoká karta poroty, která bude brzy zveřejna. Kromě vlastních písní budou mít finalisté za úkol zahrát covery písní, které určí porota.

Druhé kolo sedmého ročníku Stárpleje se uskutečnilo v pátek 7. března. Zúčastnily se ho čtyři kapely: Luděk, V mezičase, Junk Aspect a Tvorba.

 V porotě zasedlo tentokrát celkem pět porotců: Petr Jakimiv, Jan Prchal, Jan Mikulička, Michal Lamač a za Klub na Rampě Martin Bauer. Večerem neprovázel jako obvykle moderátor Martin Kadlec, ale jeho kolegyně Slaměnka.

 Večer zahájilo trojčlenné uskupení LUDĚK z Tanvaldu, které se Stárpleje zúčastnilo již podruhé. K loňskému duu přibyly bicí a z dua se tak rázem stalo trio muzikantů. Extravagance však neubylo – spíše naopak. Nabízí se otázka, proč Luděk – či lépe – kdo je Luděk? Luděk je podle muzikantů vlastně terapie: „Ano, Luděk je stále na dně. Možná proto své posluchače neustále přitahuje. Cucáním lahváče a vzdycháním nad erotickými obrázky ukazuje mužům jejich velikost a ženy …a ženy ho prostě milují.“ Luděk je zkrátka svůj. Je jedinečný a umí to rozbalit.

 Jako druhá vystoupila pětičlenná liberecká kapela V MEZIČASE, jíž svým hlasem vévodila zpěvačka Jarka Poznarová. Skupina zahrála několik do bluesu laděných skladeb lákajících k tanci. Třetí píseň zpíval kytarista Radomír Poznar s chraplavým, přesto příjemným hlasem, který dokázal pohladit. Skupina hrála styl muziky, který si klidně dovedu představit třeba na plese, pohodovou nevtíravou muziku příjemnou na poslech, nicméně postrádající dynamiku, s jakou vystupovaly ostatní kapely.

 Třetí v pořadí předvedli, co umí, jablonečtí JUNK ASPECT, skupina místních mladých muzikantů. Stejně jako Luděk se i oni Stárpleje zúčastnili v loňském roce.  Své vystoupení zahájili dvěma rychlejšími skladbami (Lidská komedie a Nikdy víc), po kterých se sympatický zpěvák Kuba Vlášek přesunul ke klávesám, aby mohla zaznít další píseň, tentokrát jemnějšího ražení, kterou Kuba s nadsázkou označil za „death folk“, či „tramský punk“. Velmi mile mě překvapilo, že bubeník Dan Kamiš zpíval druhé hlasy. Junk Aspect přišla podpořit i řada jejich fanoušků, kteří si jejich vystoupení užívali. Ze hry i z netradičních pojmenování toho, co vlastně skupina hraje, bylo znát, že Aspekti stále hledají svůj styl, který se žánrově blíží pop-punku, ale není stále zcela vyhraněný. To zaznamenal a okomentoval i porotce Petr Jakimiv, který baskytaristce Aničce Riedlové přinesl „trsátko osudu“ pro štěstí.

 Jako poslední vystoupila TVORBA, svérázná tříčlenná skupina hrající pohodový alternativní rock. Jako jediná Tvorba využila i jiných hudebních nástrojů než těch „klasických rockových“ – zpěvák se ukázal být i šikovným hráčem na příčnou flétnu. Ač se na každé kapele snažím vždy hledat hlavně to dobré, k Tvorbě mám přece jen jednu malou připomínku. Ne k její muzice, která mi byla žánrově blízká a dobře provedená, ale k jejímu vystupování. Hlášky typu „nic dalšího neumíme“ či „zahrajeme vám ten repertoár, co jsme si pro vás teda připravili“ mohou fanoušci vnímat sice jako vtipnou nadsázku, ale na mě to bohužel působilo spíše negativně. Nicméně kluci nehráli vůbec špatně a měli super image – jejich krásné čapky nemohly nezaujmout. Oku i uchu lahodil i výkon Martina Jíny, majitele krásné šestistrunné baskytary.

 Večer se nachýlil ke konci a tak bylo na čase odevzdat poslední hlasy. Ty porota následně sečetla a dopadlo to takto:

 Nejlepším baskytaristou večera se stal Martin Jína z Tvorby.

Nejlepším bubeníkem se stal Vašek Lhota z Tvorby.

