PARADISE
Drazí a milí přátelé, spolubojovníci i vy, jež je pro Vás má přítomnost irituicí skutečností..
Již dlouho zůstal tento blogísek bez poskvrny, ale takovímto temným dnům bude již za dosti učiněnou. Teď je na řadě technická část, takže -(za prvé) co se minulého článku týče (ti, jež se prokousali halgou nudy až na konec možná tuší), tak jsme prostě odeli a už na to slušně řečeno mrdám. Nebaví mě psát o POVALEČi prostě už ne- takových článků tu bylo dost. (za druhé) Omlouvám se všem, jež se nemohli dočkat dalšího mého článku a ruku na srdce - opravdu mě to mrzinká (doufám, že tato omluvná část vyzněla alespoň z poloviny věrohodně jak byla myšlena) - teď tu pro Vás mám ještě super výmluvu - prostě nebyl čas, byla jsem zaneprázdněna LEKDENDÁRNÍMI PRÁZDNINAMI - a to je nejlepší omluva a výmluva v jednom.
Dnešní nadpis se lehce vztahuje k dnešnímu (celkem běžnému ) dni. Možná Vás napadla tradiční otázka (a hned potom další, ale k té až později) - pročpak je to v angličtině..? - odpověď je jednoznačná. Z žalu po své drahé přítelkyni Léně (přítelkyni zní fakt blbě - s tou nic nemám), jež se odebrala do věčných lovišť - takže odcestovala na čtvrt roku do Anglie - jsem ze své tak řka hloupé (moc silné slovo) hlavince vyšťourala jediné anglické slovo, ježv se bude vztahovat ke zbytku..(ta další otázka může být něco ve stylu - "to ta píča musí psát vždy něco o otázkách..? - tedy po pravdě, tato otázka napadla mě)
Takže k dnešku - krapet to zkrátím, protože si půjdu hajninknout. Byla jsem v Praze a pak asi deset minut v nebi. Byl horký letní den, slunce pražilo na mou zlehka opálenou tvář, jemně posetou pihami, které na právé tváři tvoří trojúhelník (což je jako mimochodem pravda jo!! ) - celý tento pohled na mě působí jako lesní mýtinka jen z lehinka poseta lučními květy - mákem, sasankou a vrbou (ta vrba je tam celkem vtipná co? haha).. Štráduju si to takhle se svým kámošem po Andělu (všimněte si jak jsem ryvhle obrátila z romantické na slangovou mluvu) , až dojdem k obchodu s hudebními nástroji (na tom není nic zvláštního, ale pro mě je to něco nepopsatelného, jak jsem zjistila), vlezli jsme dovnitř - a popravdě řečeno - nikdy bych neřekla, že mě může pár kusů dřeva tak dojmout (asi nějaký zasraný hormony, kuurva) - vlezu dovnitř a jenom čumim - je mi trapné se přiznávat, ale dojetím jsem skoro brečela... myslim že takhle nějak vypadá moje nebe (proto ten nadpis) - tedy až na ty prachy co za ten skvost chtěj. Rozhodla jsem se, že tam prostě budu mít brigádu - to je jako bejt svatej pítr u nebeský brány - práce přesně pro mě.
Mehem, už je vcelku pozdě a zítra je ŠKOLA, což mě z lehka znepokojuje, ale nevadí.
mějte se hezky.
S láskou Vaše Siouxie Mülllôwá