Sukovec 34 let / Hradec Kralove, Praha

1....2...3... jo, dobrý!

To abych sem něco napsal, žejo? Třeba ... ale ne, to se sem nehodí! Tak snad ... no, to asi taky ne.  

Pozvánku na skleničku odmítám, sklo mi moc nechutná, i když fajně chřoupe v hubě, ale pak plivu krev. A ti pánové v bílejch pláštích... ale, o tom taky nesmim mluvit. Takže mě radši pozvěte na pivo, to půjdu rád. Teď samožrejmě ne, ale třeba za hoďku můžem. Ono to je složitější, ale jde to!

Nerozumím tomuto světu. Je vážně divnej, tyjo. To prostě furt mi někdo říká, ať už jdu někam. Ale nikdo neřekne kam (maximálně takové divné slovo na p, ale prý je neslušné ho používat a že já su kurva ňákej slušňák!). 

Když někam přijdu, nejdřív mi říkají, že jsem tam prej chyběl. A pak mě vyhoděj. Tak jako chápete to? Ať se rozmyslej!

A to občas jedu autem. Pokud se hejbe, teda nesmím šahat na to kolo (ostatní můžou, ale ať si to užijou, zase tak skvělý to určitě stejně neni), ale ty značky. To jako chvilu vosumdesátka, pak padesátka, pak stovka. Tak ať si to rozmyslej a teprv dělaj cedule, blbci!

Prostě ten svět nechápu. Ale ta kytara je bezva. To já ji jako vezmu, musím nejdřív nasadit takovou divnou věc a točit kolíkama, ono to ukazuje takový písmenka. No, a pak podle takovýho kyvadýlka nebo pána za něčím moc velikým, on do toho bouchá, tak já mačkám dráty na té kytaře. Ono to pak dělá takový zvuky. A ty lidi, tos neviděls! Hele, oni jsou divní. Začnou skákat. Točit se. Říkaj tomu tanec. Já mam radši žvanec. Ale ta kytara, ta je bezva, tu mám rád. 

No, prej je večeře a vycházka. Společná. Zase pudem s klukama koukat na kačeny a čuníky. No já to tady miluju, jak tu kytaru. Už musim, tak zase někdy!