Zvláštní cenu poroty získala Jarka Poznarová, zpěvačka V Mezičase.

Cenu Klubu na Rampě předala Milena Bauerová skupině Junk Aspect.

Diváckým vítězem večera se stala Tvorba.

A absolutním vítězem, který postupuje do červnového finále, se po sečtení všech hlasů od diváků, od poroty (každý porotce měl 1/5 všech hlasů diváků) a od ostatních kapel stal

LUDĚK.

Youtube Video cazO-pMDXPU

 Třetí kolo Stárpleje se bude konat 4. dubna. Uslyšíte kapely Amygdala, Rónin, Hypertension a Merely Wild. Přijďte je podpořit! 

Stárplej je soutěž regionálních kapel, pořádaná již sedmým rokem v jabloneckém Klubu na Rampě.  Letošní první předkolo se uskutečnilo tuto sobotu, tedy 8. února.

*****

 Pravidla soutěžního klání: Letos se uskuteční ještě další 3 kola po 4 kapelách, do červnového finále postupují vítězové každého kola a jedna kapela, která získá Divokou kartu poroty. O vítězi rozhoduje součet hlasování diváků, poroty a ostatních kapel. Každý porotce hlasuje sám za sebe a má k dispozici poměrný počet hlasů diváků. Kapely mají 5 hlasovacích lístků. Kromě absolutního vítěze se vyhlašují i dílčí kategorie za nejlepší výkony (zpěv, kytara, basa, bicí, …), zvláštní cena poroty, cena Klubu na Rampě a cena diváků.

Letošní Stárplej přináší jednu novinku, která je, dá se říci, v rozporu s dosavadními pravidly – doposud měly kapely pravidly dáno, že musí hrát nejlépe vlastní repertoár. V letošním finále kapely nebudou hrát jen svou vlastní tvorbu, ale také covery, které jim vybere porota.

*****

 Porotu – tentokrát čtyřčlennou – tvořili:

Jitka Fialková (manažerka kapel, hudební publicistka), Petr Jakimiv (hudební guru, svérázný porotce, bez kterého by Stárplej nebyla Stárplejí), Martin Bauer (zakladatel soutěže), novou tváří poroty byl Jan Prchal (hudebník, pedagog a rozhlasový moderátor).

 Večerem již tradičně provázel moderátor Martin Kadlec.

 Říká se, to nejlepší nakonec – nicméně kapely si pořadí losují, takže u stárplejových večerů to nemusí platit. V první půli tohoto večera zahrály kapely Snap Call a Era Vulgaris, které se Stárpleje zúčastnily již loni. Jako třetí zahráli liberečtí Countdown To Madness a jako poslední vystoupilo jablonecké duo Depressive Code.    

První kapelou, která zahájila nejen sobotní večer, ale celou Stárplej, byli turnovští SNAP CALL. Loni zaujali a i díky své početné základně fanoušků postoupili do finále. Letos nadchli. Z původního tria se stala čtyřčlenná rocková kapela, jejíž hudba spojuje moderní sound s dynamikou oldschoolových kapel. Anglické texty vůbec nejsou na škodu. Přibrat druhého kytaristu byl geniální tah. Bylo znát, jak na sobě tohle uskupení za necelý rok zapracovalo. Loni vystrkovali růžky, letos předvedli, že to s muzikou myslí vážně. Porotce Honza Prchal poradil klukům, že mají ještě zapracovat na vokálech a více využít potenciálu dvou kytar. Jinak je ale pochválil a nechal se slyšet, že „už má možná kytaristu i zpěváka večera“.  I letos měli Snap Call s sebou své fanoušky, kteří je podporovali, co jim hlasivky stačily.

 Po jejich vystoupení Martin Kadlec zahájil tradiční diváckou soutěž o permanentku do Klubu na Rampě. Zúčastnila se jí dvě děvčata, Veronika a Míša. Soutěžní otázky se nesly v olympijském duchu – ten se ostatně promítal do atmosféry celého večera a vyvrcholil nápadem zpívat českou hymnu poté, co se v klubu roznesla informace, že Jarda Soukup získal bronz.

