Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
A//Political byla aktivní během poloviny do konce 90. let. Jejich styl je podobný mnoha "peace punkovým" kapelám z počátku 80. let a byl silně ovlivněn anarcho-punkovými kapelami jako Crass či Conflikt. Členové byli zapojeni do Crasshole Collective a anarcho-punk federation (APF). Mnozí členové byli v ostatních místních punkových kapelách, jako jsou Coexist, Flag Fallen a U.S. war comision.
A//Political také založila anarcho-punk federation (APF), ale projekt se zastavil kvůli politickým neshodám v klíčových otázkách mezi členy. Kapela, spolu s Crasshole Collective, vyprodukovala několik komuniké vysvětlujících jejich představy o
míru a anarchii. Kapela také vytvořila několik dalších spisů o anarchii a jejich politickém přesvědčení.
Discografie:
Rebelanti z Bratislavy se vytasili s celkově (myslím) již 4. počinem (od roku 1999 kdy kapela začala fungovat). Podle mne je Rozpor prazvláštní kapela (budiž to bráno jako lichotka) odlišující se od ostatních kapel nejen hudebně, ale i samou filozofií. Místo nihilistických abstraktních tlachů, vždycky brali na paškál nešvary uvnitř "hnutí" samotného a dá se říct, že se kolem nich vytvořila jakási (alespoň pro mne) zvláštní atmosféra, kde si každý musí sáhnout sám do svědomí. Dá se říct, že tato kapela tvoří hnutí uvnitř hnutí. Upozorňují na problémy scény, dávají návody, budují hodnoty, které považují za správné, v čemž jsou nenahraditelní, ale mnohdy jsou za tyto své postoje i nenávidění, a o jejich striktně antifašistickém postoji (na kterém ovšem není pranic špatného, jak se myslně domnívají jacísi pseudoskinhedi - zvící se ovšem pravými skinheady samozřejmě) ani nemluvě. Punkerům, kteří už dávno s hrdostí v xichtě zapomněli proti čemu vlastně vystupují a zoufalé se snaží nahradit chybějící sociální rebélii sexem a pivem, kapela Rozpor asi také nic neříká.
Ale už k samotnému albu. Po poslechu, prvním i druhém, jeví se mi album jako hudebně velice dobré, se zajímavými motivy, typicky rozporácké. Prostě splnilo má očekávání. V čem však vidím velikou slabinu alba jsou texty. Dalo by se říct, že všemi předešlými alby nasadili sami sobě dost vysokou laťku, přes kterou se špatně přeskakuje. Možná už dokonce není o čem psát. Některé staré věci jako ostražitosť, organizovaný punk atd., by se daly omílat pořád dokola (přestože někteří z nás budou pořád stejně blbí). Hodně kladně hodnotím, že ačkoli se rozpor vždy snažil neopomíjet ženskou stánku hnutí, tak píseň Ženské zbraně zaplnila prázdný prostor, který zde pro takovou píseň pro ženskou část punkové subkultury zel již dlouho.
Vyhrazuji si možnost, že po dalším a dalším poslechu se budu na skladby dívat jinak a najdu třeba další opomenuté skladby stejně jako jsem si právě v tuto chvíli vzpomněl na skladbu Nikto nám nebudě kurvit našu šou a skladbu Místo sekier gitary a Pangrok z ostbloku (o tom, že budou zpívat ve svém jazyce), které přinášejí jednoduchá poselství, ale o tom kapela Rozpor přece je.
A ať už hodnotím to album jakkoli, tak vím, že jeho koupí jsem podpořil něco, v čem vidím smysl a budoucnost. Že podpořím svým drobným příspěvkem 150 korun nebo kolik to je v přepočtu z eur, underground a scénu, i když od nás sice vzdálenou, ale alespoň nějakou (rozporsky organizovanou).