She-wolf Žena, 41 let / Brno

Jsem temná romantická duše black metal/gothic, která se občas utápí ve svých melancholicko depresivních stavech. V tomto duševním rozpoložení vzniká i moje Poezie soumraku. Jestli někdo víte, jak bych mohla svoje dílka vydat, poraďte prosím. Předem děkuji.

Co je to Goth styl

Hlavně je to styl života. Způsob, jak se oblékat, líčit, chovat. Jednoduše řečeno způsob jak žít svůj život.Existuje šílené množství předsudků, které lidé ke gothikům chovají. Možná je to proto, že tento životní styl je pro ně neznámý, a lidé se vždy bojí toho, co neznají. A možná také pro to, že gothici vypadají jinak. Goth lidé se liší od každého průměrného člověka, který jde po ulici.

Je strašně moc mýtů, které se o nás nesou. Například někteří lidé si myslí že uctívají ďábla. Někteří jsou ve spojení s takzvanými přírodními náboženstvími jako je třeba Wicca, o které koluje také spousta mylných představ, ale hodně se nespojuje s žádnou vírou.

Hodně známé je, že gothici jsou ti, co jsou pořád v depresi. A to, že žijí v nereálném světě? Tak to je úplná blbost. Každý z nás občas potřebuje utéct někam pryč u dnešního světa, alespoň trochu si odpočinout…, ale to neznamená, že nestojí nohama pevně na zemi! A teď předpojatý názor, že gothici jsou puberťáci v depresích, většina gothiků ale patří k mladším generacím. Nejspíš je to pro to, že lidé z této generace mají více kuráže než starší. Ale jinak je to naprostý nesmysl. A co je ten styl života? Tak za prvé nosit věci v kterých se cítí dobře. To znamená, že všechno oblečení má černou barvu a občas si oblékají gothické oblečení, nosí určité šperky (doplňky), vlasy jsou obarvené na černo, a používají černo-bílý make-up. (Což samozřejmě není podmínkou, ale gothici se prostě nejlépe cítí v černé barvě.) Za druhé, nestarají se, co ostatní lidé říkají na jejich vzhled, i když občas slýchají poznámky rodinných příslušníků stylu: "Zas vypadáš jak upír" nebo "kdy se přestaneš strojit do toho zoombie stylu" či hodnocení malých dětí v podobě: "čarodějnice, mami já se bojím" občas ignorovat nejde, ale je to jejich styl jako někdo se obléká do punku. Jsou zde i další charakteristické rysy pro goth. Zejména, že hodně z nichje velmi kreativních. Například deprese se dají celkem často skvěle využít při skládání básní, psaní písní, nebo příběhů, malování…

" Goth je schopnost najít umění tam, kde se zdá, že chybí; najít světlo v temnotě

a přijmout celou jeho podstatu…"

Jennifer Mason

Taky se hodně liší v tom, že přemýšlíme o životě a smrti. Smrt pro ně není tabu, jako pro ostatní, berou ji za součást života. A pak, to co k goth opravdu patří je černá barva. Můžeš ji najít absolutně všude, v oblečení, barvě vlasů, make-upu, doplňky v bytech…I když je možné vidět i barvy jako je purpurová, rudá, temně modrá nebo temně zelená. Většina gothiků jsou noční živly, třeba že se nevyhýbají kostelům a nespí v rakvích (i když někteří ano), aby se cítili pohodlně. Většina má práci a rodinu. Jestliže je to možné, oblékají se tak, jak se cítí, ale často to není možné v pracovní době (většinou jsou aspoň pokud je to možné v černé barvě). Většina má možnost se do gothického oblečení, ve kterém se cítí dobře, obléct na festivalech a koncertech. Atmosféra je tam vždy velice přátelská, nikdo nevypadá "divně", nikdo není překvapen jak "neobyčejně" každý vypadá. Gothici mají jedno úžasnou vlastnost, a to že příjmou člověka takového jaký je. Nikdo se v jejich společnosti nemusí přetvařovat. Většina goth jsou vnímaví a nikoho neodsuzují podle toho jak vypadá, co má na sobě… Stává se, že se lidi ptali: "A jak se vlastně můžu stát goth?" To je další věru zajímavá otázka. Není žádný návod "Goth snadno a rychle". Goth se lidé už rodí. Alespoň v myšlenkovém směru. A potom už není nic těžkého přizpůsobit se goth stylu vizuálně... (převzato z internetu)

"Gothici mají deprese a jsou posedlí smrtí...Tohle si také lidé myslí"

"Tyto deprese nás provázejí a pravděpodobně se jich nezbavíme, ale pomáhají nám tvořit naše temné, depresivní umění. A co se týká smrti, opravdu nás fascinuje, my se jí ale nebojíme, bereme ji jako součást života a žijeme s ní. Deprese ale nejsou podmínkou, v žádném případě nejsou gothici pořád na dně, jsme taky štastní, smějeme se a rádi se bavíme"

 
Tady jsou některá z mých dílek:

Beznaděj

V temnotě se světlo ukrývá,

je to jenom jiskra mizivá.

Brzy taky uhasne, jako můj život.

Stékají slzy, padají do propasti

ten co pláče, necítí už slasti.

Věz, že život je plamének svíce,

co nezapálíš více…

Kletba

Magie černá srdce ti bere

Výkřik se z hrdla stěží jen dere.

