Drazí a milí čtenáči,
asi vás sklame to, proč jsem dnešní článek nazvala právě "hlad" - respektive nesklame vás zrovna ten název, ale to, že opravdu hlad mám, ikdyž to vás asi taky nezklame, možná budete zdrceni z té hrozné zprávy, že ani JÁ nejsem dokonalá! Hlavou se vám
může honit spousta myšlenek, a to například - dyš ne ONA, tak nikdo! (Ne, nejsem sebestředná, jen mám hlad)
31.5.2011
Dnes jsem se probudila s myšlenkou, kterou bych tak před půl rokem (kdy jsem měla o dobrejch deset kilo míň) ve své hlavě nehledala. Ano (tedy ano, pro bystřejší čtenáře). Rozhodla jsem se zhubnout (bože, serioznost tohoto "blogu" upadá a pomalu ale
jistě se z něj stává deníček anorektické puberťačky! -- pláč--) a to ze dvou důvodů - za prvé-> přibrala jsem (tato zkutečnost by mi tolik nevadila, to se stává i v lepších rodinách, k tomuto rozhodnutí mě vede hlavně druhý důvod) a za druhé->
všimla si toho už i MÁMA a stále mi to předhazuje (což matky nedělaj, teda jako dělaj, ale neměly by, protože si maj o svých ratolestích myslet, že jsou dokonalé a že mají být na co hrdé - což opravdu nebyl nikdy muj případ). Proto jsem se rozhodla
vyzkoušet jednodenní hladovění (kterému bych do budoucna chtěla objetovat jeden den v týdnu - asi úterý), teda řeknu vám, první den je nejhorší! Těším se na půlnoc, kdy budu moct zabloudit do naší (i kdybych chtěla jíst, tak prázdné) lednice a něco ulovim
(při nejhorším okoušu dvířka).
Obraťme list (čtenářům, kteří se dostali až sem srdečně gratuluji - trpět pubertální stížnosti zvládne jen málokdo).
Zjistila jsem, že mě "baví" číst - od Léni mám zapůjčenou povinnou četbu - ne že by mě vysloveně bavilo číst, ale ty knihy - to vám teda můžu odpřísáhnout - opravdu voněj. Asi si přečtu BIBLI (teda hned co dočtu tu vypůjčenou knihu) abych byla v
obraze. (Další zábavné téma, teď už aspoň na "úrovni")
Před nedávnem jsem se rozhodla, že budu zpívat (jestli se tomu v mém případě dá takhle říkat - nechci se rouhat) protože když si poslechnu některé starší nahrávky nejmenovaných skupin (který jsou dneska dobrý) tak mě hned napadne, že za 5 let budu (ne
nebudu, ale můžu být naivní) taky dobrá, člověk se prostě vypracuje. A hlavně - někteří zpěváci (či zpěvačky) ani nemusí umět dobře zpívat, jen stačí to nalhat publiku (lhát umim od mala, takže aspoň tak)
Nebudu zde nadále rozebírat svou rádo-by karieru, protože je to kupa slov a žádný činy.
Loučím se s Vámi!
S láskou vaše BZ Girl Siouxie Mülllôwá.
PS: mám hlad.
