Šla po karláku. Já taky. Vypadali jsme oba na umření. Já to měl z hulení, jí srazila tramvaj. Nevypadala dobře. Spíš tak asi na stopadesát. Běs a bída. Čuměl jsem jak půlprdelezkřoví na tu ubožačku, jak vo holi pajdá na tramvaj, fáče měla už pěkně
zašlý, posraná pochcaná, gangrénu jaxviň - hnila zevnitř. Nohy zkřivený, zamotaný v obinadle, ani do pantoflí se jí nevešly. Ty vole! Ty vole kde se tu berou ty mouchy kurva? Na ja už mi to začíná trochu docházet. Smradu jak z cařihradu. No hustej kotel.
Říkám "Paní, kampa detete?" "Za kamarádama. Na národní." Napadlo mě, že se jí teda musí kurva stejskat, když se jí vyplatí zdrhnout z nemocnice a spát na karláku na lavičce. Chtěl jsem aby tu babku někdo umyl, převlík a převázal jí ty hrozný rány. Ale
sanitku v žádným případě. No tak vás teda vodvedu aspoň na tu nádorní. V tu chvíli už jsem asi smrděl taky. Vzal jsem jí tu igelitku (byla plná dost jetejch bílejch paprik - no jo, babka už žuby neměla) a druhou rukou jí podpíral v podpaží. Byla kost a
kůže. A samozřejmě ta hnusná černá džízka. Na tramvaj jsme šli těch pár metrů asi patnáct minut.
No výborně! Vosumnáctka, babi to je vaše tak lup lup lup. Babka nabrala třetí kosmickou, já jsme držel dveře. Debil nás samozřejmě chtěl do těch dveří skřípnout, ale to se mu nepodařilo. Jak jsem babku nandával do tramy zahlíd jsem, jak se celá tramvaj
zvedla před tím hrozným smradem a jak slepice se všichni namačkali v první půlce vagónu. Pochopil jsem, že právě žiju hardcore. „Hlavně nečumte jo? Vedu mámu domu. Se trochu ztratila, kreténi.“ Tvářil jsem se tvrdě.
Babka vypadala, že má fakt radost, jak to pěkně jede. Aby ne. Pěšky by to šla ještě další dva dny a možná by ani nedorazila. Byla sice jako pírko, ale že já jsem od přirození zagroškudla, nedokázal jsem jí vyndat vejš jak na první schod. Eště, že jsme
jeli jen jednu zastávku. Paráda Národka. Vystupujem babi. Popad jsem jí v podpaží a lehce jí zhoupnul ven. Její kamarádi seděli vedle hajzlíků, lemtali krabičák a já jsem naznal, že jí asi naproti nepřijdou. Zato moji kámoši mi mávali dost vesele.
Stáli tam jak tři kreténi, čuměli na mě, hulili cíga a prej: „Ty vole ten si našel pěknou kočku, že?“ Zupr. S paní jsem se rozloučil a bál jsem se dejchat, abych něco nechyt. Ten smrad už se dal krájet.
Co bylo ale opravdu pikantní byly ty krávy na těch hajzlíkách. Si kluci správně všimli, že tam se teda můžu umejt. Tak jsem šel. No tekla jim tam do umyvadla voda proudem, mejdlo neměly, ručník neměly zato pyskovaly, že prej todle je taky za bůra.
Říkám to vám to tady takhle jako teče a já to mám platit? Ste upadly ne? Mám to zavřít? Prej nechte to jak to je. Tak jsem vypadnul, nechal to týct, nedal jsem jim nic a přišlo mi to celý nějaký absurdní.
Nakonec jsem se šel polejt a prolejt lihem. Fakt jsem se bál, že něco chytim. Ale řekněte mi, co jsme to tady za kurvy, že nám takhle můžou lidi běhat posraný a nemocný po ulici a nikdo se o ně nestará? A nemyslim tím sociálku ani anděly spásy,
ale ty dvě její dcery, jedna žije na černým mostě a druhá prej snad někde v Hradci. Nechápu.