Kameníš záhy, ztuhlý jak led,

Na křídlech smrti odletíš hned.

Tvá krev už černá, je plná jedu,

To vše se koná v dost prudkém sledu.

Zamrzá život v celém tvém těle,

Nikdy už více ti nebude skvěle.

Kůže se rozpouští, bobtná a kvasí,

Ze svalů teď máš odpornou kaši.

To kletba noci se na tebe snesla,

Smrt tvojí osobě právě přinesla.

Melancholie

Za noci měsíčné, kdy světlo padá na hroby
Za noci měsíčné tě osud zkoušce podrobí.
Tvé kroky bloudí v temnotách
A z nebe padá hvězdný prach.
A ty se ptáš proč, proč se život zastavil.

V hlubině temné, jež obestírá mysl tvou,
Se rodí nové sny.
Ty však pominou.
Pomine vše, co krásné bylo
Pomine vše šťastné, co v tobě kdy žilo.
Zůstane jen smutek a strach.
Proč padá z nebe hvězdný prach?
Proč se zjevil přízrak v noci temné,
Když měsíc rozprostřel své sítě jemné,
Když rozlil po kraji své světlo krásné,
Tak chladné a tak jasné.

Ty bloudíš v noci mezi hroby
A do srdce jak do nádoby
Vlévá se pocit beznaděje.
A kdesi ve tmě se zlý stín směje.
Tys prohrál vše, cos kdy měl,
A žel toho, žel.

Když za noci měsíčné se světlo rozlévá,
Hlavu tvou jak voda polévá,
A kroky tvé se nesou nocí
Ty bloudíš sám a bez pomoci,
Tehdy činů svých lituješ
A svědomí své zpytuješ.
A opět ptáš se proč, proč se život zastavil.

 Ostrov štěstí

Nekonečná smůla brázdí život můj,
Ó, ty černá lodi, širým mořem pluj.
Na té lodi kapitánem, posádkou jsem jenom já,
Duše padlá, marná, nešťastná.
Ostrov štěstí, dobrých nadějí, skrývá se mi stále, stále raději.
Až i moje nohy setkají se s pevninou, bude ostrov štěstí láskou mojí jedinou.

Píseň Vikingů

Výkřik marnosti ozval se kol.
Jak hlasy havranů nad padlými bojovníky.
My, co přežili, vracíme se do časů dávno minulých.
Do nekonečných pustin, kde slunce, rudé jako krvácející srdce jitří obzor a dlouho nezapadá.
Kde pláně ledové pokryty jsou sněhem.
Zde vlci jsou králi země a my jejich poddaní.
To armáda Thorova zvedá meče k nebesům a prosí o mír pro svou říši severu.

Prokletí samoty

Smutný je den, kdy všechno končí,
Smutný je den, kdy blízcí se loučí.
Bílé pláně, sněhu dosti,
Mráz zarývá se až do kostí.
V ten smutný den, kdy umřít chceš jen.
Jsi sám.

 Temnota duše

Duši mou obestřel temný stín.
Je ze mne nyní člověk jiný.
Svět si mě přetvořil k obrazu svému, hloupému.
K zášti, nenávisti, beznaději.
A jeho přání se splnilo.

 Volání temnoty

V temnotě se skrývá odpověď,
odhoď svůj stud a teď
vše bílé černou barvou natři,
ta do tvého srdce patří,
přidej se teď k nám,
na krk si pověš pentagram.
Hříšnou bibli si na stůl dej
a svému pánu sílu přej
proč nebe, peklo je také svět
kde mohli by nám závidět
tak přidej se k nám, ztracený
a s námi zpívej písně, světlem nedotčeny
rouhej se, plač, ale nelituj
vždyť vybral sis teď život svůj...

Zklamání

Svět se mi v očích mění, odchází do zapomnění.
A všechny naděje k lepším zítřkům s ním,
Život se zdál být kouzelným.

Zpověď Demonie

Zrozena z temnot, oplývám stíny,
Duši svou churavou naplním splíny.
Pod maskou ďáblice skrývá se nevinnost,
Obhroublé chování zastírá laskavost.
Černá aura vlasů mých, unese každý temný hřích.
To slova pravdy mám do vašich snů vnést,
Když zpověď Demonie bude vám hlavy plést.
Můj život je samota, jsem déšť, bouře, temnota.
Cožpak se bez lásky dá žít?
Pročpak mám na tomto světě být?
Až můj hrob zasypou květiny,
Řekněte prosím: pro lásku oběť, život svůj jediný.
Jen pro lásku, štěstí, chtěla tu žít.
Z poháru citů sladké víno pít.
Nebylo jí však přáno,
co lidem od počátku bylo dáno.
Teď, dokud tu ještě chvíli jsem,
Jdu hledat lásku rovnou za nosem.
To bylo mé doznání, snad splnilo své poslání

Nevím, co je to láska

Nevím, co je to láska,

snad nejkrásnější bolest v duši,

co každému z nás tolik sluší

Nevím, co je to láska,

snad mávnutí křídel motýla

a krutá střela do týla

z obrovské pušky života...

Jak světlo se ve tmě mihotá,

pak zhasíná, má to tak být

a kvůli tomu se vyplatí žít?

"Každý, kdo miluje, ale není milován, zažívá tu nejhorší bolest na světě"