 Jako druzí vystoupili ERA VULGARIS z Mnichova Hradiště. I oni se účastnili loňské Stárpleje, i u nich byl znát výrazný posun. Na rozdíl od loňského roku bylo zpěvákovi Tomáši Štědroňskému výborně rozumět. I Era Vulgaris přijeli podpořit jejich fanoušci. Kapela zůstala věrná své výrazné image, kterou ztělesňuje zejména Tomáš svým kompletním zjevem od kšand počínaje, vystupováním konče. Nejen, že byli kluci sehraní, ale také našli svůj žánr. Jak prohlásil jeden z návštěvníků Stárpleje, klukům se povedlo skloubit punkovou muziku s neuvěřitelně pozitivním náhledem na svět. Z jejich muziky sálala uvolněnost a pohoda. Pohodových dvacet minut uplynulo jako voda. Era Vulgaris se rozloučili písní Skalená, která roztančila i ostatní muzikanty.  Jitka Fialková jejich výkon zhodnotila kladně a vyzdvihla české texty.

 První neznámou večera byli COUNT DOWN TO MADNESS, pětičlenná skupina z Liberce, která sama sebe žánrově řadí k heavy-metalu. Tato skupina to měla malinko těžší – hrát po dvou kapelách, které už Stárplej zažily, nebylo jistě jednoduché. Nicméně kapela se s tím vcelku obstojně vypořádala. I tito kluci vsadili na anglické texty. Předvedli hezkou show, ani jim nechyběla početná fanouškovská základna, i když podstatně „ukázněnější“ než fankluby Snap Call  a Era Vulgaris. Jejich výkon hodnotil „postrach Stárpleje“ Petr Jakimiv. Neodpustil si laskavou narážku „Jablonečáka“ na Liberec a následně svým svérázným způsobem zhodnotil výkon kapely: prohlásil, že muzikantům dá šanci, pokud budou zkušebnu navštěvovat častěji než doposud. Také jim doporučil, že k stylu jejich muziky by bylo vhodné více podladit nástroje.

Jako poslední vystoupilo jablonecké folkové duo zvané DEPPRESIVE CODE ve složení Martin Trdla (zpěv) a Radek Kraus (akustická kytara, zpěv). Zpěvák Martin ve velkém saku s kytičkou na klopě vypadal už od pohledu jako volnomyšlenkář. Že tento způsob myšlení v tvorbě tohoto dua zřejmě převládá, doložil i vysvětlením, že byli původně triem, ale baskytarista stojící v hledišti nikdy nepřišel na zkoušku. Tvorba skupiny byla v podstatě zhudebněnými verši „z Martinova pera“. Po poněkud rozpačitém úvodu vystoupení zazněla jeho „Miniatura na bryndák“, „píseň o tom, když někdo sedí sám v bytě a je mu vedro“, básnička věnovaná Tomáši Klusovi či písnička věnovaná Magdalénám. Jedna z písní kritizovala nevkus Facebooku, v jiné zazněl i verš o jablonecké mlze. Poslední píseň nápadně připomínala známý hit skupiny Eagles, Hotel California. Vůbec nejsem příznivce převzatých melodií s českým textem, ale tato písnička a text „ouje, to je zase den“? Poměrně… netypické. Ale i to do Stárpleje patří – slovy předsedy poroty Martina Bauera, tento výstup byl „nebigbeatovou vložkou“ jinak žánrově tvrdšího večera.

 Po zhodnocení výstupu Deppresive Code Martin Bauer stručně shrnul i vystoupení ostatních skupin – Snap Call pochválil, u Era Vulgaris zaznamenal, že „našli svůj žánr“. U Count Down to Madness vzal v potaz fakt, že za sebou mnoho koncertů nemají, a zhodnotil jejich vystoupení jako dobrý základ.

Výsledky

Nejlepším kytaristou večera byl Lukáš Václavík, nová posila Snap Call.

Nejlepším zpěvákem se zaslouženě stal David Hlůžeze Snap Call.

Zvláštní cenu poroty předal Martin Bauer Radku Krausoviz Depressive Code.

Cenu Klubu na Rampě získala skupina Era Vulgaris.

Diváckým vítězem se stala skupina Count Down to Madness.

Absolutním vítězem, který postupuje do červnového finále, se i díky jednomyslné shodě poroty stali SNAP CALL.   Ti měli z výhry obrovskou radost, ale těšilo je zejména, že „měli tu čest předvést na Rampě turnovskej rock´n´roll“.

Snap Call: On the road (záznam)

Youtube Video Q7UMPIT_oEY