Sui Sykes Žena, 31 let / Děčín

Dívka, asi…kolik jí jen mohlo být? Něco kolem15-ti?.Nevím ale určitě méně jak 14 jí nebylo. Žila pokojně a v klidu  v malém rodinném domku. Jednoho dne všakpoznala báječného chlapce, který by jí snesl i modré z nebe. Pro její (aždo té doby fádní) život to znamenalo něco úžasného. Pro ní to byl krok, velikýkrok do předu, byla šťastná že má někoho s kým může trávit volnýčas…Nebyli to už ty upnuté kamarádky se kterými se bavila. Byl to on, nebylstrohý, nebyl ani takový (víte jak se chovají snobky a snobové?) tak takový onpřesně nebyl. Dívka zvyklá na společnost především dívek, se cítila jakov ráji. Ovšem ráj se za krátkou dobu proměnil v peklo. Dívka chlapcedlouho neviděla, nevěděla ani kde může být. Stýskalo se jí po něm a aby zahnalažal tak se chytla snad te nejhorší party a opila se skoro do němoty. Když se ránoprobrala, nevěděla kde je a co se  nídělo. Druhý den na to přišel chlapec a ten věděl co se stalo…Dívka ho sprostěpodvedla s jiným. Toho chlapce to dost vzalo, ale odpustil jí to….vše bylozase skoro v pořádku, akorát se už tak dlouho nevídali. Přišli prázdninydívka znovu chlapce dlouho neviděla. Rozhodla se že bude po něm pátrat, protoževěděla že je citlivý a hodně věcí ho dokáže dodělat. Nikde ho nemohla najít ažnajednou se to stalo. Dívka uviděla kapku krve a za ní další…a další. Sledovalastopy krve až došla na místo kde dřelo bezvládné tělo chlapce.

Do dnes má dívka hluboká traumata a časté deprese. Užnechodí ven s tou partou, a ani s podobnými lidmi. Ovšem že mápřátele ale ti už jí nevynahradí to co si prožila s NÍM.

KONEC

sedíím we škole u kompu, všude všichni řvou a učitel nestačí zírat. Kdybych mohla alespoň promluvit, ale nikdo mnne nenechá. Chtěla bych jim řící ať myslí taky rochu na ostatní a n jen na sebe. Stačilo by mi jen 5 minut na promluvu. Kdyby mne někdo poslouchal a vzal by si má slova na vědomí. POMLUVY.....pomluvy, všichni se jimi řídí, nikdo si nevšímá pravdy....mohu to sledoat u každého...i já se jednoho dne zapletla do pomluv....Dodnes toho lituji...Pomlouvat člověka, ktereho máte rádi se nedělá....toho vaážně lituji že jsem se nchala svést...Světu by se ulevilo kdyby konečně někdo promluvil do duší jiných a řekl jim prawdu.....Někdo nemá sílu a přeci bojuje za prawdu....neodsuzujte lidi jen podle vzhledu!!!! je to nelogický!!!!!!!

Bylo sobotní odpoledne jako každé jiné až na nezvykle šedé nebe a semtam spadla kapka, V zadní části londýnského Kenstingtonu , v malémrodinném domku žil chlapec, který snil dnem i nocí o jedné dívce zesousedního domu. Ta dívka jmenovala Vanesa a pracovala jako brigádnicev obchodě. Toho odpoledne cítil chlapec, že se něco stane. Šel doobchodu kde dívka pracovala, vešel do dveří a…….. Dívka tam stála jakokaždý den. Koupil si co potřeboval a zase odešel s klidným pocitem vduši. Vrátil se domů, ale u dveří zase ucítil ten divný pocit. Obrátilse a opět rozešel k obchodu. Když už se blížil k obchodu náhle zaslechlkřik. Obrátil se směrem ke kostelu a tam to bylo. Dívka ležela nadlažbě bez hnutí, kolem ní spousta lidí a všude kolem byla krev.Chlapec se rozeběhl k místu kde dívka ležela. Až na místě dopadu tédívky zjistil, že je to Vanesa. Se slzami v očích se rozeběhl domovu acestou si říkal v hlavě ‘’PROOOOOČ???’’ Přišel k domovním dveřím a veschránce našel dopis, který byl adresován právě jemu. Nervooozněotevřel ten dopis úhledným písmem napsáno:
       MILUJI ŤE, VŽDY SEM SE TI TO BÁLA ŘÍCT, ALE TEĎ      
       UŽ TO STEJNĚ NEMÁ CENU. UŽ NECHCI ŽÍT,
       PROTOŽE UŽ MÁM PLNÉ ZUBY LÁSKY, KTERÁ
       BOLÍŽIJ DOBŘE A PŘEJI TI ABYS NETRPĚL JAKO JÁ.
       MILUJI TĚ A VŽDY BUDU MILOVAT.
                                                                                    VANESA     Chlapec se neuvěřitelně rozplakala vběhl do svého pokoje.Ještě jednou si početl co mu dívka v dopise napsala. Nevěděl co mádělat. Celý se klepal a plakal. Šel do koupelny a vzal si svou žiletku.Ani nevěděl co vlastně dělá. Sedl si do kouta, neměl tu už co dělat.Dívka o kterou stál jako o nikoho jiného, se zabila kvůli tomu že sebála, že on jí nechce….V duchu si říkal-NEBOJ JÁ TĚ V TOMNENECHÁM!!!!!!! MILUJI TĚ! VÁŽNĚ UŽ BUDEM ZA CHVÍLI SPOLU.
Zhaslosvětlo. V bytě bylo ticho. Chlapec slyšel jen tlukot svého srdce.Chlapec si vytáhl rukáv a přiložil žiletku k zápěstí a ucítil studenýdotek ocelového plíšku. Udělal jeden tah po kůži, cítil jak mu žiletkarozřezává jeho zesláblou kůži. ,,Ještě chvilku má lásko.’’ a…….Najednounastalo smrtelné ticho. Chlapec vykrvácel. Duše opouští jeho chladnétělo a a zavírá mu nehybné, zaslzené oči.
                                
                                                                KONEC