Tomic

Příjemnej pondělní večer se nes ve znamení laškování s obsluhou nahoře bez. Přidrzlá mladá slečna zanedbávala štamgasty ve výčepu a celkem ochotně se zdržovala s náma v salónku.*) Se zájmem sme vyslechli pár historek ze zákulisí topless obsluhy.
"Jó, to my sme muzikanti," udržoval konverzaci Schebique. "Máte ráda muziku?"
"Nóóó, já mam ráda Eminema. To je můj kluk!"
Pokejvali sme hlavama a usrkli pivko. Bylo jasný, že tematickej okruh "hudba" je slepá ulička.
V tu chvíli Šáša na okamžik procit z letargie. "Ty pivka sou strašný podmíráky!"
"Já jenom nosim!" nedala se slečna.
"A vodkud vůbec ste?" nevzdával to Dejw.
"Z Klánovic. To je pěkná prdel... Znáte to tam?"
Vycejtil sem šanci zapojit se do debaty a nenuceně sem nadhodil: "No jasně. Tam mam kámoše. Znáte Pepu Vorla?"
Slečna poprvý za večer znejistěla. "Pepu Vorla? Myslíte Vorlovi vod nádraží?
"No jasně. Pepa je můj spolužák ze střední."
Slečna se začala kroutit. "Ty jo, ale neřikejte mu to... Jako, že tady pracuju. Voni sou ty Vorlovi takový slušný..."
Šáša poprvý za večer se zájmem pozved obočí. Schebique se pobaveně pochechtával. Slečna se zamyslela.
"Ale dyk vy vlastně stejně nevíte jak se menuju," vykřikla najednou vítězoslavně."
"To je fakt," připustil sem.
"No vidíte," zapojil se znovu do debaty Schebique. "Dáte si s náma panáka?" pokračoval lstivě.
"No proč ne". Uklidněná a znovu sebejistá slečna vyběhka ze salónku a během chvilky se vrátila s tácem plným panáků.
Rozebrali sme si malý skleničky.
Schebique hbitě vstal, přitočil se ke slečně a nahodil oční kontakt. "Tak čau, já sem Ondřej."
"Čau, Lucka... A doprdele!"
 

*) Malá prosklená verandička oddělená od výčepu krátkou chodbičkou a schůdky. Oproti výčepu tu bylo míň hluku, kouře a výherních automatů (jenom jeden hrací automat - simulátor sjezdovýho lyžování). Prostě takový malý útulný místo s pěknym výhledem na tramvaje vyrážející ze stanice Malovanka.

Podle posledních zjištění bylo tohle místo definitivně přeměněno v hernu:(