DPP
Drazí a milí přátelé,
asi Vás, jakožto pozorné čtenáře zaujala zkratka "DPP" v nadpise a možná i někteří z Vás přemýšlejí copak to asi znamená - mohla bych tu s Vámi hrát šarvátku (popravdě nevím, zda toto slovo vůbec existuje) a dělat drahoty (jo tohle slovo stoprocentně existuje!), ale od toho tu nejsem, nevidím v tom smysl svého života a tak ani nebudu naivně vyčkávat, až se mě pokusíte přemluvit a uprosit, abych vám konečně prozradila jaký to má význam. Navíc si myslím, že pokud to někdo čte, tak k této větě se nedostal a na nějaké přemlouvání mohu zapomenout i ve snu. - Nuže, tato již zmíněná zkratka má význam následující: "Další Pokračování Povaleče". (Doufám, že NIKDO -závorka v závorce s vykřičníkem- z vás nepřeskočil tento opravdu zábavný odstaveček - a to jen kvůli tomu, že se mu dostalo odpovědi v podobě tučného písma.)
Ale abych nezdržovala - na řadě je den druhý, den který nám možná změnil život - a možná taky ne...
Ráno jsme si já a Míšinka přivztaly, abychom nemusely čekat dlouhosáhlou frontu v místní putice, kde jsme si (ostatně jako celé tři dny) koupily pouze vodu a chléb - ano - byly jsme 3 dny o vodě a chlebu. Ze začátku mi to nevadilo, ale později jsem pocítila zkličující pocit, jež ovládal mou bezradnou mysl. Chvíli jsme se poflakovaly po zahradě (kde jsem ukořistila krásné fotky a jak jsem se později dozvěděla - zprznila jsem dílo významného autora), až jsme náhle narazily na PROMÍTACÍ SÁL.
Vešly jsme dovnitř a k našemu úžasu - nic se zde nedělo, už jsme byly na odchodu, když k nám náhle přiskočil iniciativní mladík, který se nás otázal, zda nechceme něco shlédnout - venku poprchávalo, do našeho prohnilého stanu se nám za denního světla nechtělo a tak jsme přikývly. Mohly jsme si vybrat, ale my jsme to nechaly na něm (což by se dalo považovat za velkou ŽIVOTNÍ chybu) - byl nám promítán film (zřejmě drama, ale celkem jsem se tomu smála) "PŘINESTE MI HLAVU ALFREDA GARCII" u které ho jsme nedokázaly setrvat do konce a tak jsme po útrapných dvaceti minutách odešly tak říkajíc s pláčem. (Nemohu popsat, co se zde odehrávalo - můj nebohý mozeček vytěsnil veškeré krizové situace a tak mi z promítání mnoho nezůstalo).
Utekly jsme a při další průtrži mračen jsme se již na toto Bohem zapomenuté místo raději zapomněly a vydaly se pod skromný přístřešek, kde jsme si (jak jsme až večer zjistily) přisedly k členům kapely (jejíž méno zde nebudu momentálně zveřejňovat) - kdybych to věděla, neváhala bych ani minutu a vedle podpisu Kryshpeena (pokud se to píše takhle) by se mohly tyčit další podpisy. Při posezení jsem zaslechla skupinu El Gaučo, kterou jsem z prvu mocnevnímala až později mě zaujaly texty a co si tak vzpomínám, tak nebyli nejhorší.
The Spankers - skupina, kterou jsem měla tu čest slyšet po druhé a stále jsem jim tak uplně nepřišla na chuť. Možná jsou dobří, ale mě osobně moc nezaujali. Každopádně přeji zpěvačce mnoho štěstí do manželství (pokud se nepletu, tak to asi chystá, pokud se pletu, tak se omlouvám, každý má právo se zmýlit - dokonalí lidé jako já)
Po této skupině jsme se vydaly do stanu - tedy spíše vedle stanu na mou super ultra sexy pláštěnku,kde jsme pojedly Boží dar a napily se vody. Naštěstí mělo být našemu utrpení konce - z čista jasna se objevil mladík, jež nás zachránil před vyhladověním (teď bych tu asi neměla napsat méno, ale tak za to vysrání to stojí) Krýša, taktéž zvaný Bop nám donesl oplatky a pozdrav z Prahy - tedy Pražskou Vodku (kterou ještě shodou náhod máme jako rukojné). Tomuto samému mladíkovi jsme pod rouškou noci (no dobře - ani moc tma nebyla- možná vůbec) vykradly stan (odcizili další sušenku) a dále jsme ho na POVALEČI (možná naštěstí) již nepotkaly.
Dále jsme se vydali na skupinu Basta Fidel, kteří se mi celkem zamlouvali. Pokud sem dobře poznala jazyk některých písní, tak zde zazněla francouzština (což jsem jako rodilý mluvčí poznala) a musím uznat, že to byl dobrý nápad - znělo to pěkně a kort v originálním podání trumpeťáka a vokálisty (jméno nevim, takže smůliška)- to se mi jako líbilo no - kdyby ho k tomu pustili častěji na škodu by to nebylo. V davu vládla příjemná atmosféra a skupina sklidila velký potlesk - diváci si vyžádali přídavek (což mě vzhledem k tomu, co mělo následovat krapítek iritovalo, ale jakožto silná osobnost zvládnu i takové krizové situace).
Pipes and Pints - jo, tak na ty jsem se hodně těšila (když jsem ve vlaku zjistila, že zde také vystupují). Co bych o nich tak napsala -hmm - snad, že mi přirostli k srdci. Úžasná atmosféra, výběh v řiti (výběhem myslím tu ohrádku před podiem). Nepopsatelně (teda jako jo, dalo by se to popsat, ale prodlužovat tetno bulvární plátek se mi už nějak - po hodině a půl psaní - nechce). Byla jsem na nich po třetí a byli prostě ŽŮŮŽOOOOOOOOO!
Nadále jsme se poflakovaly, lehce podnapilé - jak se tak říká - do nálady po stejdžích a vrcholem naší noci byla skupina Chaotic , který sou jako fakt dost dobrý, akorát to bylo na hovno ozvučený a usínala jsem, takže z toho nic nemám.
stejně jako se za chvilku odeberu do pelechu, tak jsme se odebraly i my tehdá. Lehly jsme a spaly. Připravovaly jsme se na dlouhou cestu domů.
Toto byla poslední skupina a čekal nás jen odjezd (o kterém možná také napíšu).
Nuže, přeji Vám dobrou noc a sladké sny - pokud to nečtete na večír, tak teda hezký den.
S láskou vaše Siouxie Mülllôwá!
PS: mám spálený bok od slunka - litujte mě - matha mi odvezla panthenol!